Článek
Paradoxem je, že s tím přichází Babiš ve stopách těch, které kritizoval. Dlouhodobě tvrdil, že nic takového jako vyšší daně nebudou a místo toho uzdraví veřejné finance efektivnějším výběrem daní. Moc dlouho slib ze seznamu dalších neuvěřitelných slibů Babiše nevydržel.
Necelý rok po volbách nastává obrat a Schillerová ohlásila, že se příští rok chystá některé daně zvýšit. Zmínila daně z hazardu, z návykových látek a z investičních nemovitostí a s velkou pravděpodobností toho bude víc. Kompletní plán se má veřejnost dozvědět až po komunálních a senátních volbách, které se mají konat za pět týdnů. Je pozoruhodné, že s tím ministryně přichází těsně před volbami. Myslím, že je to účelové, není to náhoda. Toto oznámení má pravděpodobně rozmělnit pozornost na problematický návrh rozpočtu, který je předmětem velké kritiky nejen odborníků, opozice, ale i části členů vlády. Vyšší daně z hazardu a z návykových látek jsou jmenovány na prvním místě, jsou snadněji obhajitelné před voliči. Jejich přínos do státní kasy pravděpodobně nebude nijak výrazný. S těmi zásadnějšími daněmi přijde Schillerová až po volbách. S těmi, které ovlivní životy lidí, protože daně z hazardu a z návykových látek to nebudou. Vzhledem k analýze, kdy čistá minimální mzda loni nestačila na základní potřeby a bydlení v nájmu, vyšší daně mohou ovlivnit životní úroveň některých skupin lidí. Podle analýzy má Česko vysoký výskyt malých výdělků, a to hlavně u žen a v sedmadvacítce má zákonem stanovenou minimální mzdu 22 zemí. Česko je na 17. příčce. V pondělí má vláda schválit výpočet navýšení minimální mzdy pro příští dva roky. Od ledna se má částka zvednout na 44,6 procenta průměrné mzdy, tedy na 24.900 korun.
Další velký paradox nebo spíše naprostý bizár politické scény je odhalení nedostatečné ochrany bezpečnosti členů vlády prostřednictvím Macinkova rozhovoru s „reportérem“ v masce. Nebudu tady rozhovor rozebírat, je to hlavní téma všech médií už několik dní a větším paradoxem se mi zdá následná obhajoba Macinky. Nejdříve tvrdil, že muže v masce hned rozpoznal: „Viděl jsem toho pána a říkal jsem si, že mi je nějaký podezřelý, jestli to asi nebude pan Pšenák. Řekl jsem si, že jsem zvědavý, co na mě vytáhnou, co na mě vyzkouší jako provokaci, a rozhodl jsem se to dohrát do konce. Potom jsem byl překvapen, že nebylo vůbec nic. Ten rozhovor byl v podstatě průměrný“. No, domnívám se, že o rozhovor tady přece vůbec nešlo. Proč tedy na začátku „rozhovoru“ Macinka neodhalil muže v masce? Vzhledem k jeho naturelu bych tohle předpokládala, takže to pravda nebude, ale jen lež na poslední chvíli nutná pro obhajobu.
Následný rozhovor ministra v ČT se stáčel k tématu bezpečnostních opatření a zda byl na počátku ochrankou zkontrolován prostor ve studiu s mužem v masce, který přece už na první pohled měl avizovat případné nebezpečí. „Předpokládám, že nebyl. Ale myslím, že je to jedno. Ochranka tam se mnou byla a já, tím, že jsem věděl, že to je pan Pšenák, jsem se opravdu rozhodl dohrát to do konce,“ odpověděl ke své obhajobě ministr.
A v této chvíli přišel Macinka najednou s vrcholem paradoxu a upozornil v rámci svojí obhajoby na předmět, který údajně nosí v kapse od poloviny prosince. „Já nenosím v kapse žádné tajné dokumenty, ale od 15. prosince loňského roku nosím v kapse toto. Je to tlačítko, které, když zmáčknu, tak se potom začnou dít věci,“ řekl a předmět ukázal. Podle ministra právě existence tohoto bezpečnostního prvku byla jedním z důvodů, proč se v přítomnosti zakukleného muže necítil ohrožen. „Věděl jsem, že pokud by na mě něco vyzkoušeli, tak se trochu bojím, že jejich atrapy, které tam měli nainstalované, by možná úplně neobstály vůči neatrapám, které by potom vytahovali jiní lidé,“ pokračoval. Místo odpovědi na důležitou otázku na počet členů ochranné služby a na způsob zabezpečení celé návštěvy reagoval v české televizi téměř výhrůžně. „Mám vám ukázat, co udělá, když zmáčknu to tlačítko?“ zeptal se ministr moderátora.
Moderátor pokračoval otázkou na počet policistů, kteří ministrovu ochranu zajišťovali. Macinka však místo odpovědi tlačítko vytáhl znovu. „Mám vám ukázat, co udělá to tlačítko? A to jsem prozradil pouze jeden nástroj, který mezi mnou a ochrankou mám,“ uvedl. Posléze vysvětlil, že v době rozhovoru s Detektivní partou byli podle něj na místě dva policisté a jeden měl být v automobilu a druhý ministra sledoval přímo během rozhovoru. Tenhle příběh mi přijde jako z nějaké hloupé politické satiry. „Kdybych to před nimi zatajil, tak tam se mnou nikdo nepůjde a přijdu tam sám. Ale protože jsem to nezatajil, byl tam jeden policista v autě dole a jeden policista se mnou, který na mě celou dobu viděl,“ tvrdil Macinka a dodal, že člen ochranné služby během přibližně čtyřicetiminutového rozhovoru pořizoval fotografie a sdílel je s kolegy. „Já opravdu nemám pocit, že bych se vystavil nějakému nebezpečí. Takže prosím všechny, aby se uklidnili. Policie nijak nepochybila,“ pokračoval ve svém téměř fantasmagorickém příběhu.
Nabízí se otázka, proč vůbec tento údajný rozhovor podstupoval, ať už byl tento akt nebezpečný nebo ne. Muselo být přece jasné od počátku, že údajný rozhovor jej jen zesměšní a nepřinese mu žádný užitek. Jeho obhajoba je komická a velmi nízké úrovně. Na sociálních sítích se už objevují výzvy k jeho odchodu z pozice ministra zahraničí bez ohledu na to, že už o tomto bizarním představení píší zahraniční média. Nemyslím, že by tato komedie zvýšila jeho prestiž. To, co stačili během své vlády v koalici Motoristé předvést, by se pravděpodobně nenačetlo ani při součtu všech trapností minulých vlád. V tomto jsou opravdu originální. A tento experiment byl v době ruských sabotáží a útoků obzvlášť nebezpečný.
