Článek
V posledních letech se na juniorském mistrovství stalo pravidlem, že o nejvyšší příčky bojují hokejoví velikáni z Kanady nebo USA a případně z Finska. Tyto tři týmy bezpochyby patří k favoritům i letos. Neměli bychom ale zapomínat na slovenský výběr, který se opírá o obránce Šimona Nemce, dvojku letošního draftu a naději New Jersey a útočníka Filipa Mešára, draftovaného letos v prvním kole Montrealem. Bohužel, Slovensko se letos musí obejít bez své největší hvězdy a jedničky letošního draftu, Juraje Slafkovského. Montreal ho totiž na juniorský šampionát neuvolnil.
Trocha historie
Největším dosavadním úspěchem Slovenska z mistrovství světa juniorů je bronz, na který dosáhlo v letech 1999 a 2015. V prvním případě Slováci ovládli svou skupinu, kdy ani jednou neprohráli. Plný počet bodů brali po zápasech s Českem, Finskem a USA a jedinou ztrátu bodu zaznamenali po remíze 0:0 s Kanadou. Z prvního místa tak postoupili rovnou do semifinále, ve kterém nestačili na budoucího vítěze turnaje, Rusko. V boji o třetí místo dokázali porazit Švédy a vybojovali první medaili pro samostatné Slovensko z turnaje pod hlavičkou IIHF. Tehdy se slovenská reprezentace mohla spolehnout na skvěle chytajícího Jána Lašáka. V útoku se také představil tehdy šestnáctiletý Marián Gáborík.
V roce 2015 Slováci zopakovali svůj úspěch z roku 1999. Průběh základní skupiny byl ale výrazně odlišný. Slovensko zahájilo turnaj vysokou porážkou 0:8 od Kanady. Následně překvapivě porazilo Finsko, pak ale podlehlo Spojeným státům a postup do čtvrtfinále si zajistilo výhrou nad Německem. Ve čtvrtfinále přešli přes nadějný český výběr v čele s Davidem Pastrňákem, v semifinále už však nestačili na Kanadu. Nicméně v zápase o bronz byli proti Švédsku opět úspěšní. Klíčem ke slovenskému úspěchu byl především Denis Godla, který získal cenu pro nejužitečnějšího hráče a pro nejlepšího brankáře turnaje. Od bronzu z roku 2015 bylo Slovensko na juniorském mistrovství nejlépe sedmé.
Příslib úspěchu (nejen) pro letošní turnaj
Hlavním předpokladem pro úspěch Slováků jsou především dvě jména: Šimon Nemec a Filip Mešár. Oba dva už nakoukli do seniorského hokeje a ve slovenské lize hráli důležitou roli ve svých týmech i přes svůj nízký věk. V případě Nemce můžeme k těmto zkušenostem přidat bronz z letošní olympiády v Pekingu. U Nemce je mimo jiné důležitý také fakt, že ho vedení New Jersey v jeho první sezoně po draftu neposlalo do juniorky, ale do AHL. To svědčí o jeho připravenosti na seniorský hokej. Mešár sice hraje „pouze“ kanadskou juniorku OHL, ale letos si v 18 zápasech připsal už 22 bodů (10+12), což je na první sezonu za mořem zatím velmi slušný výkon.
Šimon Nemec v přípravném zápase za New Jersey Devils
Dalšími zajímavými hráči ve slovenském výběru jsou dva mladší hráči, které draft čeká příští rok: Samuel Honzek a Dalibor Dvorský. Honzek je sice ročník 2004, ale narodil se až v listopadu, proto si musí na draft ještě počkat. Podle předpokládaných žebříčků by měl jít na řadu ke konci prvního kola. Honzek minulou sezonu už pravidelně nastupoval za domovskou Duklu Trenčín, zkušenosti se seniorským hokejem mu tedy také nechybí. Před letošní sezonou se přesunul za moře do WHL, do týmu Vancouver Giants. Tento ročník má solidní formu, v 31 zápasech má zatím na kontě 43 bodů (17+26) a vede klubové bodování.
Dalibor Dvorský je ročník 2005 a od mládežnických kategorií působí ve Švédsku, v organizaci AIK Stockholm. Velice se mu vydařil Hlinka Gretzky Cup v roce 2021, kde vyhrál s osmi góly cenu nejlepšího střelce a slovenský výběr bral stříbrnou medaili. V letošní sezoně poprvé nastoupil za seniorský A-tým. V předpokládaných žebříčcích pro draft 2023 figuruje většinou v první desítce a jedná se tak o další velký slovenský talent vedle Slafkovského, Nemce a Mešára.
Pokud si k těmto borcům přidáme hráče jako je Adam Sýkora nebo Servác Petrovský, kteří prošli letošním draftem, vznikne nám poměrně slušná kostra. Všichni mají zkušenosti z minulých juniorských mistrovství, a většinou i ze seniorských soutěží. Zároveň všichni mají v současné sezoně slušnou formu. To je po mnoha slabých ročnících poměrně nezvyklé a slovenští mladíci tak skutečně mají reálnou šanci na lepší umístění než v předchozích letech.
Dalším pozitivním faktem pro celý slovenský hokej je, že celá tato kostra týmu je ročník 2004 nebo mladší. Bude tak k dispozici i pro další juniorský šampionát. Možná, že právě tam přijde jejich čas, kdy všichni budou zase o rok zkušenější. Nemec bude možná už hrát NHL, Mešár by se mohl probojovat do AHL a Dvorský by mohl mít po draftu ve Švédsku zase o něco důležitější roli, pokud tam ovšem setrvá.
Dalibor Dvorský na minulém juniorském šampionátu
Úsvit slovenského hokeje?
Toto jádro je nepochybně nejlepší, jaké Slovensko na dvacítkách za poslední dobu mělo. Blýská se tak slovenskému hokeji na lepší časy? Ne tak docela.
Na Slovensku se sice v poslední době objevují velcí hokejoví talenti, nicméně se úplně nejedná o příklad dobře fungující výchovy mladých hráčů. Například o rozvoj Slafkovského, Nemce a Mešára se významně zasadili hlavně jejich rodiče, kteří vozili své syny po zahraničních turnajích, aby jim zajistili potřebnou herní zkušenost a konkurenci. Vyrostli tak spíše navzdory slovenskému hokejovému systému. Navíc Slafkovský v mládeži prošel finským systémem, odkud byl i draftován. Podobný případ je i Dvorský. Tito hráči jsou tak spíše produkty finského, respektive švédského systému.
Slovenský hokejový problém je dobře patrný i na počtu draftovaných hráčů v posledních letech. Za posledních pět let bylo nejvíce Slováků draftováno letos, tedy šest. V roce 2018 prošlo výběrem talentů pět hráčů, ale mezi lety 2019-21 to byl pouze jeden nebo dva hráči se slovenským pasem.
Tomuto talentovanému slovenskému týmu by úspěch slušel a jistě do určité míry pomohl. Ne jednou jsme byli svědky návalu mladých hráčů po úspěchu národního týmu na velkém turnaji. Problémy ve slovenské výchově mladých hokejistů ale nevyřeší ani zlatá medaile. Svazu musí jít v první řadě o to, aby hráče jako Slafkovský nebo Nemec vychovával doma. A to bez systematické a dlouhodobé změny systému nepůjde.
