Článek
Ale dneska jsem se dozvěděla, že jsem svůj první gynekologický zánět měla už ve školce. Nějaké nápady, s čím to může souviset a na čem pracovat?
Nepochopení, co je příčina a co důsledek.
Ale je logické, že toto nepochopení je všude, protože ani „teorie“ neví to podstatné. A bez pochopení toho podstatného nemůže být žádné pochopení funkční. Naštěstí naše tělo nefunkční řešení přijme, protože mu stačí aspoň trochu úlevy.
Rodíme se jako čistý list?
Tato představa tak dominuje našemu světu, že nám ani nedojde, jak nesedí. Skoro každý, kdo má 2 děti nebo víc, tak ví, že když uděláte totéž, tak jedno dítě udělá A a druhé dítě pravý opak nebo jen B. Takže jste museli své děti jinak vychovávat, když na stejný podnět reagují jinak? Ale vy jste se nezměnil. Nebo jen trochu.
Tak mám pro vás další důkaz, že se pletete. Když máte dvojčata? Také jste byl ke každému jiný? Jak jste to dělal? Není daleko logičtější si myslet, že děti si už něco přinášejí do tohoto světa?
Jednovaječná dvojčata jsou jiná,
ačkoliv geneticky jsou totožná a výchova u stejných rodičů je také k nerozeznání podobná, až následkem jiného chování je ke každému jiná. Už od narození je jedno plačtivější, zatímco druhý je klidný. Máme příklad, kdy moje žena byla pěstounkou pro jednovaječná dvojčata. Neměla je sice od porodu, ale zcela brzy si všimla, že jeden je víc „divokej“ a druhý se jen dívá na následky, jaké to bude mít a podle toho se zařídí.
Nemusíte se vinit za svou výchovu,
když aspoň jedno z vašich dětí je v pořádku.
Takže nejdřív je 1. problém s muži. S přijetím svého těla.
S přijetím své ženskosti. Se špatným pochopením vztahu muž-žena. Atd. Teorie o tom může napsat tuny knih. A všechno souvisí s jedinou příčinou. Kterou si zatím nejsem jistý. Takže ji tady zatím nebudu psát.
S tím se rodíte, protože jste se minule něco špatně naučila.
Ve 2. stadiu vás upozorňuje tělo příznaky, které nemají žádný fyzicky korelát. To jsou všichni ti hypochondři, kteří cítí své tělo, ačkoliv ono ještě nevytvořilo fyzickou nemoc. Takže „normální“ člověk nic necítí a „ve zdraví“, tedy přesněji řečeno necitlivosti vůči sobě, se dočká nemoci.
3. Nemoc
A tělo tím trpí, až nakonec se problém změní na fyzický. Ve vašem případě to bylo ve školce. Ale běžně se do tohoto stavu dostáváme později. A nastupují lékaři. Kteří ale léčí příčinu jen na úrovni těla. Takže je logické, že se problém znovu a znovu opakuje.
A je jen shoda okolností, zda se nejdříve „zhmotní“ nemoc (gynekologické obtíže) nebo se „zhmotní“ „příčina“ nemoci (partnerský vztah, který nutně musel být později a tím se jasně ukazuje, že to skutečná příčina nemůže být).
A protože teorie psychosomatiky si všimla, že gynekologické potíže se až doslova kryjí s problémy ve vztazích, tak vám říkají, že problém ve vztahu je příčina a gynekologický problém je důsledek. Ale přitom jsou oba jen důsledky pravé příčiny. Kterou je problém ve vztahu s otcem. Který je ve vašem případě už více životů, takže teď můžete mít vztah velice dobrý. Ale pořád ne tak dobrý, abyste díky tomu zjistila, že muži jsou tady proto, aby vás chránili. A vy se tudíž bojíte jít plně do nezranitelné ženské energie, kde ti muži téměř nemají jinou možnost, než vás chránit.
A když toto zažijete, tak jsem si téměř jistý, že vaše gynekologické problémy zmizí.
