Článek
V této souvislosti mě napadá, jak nějaká kontrola zjistí, zda jsem potřebu do moře vykonala či nikoliv.
S výzvou zákazu močení do moře přišla švédská vědkyně Anna Björnová z Vědeckého centra Baltského moře ve stockholmském muzeu Skansen. Pro mořskou vodu je příliš obtížné se s močí vypořádat, tvrdí vědkyně. Takové chování škodí životnímu prostředí a jeden litr lidské moči zvyšuje růst a množství vláknitých řas o pět až sedm kilogramů.
Na jihu Evropy v některých oblastech je močení v moři zakázáno. V okrese Malaga byla v loňském roce schválena vyhláška na ochranu moře zakazující močení pod vodou na 25 plážích. Hrozí pokuta přes 18 tisíc korun. Stejná částka je policií vymáhána na severu Španělska v okolí města Vigo a k zákazu se přidávají další španělská města. Souvisí to s nadměrným turismem, který přináší potíže v mnoha zemích a s tím souvisí prý i čůrání do moře. A tučnou pokutu 660 EUR můžete dostat ve španělském městě Benidorm i za používání mýdla a šamponu ve sprchách na pláži, ale to bych ještě pochopila.
Zákazu na pláži rozumím, to se dá aspoň zkontrolovat a rozhodně je to nehygienické, ale jak kontrolují plavčíci čurání do moře, o tom zmínka nikde není. Zákazů na plážích přibývá geometrickou řadou a obávám se, že už jen málokdo se v tom vyzná.
Jak škodí čůrání v moři v tom obrovském prostoru vody, mě tedy překvapilo a říkám si, jak je to možné. Jak je možné vůbec vyzkoumat jeho škodlivost, tady to přece nebude lehký výzkum.
A co mě potěšilo, nesouhlasí ani vědci z Americké chemické společnosti a vyvracejí tyto představy: „Naším posláním je dát vám vědět, že je naprosto v pořádku jít do oceánu“, protože „množství močoviny v naší moči je zanedbatelné ve srovnání s objemem moře“.
Nabízí se otázka, kde je tedy pravda. Hodně výzkumů vědy beru s rezervou a tady se svým selským rozumem přikláním rozhodně k americkým vědcům. A ještě by mě zajímalo, jakým způsobem se povedlo švédské vědkyni zjistit poměr mořské vody a moči a od jakého množství koncentrace to škodí životnímu prostředí. Nikde jsem se nedočetla, jak dlouho takový výzkum trval. Já to vidím na hodně let, aby mohla být data relevantní.
