Jak Arsenal vyhrál titul po 22 letech: Set Piece FC a stopy NFL

Když Manchester City v úterý zaváhal v Bournemouthu 1:1, bylo hotovo. Arsenal, který den předtím porazil Burnley 1:0, se stal mistrem Premier League 2025/26 s kolem k dobru. Po třech sezónách v řadě, kdy končil druhý (jednou o agonických dvou bodech za City), překonal Mikel Arteta poslední překážku. A stal se prvním bývalým hráčem Premier League, který ji vyhrál jako trenér.

Bilance po 37 zápasech: 25 výher, 7 remíz, 5 porážek, 82 bodů, 19 čistých kont. David Raya bere Zlatou rukavici potřetí v řadě. Arsenal navíc míří do finále Ligy mistrů proti PSG (30. května v Budapešti) s nadějí na historickou sezónu.

Předchozí Arsenal, který titul slavil, byli Invincibles z 2003/04. Henry, Vieira, Bergkamp, Ashley Cole, celá liga bez porážky. Aretův Arsenal 2025/26 ale není o estetice. Je o něčem jiném. A právě o to jde celý spor.

Sporting Life to po posledních kolech popsal trefně. Titulový souboj nikdy doopravdy nezačal. Arsenal byl od sedmého kola první a vždycky, vždycky pod kontrolou. Když Manchester City v dubnu remízoval s West Hamem, byl to spíš úředně potvrzený konec dlouho rozhodnutého ročníku než drama.

Opta dávala Arsenalu už uprostřed sezóny 78,98 % šanci na titul, což byla vlastně podhodnocená predikce. Před koncem to bylo 97,6 %. Soupeři padali, Arsenal kráčel. A důvody se dají shrnout do jediného slova: kontrola.

Statistika, která vystihuje celou sezónu: po 11 kolech měl Arsenal nejnižší xG proti (6,14) v celé lize. Ne nejnižší obdržené góly, to by mohla být statistická anomálie. Nejnižší kvalitu šancí, které soupeři vůbec měli. Gabriel a William Saliba drželi vysoko postavenou stoperskou dvojici, defenzivní řada mačkala hřiště, prostor pro protiútok prakticky nebyl.

Squawka spočítala další zajímavost. Arsenal měl nejvyšší PPDA proti sobě v celé lize (18,05). Co to znamená? Že soupeři ho prostě nepresovali. Místo toho zalezli a postavili nízký blok. Druzí v žebříčku (West Ham, Chelsea, Liverpool) byli s PPDA kolem 13,9, propastný rozdíl.

A tady začíná ten zajímavý problém. Když proti vám 38 týmů hraje v nízkém bloku, jak rozbijete autobus?

Tady to začíná připomínat americký fotbal.

Arsenal v sezóně 2025/26 nastřílel přes 21 gólů ze standardních situací jen v lize, nejvyšší počet v historii Premier League. ESPN to vyčíslila tvrdě. V podílu standardkových gólů na celkové bilanci jsou tihle Arsenal nejvíc set-piecový mistr v dějinách soutěže. Bližší, Manchester United 2007/08 s 27,5 %. Arsenal je výš.

Vrátíme se k tomu, co řekl trenér Brentfordu Thomas Frank ještě před Novým rokem 2025: „Nejlepší tým ve standardních situacích na světě.“ Hovoří o klubu, ne o reprezentaci. A klíčový muž za tím není Arteta. Je to Nicolas Jover.

Tohle je část, kterou český fanoušek možná nezná. Pojďme od začátku.

Nicolas Jover se narodil v Berlíně, vyrostl ve Francii a ve dvaceti letech odjel do Québecu studovat na University of Sherbrooke. Do Kanady, kde NFL hraje roli, jakou má u nás hokej. A Jover se do amerického fotbalu zamiloval ne jako fanoušek, ale jako student.

Co ho fascinovalo? Že v NFL je každá útočná akce zaznamenaná, choreografická, předem připravená. Pohyb každého hráče má svůj kód. Quarterback nečte hru intuitivně, čte připravený scénář. Wide receiver běží přesný route. Offensive line drží přesné bloky. Marginální zisky, repetice, choreografie. Jover vzal tenhle princip a aplikoval ho na zónu, kde fotbal tradičně improvizoval. Na standardky.

Po práci jako video analytik v Montpellier (kde pomohl Olivieru Giroudovi k titulu krále střelců Ligue 1) přišel v roce 2019 do Manchesteru City. Mikel Arteta, tehdy Guardiolův asistent, ho doporučil. V první sezóně City vstřelilo nejvíc gólů ze standardek v lize. V roce 2021 ho Arteta přetáhl s sebou na Arsenal.

A od té doby? V sezóně 2023/24 Arsenal vstřelil 22 gólů ze standardních situací, nejvíc v lize. Od začátku 2023/24 nasázeli 36 gólů z rohů, o devět víc než druhý nejlepší tým (kterým, mimochodem, byl Manchester City).

Tahle část je důležitá pro pochopení, proč je titul 2025/26 spíš vyústění než exploze.

Už v listopadu 2023 publikoval na Mediu detailní rozbor analytik pod přezdívkou SetPieceSicko, který si nasekal přes 140 rohů Arsenalu a začal identifikovat opakující se vzorce. Tehdy už 54 % gólů Arsenalu padalo ze standardek nebo penalt. Tehdy už měli nejvíc rohů v lize, průměrně 6,85 za 90 minut, zatímco druhý Liverpool jen 5,92. A tehdy už měli své pojmenované rutiny, které Jover sezónu od sezóny ladí. Co se mění v 2025/26, jsou jména hráčů (přibyl Madueke, přišel Gyökeres, naskočil mladý Max Dowman), ale playbook v jádru zůstává stejný a každoročně se rafinuje.

To je to, čím se Arsenal liší od týmů, které občas zazáří v jedné sezóně. Tohle byl tříletý projekt, který letos dozrál do mistrovské podoby.

Co tedy konkrétně Jover dělá? Pojďme přes pojmenované rutiny, které popisují analytici a Sky Sports.

První a nejdůležitější: rutina, kterou si fanoušci a analytici pojmenovali „Trash Compactor“. Princip zní jednoduše, ale provedení je ďábelské. Arsenal nahromadí čtyři velké chlapy (typicky Rice, Saliba, Gabriel a jeden další) na přední tyči. Soupeři, kteří se zónově brání, panikaří a všichni se sběhnou dopředu, aby zabránili vyhranému hlavičkovému souboji. Jenže to je celý trik. Skutečným cílem není první tyč. Cílem je vyprázdnit prostor na zadní tyči a uprostřed branky, kam pak naběhne specialista (často sám Gabriel po obratu, nebo arriver jako Martinelli či Timber). Soupeř hájí to, co vidí, a Arsenal skóruje tam, kde už nikdo není.

Druhá pojmenovaná rutina je „Cat & Mouse“. Soupeři, kteří už Arsenal sledovali na videu, se připraví na Trash Compactor a všichni instinktivně postavili obranu na přední tyči. Arsenal v takových chvílích jednoduše obrátí scénář. Stejné rozestavení, ale tentokrát balon míří přesně tam, kde čekali. Soupeř je v pasti, ať udělá cokoli.

Třetí prvek je „GK Hop“. Hráč (často to byl Havertz, letos někdy Timber nebo Saliba) propluje mezi tyčemi z jedné strany na druhou. Nezískává souboj, jen psychologicky tlačí brankáře a rozbíjí jeho čtení situace. Stejný princip jako pick play v NFL, kdy receiver běží trasu, jejímž cílem není dostat míč, ale uvolnit jiného hráče.

A nakonec čtvrtá zbraň, kterou analytici nazývají „shithouser role“. Ben White se postaví těsně k brankáři, často s rukou na jeho dresu nebo paži. Subtilně. Nikdy ne tak, aby to bylo evidentní pro rozhodčího. Stačí, aby brankáři vznikl zlomek sekundy zaváhání. Když brankář vyrazí na míč, který má jistit, je o vteřinu pozdě. Tahle role byla čistě defenzivní v 23/24, ale Jover ji přetavil v ofenzivní zbraň.

K tomu všemu zhruba 99 % všech rohů Arsenalu míří dovnitř, jako in-swinger. Důvod je prozaický. Saka a Madueke (a v 23/24 Martinelli s Trossardem) mají skvělou techniku a in-swinger znamená, že útočníci nemusí překonávat vlastní inerci hlavou, aby míč směřoval do branky. Zákony fyziky pracují pro Arsenal.

A pak druhá fáze. I když je první míč odražený, Arsenal je strukturovaný na recyklaci. Declan Rice a Martin Ødegaard stojí na hranici šestnáctky. Co Jover nazývá „dead-ball pressing“ znamená, že roh nekončí jednou střelou. The Athletic popsala Jovera jako mistra dezinformací. Každá kombinace má kódové jméno. Životnost jedné rutiny? Sedm až osm zápasů, pak ji Jover dočasně stáhne, než se vzpamatuje záznam soupeřů. Pak ji vytáhne znovu, často s drobnou obměnou.

To jádro celé věci. Tohle není fotbal v tradičním slova smyslu. Tohle je playbook.

Druhá věc, která letos Arsenal proměnila, byl příchod Viktora Gyökerese. Squawka to popsala přesně. Gyökeres nebyl řešením proti low blockům (jak se původně doufalo), ale proti mid-blockům. Je to běžec, ne kombinátor. Peelne off poslední obránce, hledá hloubku.

Důsledek? Arsenal se stal přímější. Méně budování od stoperů, víc dlouhých míčů přes Saliby do Gyökerese. V říjnu 2025 napsala Nigeria Info FM: „Premier League vypadá tuhle sezónu jinak. Méně tiki-taky, víc dlouhých balonů, víc standardek. Arsenalu to vyhovuje.“ Z prvních 16 ligových gólů Arsenalu pocházelo 11 ze standardek, jen 5 ze hry.

To jsou čísla, která 2003/04 Henry a spol. nemohli ani postihnout. Tihle Arsenal vyhrávají úplně jinak.

Jeden detail, na který Arsenal narazil už v 23/24 a letos ho dovedli k mistrovství, je využití krátkých rohů jako nástroje řízení tempa. Známá scéna na Evertonu, kdy Trossard a Ødegaard rozehrávali roh nezvykle dlouho a celá hostující kabina protestovala, vznikla z jedné věty Notts County trenéra Luka Williamse, který říká, že krátké rohy slouží jako forma odpočinku pro tým, který má míč, a forma vyčerpání pro tým, který se brání.

Arsenal tuhle zbraň používá selektivně. Když potřebuje zlomit pres, zastavit hru, načerpat dech. Když potřebuje, naopak, donutit soupeře vyběhnout z hluboké formace. Roh není jen příležitost ke gólu. Je to nástroj kontroly minuty hřiště. NFL drainuje hodiny stejně.

Reakce byly silné. Švýcarský deník Blick vyšel v březnu 2026 s titulkem „Ničí tenhle muž fotbal?“ a s Joverovou fotkou. Chris Sutton označil výhru 2:1 nad Chelsea, kde oba góly padly z rohu, za ošklivou. Goal.com zařadil Arsenal v žebříčku zábavnosti do druhé poloviny ligy, vedle Tottenhamu.

Sportinglife napsal pravdivě: „Právě teď jsou Set Piece FC, téměř univerzálně označovaní za nudný tým, mistry temných umění, příklad všeho, co je špatně na moderním fotbale.“

Skvělou ironii v tom všem zaznamenal Arsenal Mania. Roky to byla kritika, že Arsenal je moc měkký, že se snaží vsunout míč do brány, že mu chybí zlost. Teď, když si všechno tohle osvojili, najednou je problém v tom, že to umí moc dobře.

Arteta sám odpovídal pragmaticky. Cituji ho z ESPN: „Tahle gólová účinnost ze standardek? Tohle jsem viděl už před deseti lety.“ Jinými slovy, tohle není náhoda, tohle je projekt.

Tady stojí za to chvíli zpomalit. Arsenal vyhrál. A vyhrál suverénně. 82 bodů po 37 kolech není procesí stylu Liverpool 2019/20, ale je to bezpečná převaha, kterou drželi od sedmého kola. K tomu bezporážková skupinová fáze Ligy mistrů a vyřazování Leverkusenu, Sportingu a Atlética.

Sporting Life to napsal hezky. Až se prach usadí, historie si tenhle titul bude pamatovat jinak, než ho prožíváme teď. Dnes je to nuda a temná umění. Za pět let to budou highlights Gabriela skákajícího na rohové prapory, Eze klopící krásné góly do šibenice, mladého Maxe Dowmana měnícího zápasy z lavičky. Set-piecy budou součástí mýtu, ale ne celý mýtus.

A klíčové: módy se mění. Až přijde další taktická revoluce a standardky se stanou opět spíš okrajovou disciplínou, bude se na tuhle éru Arsenal vzpomínat jako na poslední, nejdokonalejší verzi něčeho, co Premier League nikdy lépe nedělala.

Když Jover seděl v 90. letech v učebně v Sherbrooku a sledoval, jak quarterback Tom Brady čte připravená schémata, asi netušil, že se jednou stane mužem, kterého švýcarské noviny obviní z ničení nejpopulárnějšího sportu na světě. A taky asi netušil, že to bude kompliment.

Protože co Arsenal dělá, je moderní fotbal. Ne moderní v estetickém slova smyslu, moderní v tom, že identifikoval marginální zisky tam, kde nikdo jiný systematicky nehledal, a vytěžil je do extrému. NFL to dělá padesát let, Premier League si toho začala všímat teprve nedávno.

Arteta vyhrál titul. Ale revoluci přivedl Jover. A pravděpodobně teprve uvidíme, kolik dalších klubů ho bude napodobovat.

Set Piece FC. Mistr Anglie 2025/26.