Článek
Zima je na zahradě úplně jiná než ostatní roční období. Barevné květiny vystřídají holé větve stromů, trávník často pokryje jinovatka a rána bývají tichá a klidná. Přesto mám toto období docela ráda. Zahrada sice odpočívá, ale i tak se v ní dá najít spousta krásy. Stačí se na ni podívat trochu jinýma očima a věnovat pozornost drobnostem, kterých si během rušného léta možná ani nevšimnu.
Jednou z věcí, které si v zimě nejvíce užívám, je ranní pohled na zahradu pokrytou jinovatkou. Když se drobné krystalky zachytí na větvičkách jehličnanů, suchých květenstvích nebo okrasných travách, vznikne nádherná přírodní dekorace. Proto se snažím na podzim neodstraňovat úplně všechno. Některé trvalky a okrasné trávy nechávám na záhonech až do jara. Jejich suchá květenství vypadají v zimě krásně a navíc poskytují úkryt drobnému hmyzu.
Velkou pozornost věnuji také rostlinám v květináčích a nádobách na terase. Některé z nich přemístím na chráněnější místo, jiné obalím jutou nebo speciální netkanou textilií, aby jejich kořeny tolik netrpěly při silných mrazech. Květináče z terakoty raději chráním před promrznutím a stojící vodou, protože by mohly popraskat. Ani v zimě ale nezapomínám na kontrolu rostlin. Během teplejších dnů občas zkontroluji, zda nepotřebují trochu vody.
Mým oblíbeným zimním koutkem je terasa. I když na ní v tomto období nesedávám tak často, snažím se, aby působila útulně. Větší květináče zdobím větvičkami jehličnanů, přidávám šišky, dřevěné dekorace a lucerny. Na stolek pokládám teplou deku a menší svícen. Když se večer rozsvítí světýlka, celá terasa získá příjemnou atmosféru. Někdy si jen na chvíli otevřu dveře, nadechnu se studeného vzduchu a potěším se pohledem na svou malou zimní výzdobu.
V zimě také myslím na ptáčky, kteří mají v přírodě mnohem méně potravy. Na zahradě mám proto krmítko, které pravidelně doplňuji vhodnými semínky. Největší radost mám, když z okna pozoruji sýkorky, vrabce nebo červenky, jak se u něj střídají. Je to krásná podívaná a zároveň příjemné připomenutí toho, že zahrada není jen o květinách a dekoracích, ale také o životě, který se v ní odehrává.
Když napadne sníh, snažím se nechat zahradu co nejvíce v jejím přirozeném stavu. Sníh opatrně setřesu z větví jehličnanů, aby se pod jeho tíhou nepolámaly, a kontroluji také zimní ochranu citlivějších rostlin. Jinak ale přírodě dopřávám klid. Nemá smysl snažit se mít v zimě všechno dokonale uklizené. Některé věci je lepší nechat na jaro.
Právě zimní měsíce jsou pro mě také časem plánování. Když venku mrzne a na zahradě se toho příliš dělat nedá, ráda si prohlížím fotografie z předchozí sezony a přemýšlím, co bych chtěla na jaře změnit. V hlavě už mám nové kombinace květin, další truhlíky i několik nápadů na drobné dekorace, které bych si chtěla sama vyrobit.
Zahrada pro mě zkrátka nekončí posledními podzimními květy. Každé roční období má své kouzlo a zima není výjimkou. Možná je méně barevná, ale nabízí klid, krásné přírodní scenérie a čas na odpočinek. A já se už teď těším, až se s prvními teplejšími dny začne všechno znovu probouzet.


