Článek
Turek si pro sebe ponechal velkou ministerskou kancelář, která je pro něj symbolem moci, kterou nemá. Nebo kdo ví. Možná je samozvaný ministr, který z pozadí vodí loutku. Turkovo velké ego by neuneslo stěhování, a navíc to hovoří o tom, že slušnost, úcta není na programu Motoristů. Ministr dostává povely a rozkazy od svého podřízeného, který sedí místo něj v luxusu na jeho křesle v reprezentativní kanceláři. Jako malé nedospělé dítě se nechce vzdát svého snu o moci a zřejmě o agendě rozhoduje místo ministra.
Je to potupa úřadu a samozřejmě Červeného. Nevím, jak bude přijímat zahraniční delegace v takovém prostředí a co to bude o nás jako státu vypovídat. A pokud si nový ministr nedokáže prosadit ani svůj nárok na ministerskou kancelář, jen těžko dokáže v rezortu prosadit něco smysluplného. Rozhodovat bude nekompetentní a nevzdělaný Turek, který už ani nepředstírá, že mu jde jen o mocenské postavení. Babiš v lednu řekl, že zmocněnec je jen dočasné řešení, aby Turek mohl pracovat na své agendě. Nevím, tedy na jaké, když žádnou neměl. Jsem alergická na slovo dočasně, a i tady se potvrzuje, že toto není dočasné řešení.
Na tuto poněkud absurdní situaci reagoval i bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík: „Ta situace je bezprecedentní, protože kancelář ministra splňuje bezpečnostní parametry, které jsou dané Národním bezpečnostním úřadem, a pokud bude ministr Červený sedět v kanceláři vedoucí sekretariátu, tyto parametry nebudou splněny. Je i nějaká úroveň toho, jak má ministerská kancelář vypadat. Nejde o to, jestli je honosná, ale když současný ministr sedí v nějaké špeluňce, která má rozměry tak tři krát tři metry, moc reprezentativně to nepůsobí.“ Je to jako groteska ve stylu „když jste mě nejmenovali ministrem, jmenoval jsem se sám“.
Navíc má Turek pořád dvě funkce a měl se vzdát poslaneckého mandátu. Měl by se tím zabývat mandátový výbor sněmovny a nechat si předložit pracovní náplň Turka a zkontrolovat, zda není na pozici zmocněnce v rozporu s poslaneckým mandátem. Bývalý europoslanec Telička tvrdí, že jde o důkaz, že české instituce nefungují řádně. Turek má mimo jiné zastupovat kabinet při vybraných jednáních s orgány Evropské unie a neformálních mezinárodních konzultacích v oblasti klimatu a Green Dealu v rozsahu pověření vládou. Macinka zdůraznil, že Turek má podepsanou příkazní smlouvu a funkci bude vykonávat bez nároku na odměnu, ale resort mu bude proplácet náklady. Stačí to? Nejedná se o další střet zájmů? To odmítl Macinka s tím, že funkce zmocněnce je politická, a nikoliv státně mocenská a nebude se podílet na správním rozhodování. Turek si ale přisoudil ministerskou roli, takže de facto rozhodovat bude i když ne viditelně.
Služební zákon a zákon o střetu zájmů však říká, že poslance či senátora není možné jmenovat na služební místo, neslučitelný s jejich funkcí je pak pracovní či služební poměr ve středních správních úřadech či na ministerstvech. Zákon počítá také s pokutami.
Nejspíš se s tím nikdo nechce zabývat, všichni chtějí mít od Turka už klid. Turek se neustále ohání množstvím práce a nemá čas na nic jiného. Dokonce ani na žalobu na prezidenta, kterou doposud pořád vyhrožoval a zmiňoval snad každý den. Turek používá často slovo bohužel, což v kontextu působí, jako by se chtěl vzdát zodpovědnosti za své výroky. Slovo bohužel použil i v souvislosti s odpovědí na otázku, proč dosud nepodal na prezidenta republiky dlouho avizovanou žalobu. Odpověď „ta žaloba má bohužel dvanáct stran“ asi není nutné vysvětlovat. Pro mě je to Turkova zbabělost, někdo mu řekl, že nemá šanci a celé je to nesmysl. Navíc soud, pokud by se žalobou vůbec zabýval, by jen zjistil, že důvody nejmenování nejen zůstávají, ale Turek je přiživuje aktuálně novými. Slovo „bohužel“ na mě působí jako výmluva ve stylu „není to moje vina, mohou za to okolnosti“. A to není nic jiného než zbabělost.
