Článek
Můj manžel, ač vzdělaný člověk, nastoupil po ukončení základní vojenské služby coby horník do OKD, přímo do těžby v hlubinném dole v roce 1984. Proč? Založili jsme rodinu a já coby dcera „kulaka“ jsem v té době neměla šanci najít si slušně placenou práci. Nakonec, i po roce 1989, na šachtě zůstal.
Pracoval v těch nejtěžších podmínkách, jaké si pan Jurečka nedokáže ani představit. Sfáral jste někdy, pane Jurečko? Já ano, jednou, abych to viděla a napsala o tom. Umíte si představit, že pracujete ve třiceti stupních osm hodin v úzké šachtě, ve které se nemůžete ani narovnat a jste na čtyřech? V tomtéž roce se mu přihodil těžký pracovní úraz. Rozdrcen jeden kolenní kloub, na druhém utržené šlachy a menisky. Po posouzení lékaři a mnoha operacích (minimálně osm) byl ze šachty propuštěn a na základě lékařské dokumentace a uznání viny ze strany šachty mu byla přiznána tzv. hornická renta – náhrada za ušlý výdělek.
Hybnost obou kolen i po mnoha operacích se zhoršovala a přidružovaly se k tomu další nemoci, spojené s velmi omezenou chůzí a pohybem. Můj muž trpí astmatem, hypertenzí, má kardiostimulátor a nakonec vyměněny oba kolenní klouby – totální endoprotézy.
Do minulého roku pobíral výše uvedenou rentu. Pak, na základě zdravotního dotazníku od Kooperativy a. s., ve kterém byly uvedeny i další nemoci, ke kterým přišel vinou pracovního úrazu, mu byla renta odebrána. Důvod? Renta je vyplácena pouze tehdy, když nepřibydou další diagnózy. Když má horník pouze tu diagnózu, se kterou byl propuštěn. Laicky řečeno: horník, který utrpěl pracovní úraz, musí být až do důchodu zdravý! Nesmí mít další nemoci, kromě toho úrazu. Chci opravdu vidět horníka, který své nejlepší léta strávil pod zemí a ve dvaašedesáti je zdravý. Takový neexistuje.
Mému muži bylo jedenašedesát, když mu renta byla odebrána. Vzhledem k tomu, že už opravdu pracovat nemohl, tak si požádal o předčasný důchod. Nebylo bráno v potaz, že pracoval na šachtě a až po čtyřech měsících (po uplynutí tříměsíční zákonné lhůty a po osobních urgencích na MPSV) mu konečně byl důchod přiznán. Za to, že v práci ztratil zdraví a pracoval v podmínkách, které si jen stěží lze představit, dostal něco málo přes třináct tisíc! Upadl do těžkých depresí, protože to zkrátka nemohl pochopit. Od té doby je na silných antidepresivech. Já jsem se rozhodla, že to takhle nenechám a že za svého muže budu bojovat. Přece není možné, aby měl tuto almužnu, zatímco mladí a zdraví se válejí doma, nepracují a na dávkách mají mnohem více peněz. Požádali jsme o tzv. revizi důchodu s tím, že jsme doložili počet odpracovaných směn v hlubinném dole. Opět, po překročení zákonné lhůty a urgencích mému muži přišlo vyrozumění od OSSZ, že dorovnání do hornického důchodu, tudíž rapidní zvednutí stávající částky není možné, protože do počtu 3300 směn, odpracovaných v podzemí mu chybí 133!!! směn. Ano, je pravda, že mu do 330 směn chybí něco přes sto směn. Je to všem proto, že měl pracovní úraz a z tohoto důvodu nemohl, i když chtěl, ty chybějící směny odpracovat. Nikdo to ovšem nevzal do úvahy. Poradili jsme se s právníkem a písemnou formou požádali ministra Jurečku 7. 8. 2024 o zmírnění tvrdosti zákona. Ministr má totiž pravomoc udělit v takovýchto a podobných případech tzv, pardon, aby člověk, který za stávající situaci nemůže, dostal aspoň trochu důstojné peníze.
Podotýkám, že manželovým důchodem se zabýváme od září minulého roku doteď. Pokaždé, u všech žádostí, byla OSSZ překročena zákonná lhůta tří měsíců. Momentálně, poslední žádost o zmírnění tvrdosti zákona má pán Jurečka na stole již čtyři a půl měsíce. Když jsem hovořila s pracovnicí sekretariátu pana Jurečky před týdnem, bylo mi sděleno, že manželova žádost se možná ani nedostane do listopadové komise, která zasedá co dva měsíce. Já chápu, že pan Jurečka v tomto období již opět bude zajišťovat vánoční večírek pro své pracovité zaměstnance v hodnotě několika set tisíc. Stejně jako loni, když se veselil a na FF UK umírali lidé. Další bude zasedat v lednu a možná, po půl roce dostane můj manžel nějaké vyrozumění. A to ještě samozřejmě nevíme, co v tom vyrozumění bude.
Tak takhle pracují naše instituce, takhle pracují lidé, kteří jsou placení z našich daní. Přes veškerou chválu pana Jurečky, jak je úžasně zvládnuta digitalizace sociální systému.
Toto píšu jako obžalobu tohohle státu, tohohle systému. Nepíšu to pouze za svého muže. Píšu to za všechny horníky, kteří nechali zdraví na šachtě a tyto almužny mají za „odměnu“.
Proč se tento systém stará více o parazity, kteří v životě nepracovali a pracovat nebudou a nepečuje o lidi, jako je můj muž a spousta dalších? Proč my musíme škemrat a psát nespočet žádostí bez valného výsledku, abychom mohli důstojně žít? Ať mi vysvětlí pan Jurečka, jestli by mu na živobytí stačilo třináct tisíc.
Píšu toto v naprostém zoufalství a bezmoci. Jsem rozhodnuta za něj bojovat až do konce. I když by pan Jurečka rozhodl v jeho neprospěch. Jsem rozhodnuta bojovat dále. Přinejmenším budu žalovat tento stát, tento systém. Možná budu držet i hladovku. Ale nevzdám to, nemám co ztratit. Důstojný život mého muže mi za to stojí.
Děkuji, kdo jste dočetli až do konce.
