Článek
Kdy jsem dělal svému primáři, který byl velmi uznávanou kapacitou v jednom druhu psychoterapie, kokoterapeuta. Což bylo moje pojmenování pro svou činnost – kdy jsem se účastnil skupinových terapií jako lékař, ale já sám jsem si byl vědom svých zkušeností. Takže běžný pomocník se nazývá koterapeut a má výcvik, nebo ho prodělává. Zatímco já byl opravdu jen „koko“terapeut.
A ačkoliv si tohoto druhu psychoterapie stále vážím, nakonec jsme se rozhodl jít jinou cestou a ta mě přivedla ke konstelacím. Ty do Evropy přinesl psychoterapeut, ale protože viděl, jaké následky má uvedení konstelací mezi psychoterapie, tak se rozhodl raději je ponechat funkční, než by se musel dívat, jak ta nejúčinnější část konstelací se ztratila, aby se mohla stát certifikovanou.
Synonymem psychoterapie není ležení na gauči
jak se běžně popisuje v amerických filmech. Toto je definice pro psychoanalýzu, což je nejstarší a nejméně funkční psychoterapie. Mimochodem u nás převažuje psychoanalýza tzv. 3. generace, která opustila nejméně funkční postupy a místo nich se přiblížila různým dalším druhům psychoterapie.
Rizika práce jeden na jednoho.
Jsou v tom, že když váš (psycho)terapeut si myslí, že on má pravdu, tak je téměř nemožné ho přesvědčit, že to tak není. Každý člověk, který něco ví o psychologii, tak je poučen o způsobech, kterým se jeho klient brání tomu, co by mu pomohlo. Ale protože tam není žádná třetí osoba, tak vás může (psycho)terapeut zmanipulovat k čemukoliv a myslet si při tom, že to dělá jen pro vaše dobro. Takže pak vás psychoterapeutka (příklad z praxe) vede směrem k rozvodu, protože její manželství nedopadlo dobře. Kdyby si to připustila, tak by na tom mohla pracovat v supervizi. Ale když o tom ani neví, tak jak si to má připustit?
A pak její klientka prošvihla možnost uvěřit svému muži. I když její muž celý rok ukazoval všemi různými způsoby, že se změnil. I jí bylo najednou dobře v jeho blízkosti, ale ona věřila, že to celé dělá jen proto, aby jí získal zpět a pak tuto přetvářku ztratí. Skoro rok a půl tento muž dělal vše pro to, aby jí získal zpět. A pak se zamiloval do jiné ženy. A jí najednou došlo, že to nebyla přetvářka, že to byla skutečnost. Ale ona pod vlivem své psychoterapeutky to nejen neviděla, ale měla to těžší, než kdyby k této paní certifikované psychoterapeutce nechodila. A nutno říct, že za to nemohla jen ona, celé její okolí jí to říkalo. Ale když vám někdo něco říká, tak je to něco jiného, než když totéž dělá člověk, který má mít všechny znalosti.
Ale psychoterapeuti mají mít všechno vyřešené
Když chcete věřit pohádkám, věřte tomu. Ale právě velmi dobrý (psycho)terapeut se pozná podle své pokory. Např. jeden z mých učitelů konstelací kdysi řekl, že po asi 10 letech práce na vztahu se svým otcem je ten vztah ze 2/3 uzdravený. A to téměř nikdo na konstelace nechodí, aby se jen díval. Zatímco teď mohu vidět z dálky, jak jedna moje kurzistka po letech práce s konstelacemi, chodí na výcvik psychoterapie. A vidí, jak se její kolegyně bojí do něčeho jít. A když se bojí práce na sobě teď, když podstupují výcvik, jak to asi bude vypadat, až ho budou mít hotový.
Kdyby tyto ženy přišly na konstelace, tak by se první den dívaly, jak ti, kteří se nebojí, si řeší své věci a už druhý den by šly do procesu samy za sebe, ne z povinnosti, ale protože by jim bylo líto si to nepořešit.
To je skutečný důvod, proč se většina lidí (psycho)terapii vyhýbá
Zejména pro muže je nepřijatelné se rýpat ve svých pocitech. Ale skutečným důvodem je právě obava z toho, že budu indoktrinován. A jsou (psycho)terapie, které k tomu spíše směřují a jsou (psycho)terapie, které dělají vše pro to, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli. A tou nejjednodušší je pracovat s metodou, ve které může mít pravdu kdokoliv, a přitom je snadné rozlišení, zda je to pravda pro daného klienta, zda je to pravda obecně nebo zda to není pravda.
Kdy je práce ve skupině lepší?
Když můžete další lidi použít k tomu, že i oni jsou zdrojem pravdy pro klienta. Ale to většinou pak vede k neuvěřitelné rozplizlosti a neefektivitě terapie. Takže znám jen jeden druh psychoterapie, u níž je skupinová práce efektivnější než individuální.
A pak jsou konstelace, které fungují úplně jinak, než si dokážou představit i psychoterapeuti. A tam je možné, když člověk nechce přijmout to, co mu říká konstelace, tak ji klidně i rozpustit. A klidně necháte daného člověka, aby si ji postavil sám a znovu a s použitím lidí, kteří vidí svět jako on. A světě div se, udělal jsem to asi 2× a výsledek byl v podstatě stejný.
Proč jsem to neudělal víckrát?
Protože to jde jenom v případě, kdy s daným člověkem souhlasí aspoň 5 lidí. Když někdo říká takovou blbost, že z 20 lidí na kurzu se nenajde nikdo, kdo by s ním souhlasil, tak se to udělat nedá. Protože on v takovém případě nemá nikoho na kurzu, komu by mohl věřit. Já se sice snažím, abych v takovém případě byl s ním nebo aspoň někoho poprosím, aby se za něho postavil, aby tento člověk na to nebyl sám. Ale takový člověk to přijme jen v polovině případů, zatímco v té druhé odejde s tím, že mu nikdo nerozumí. I proto jsem vždy rád, když je na kurzu víc lidí, protože tehdy je větší pravděpodobnost toho, že mu aspoň někdo rozumí. A když dotyčný člověk má aspoň jednu blízkou osobu, tak se mu dá pomoci podstatně lépe, než když se cítí úplně sám.
A protože takové případy se stávají tak jednou za rok, tak si mohu dovolit jít přímo na věc. Zatímco v individuální (psycho)terapii bych musel přemýšlet, jestli už mám dost důvěry, abych mohl klientovi říct, co vidím na první pohled. A když jsem se o to pokusil naposledy, tak mě paní, která měla rakovinu, řekla, že nemá čas na to, aby ke mně chodila měsíc, než já budu mít pocit, že by to zvládla. A tehdy jsem pochopil, že sice bych vydělal víc peněz, měl bych více nadšené recenze. Ale o život by přišli ti, kteří nemají čas na obkecávání.
