Rozdíl mezi psychoterapií a terapií

Dostal jsem moc milý dotaz ke svému článku Jak psychoterapeutická asociace uškodila klientce: „Milý Martine, moc si cením Vaší dlouhodobé práce, na sobě i na tématu. Za mě bych poprosila o ještě podrobnější vysvětlení rozdílu mezi psychoterapií a terapií.“

Terapie = léčba, soubor léčebných praktik, jejichž cílem je ovlivnit průběh onemocnění. Jakéhokoliv. Každý, kdo studoval medicínu, tak ví, že je třeba umět určit diagnózu a pak dát terapii na tuto diagnózu. V podstatě celé studium nejpozději od 4. ročníku je zaměřeno na diagnózu a terapii.
Ale přesto si žádný lékař neříká terapeut, dokud dělá medicínu. Takže toto slovo je určeno pro všechny různé druhy léčby. Je mezi nimi fyzioterapie, kterou dělají vysokoškolsky vzdělaní fyzioterapeuti. Naopak canisterapii mohou dělat i dobrovolníci. Zatímco k provozování hipoterapie stačí střední škola.

je záměrné a cílené používání psychoterapeutických prostředků kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem v souladu s vědeckými poznatky. Psychoterapeutem se může stát jedině vysokoškolák s výcvikem v psychoterapii.
Psychoterapie vznikla někdy v době po roce 1950, protože lidé, kteří praktikovali nejnovější poznatky, byli vylučování z „asociací“ psychoanalytiků, protože říkali věci, které se psychoanalytikům nelíbily. A tak si vymysleli nové slovo, které v překladu znamená psycholéčbu, tedy psychoterapii.

Věci napsané do tohoto okamžiku jsou pravdivé a nekacířské. Odteď budu kacířem, protože mám ve zvyku říkat pravdu i o tom, čeho si vážím, právě proto, aby se to mohlo zlepšit a já si toho mohl ještě víc vážit.

Ano, ale je to jen měkká věda, která navíc neví všechno. Kdyby to byla věda tvrdá, stačilo by dát každému nevěrníkovi nějakou „psychopilulku“ a on už by nikdy nechtěl být nevěrný. A pak by stačilo dát to preventivně a všichni bychom žili šťastně až do smrti. Takto by vypadala tvrdá věda.
Proto není „alternativní stavění mostů“. Protože stavění mostů je tvrdá věda, která ještě pořád neví vše, ale už docela hodně. Ale všichni se shodnou na tom, co funguje. Zatímco když potkáte 10 psychologů různých směrů, tak se dozvíte 10 někdy i zcela protichůdných vysvětlení, přičemž pravda může být jen jedna.

Zatímco lékaři vědí, že jejich věda je měkká, že často musí hledat, která léčba pacientovi pomůže, zatímco tvrdé vědě by stačilo dát data a každému člověku by jeho lék musel hned zabrat. A také ví, že jsou nemoci, na které medicína zatím nezná léčbu = terapii.
V mé době se říkalo, že medicína je něco mezi vědou a uměním. Také z toho je termín „lege artis“, doslova podle pravidel umění lékařského. A když něco není lege artis, tak to znamená, že léčba není podle standardů a tudíž v nesouladu s moderními poznatky vědy.
A uměním je medicína podle mě pořád, protože vedle vědecké medicíny musí lékař umět komunikovat s pacienty, což je daleko víc umění, než věda.

Mohl byste si vybrat jít za lékařem klasickým, čínským, homeopatem a dalšími asi 20 druhy medicíny (které neexistují, protože ty zbylé už odumřely). A zatímco klasický lékař vidí příčinu tělesnou, tak čínský lékař ji vidí v špatném průtoku energie meridiány. Homeopat léčí podobné podobným a další lékaři by dělali podobně odlišné věci. A všichni by museli předstírat, že souhlasí s jinými druhy medicíny, protože by je k tomu zavazoval jejich etický kodex.

A přitom psychoanalytik dle Freuda vidí příčinu nemocí jinde, než psychoanalytik podle Junga a ten zase jinde, než psychoanalytik dle Adlera. A jinou příčinu vidí téměř všechny druhy psychoterapie, přičemž těch akreditovaných a certifikovaných je více, než 20. A tak se každý druh snaží být vědeckým, ale není moc srovnání, které by mohlo určit, která psychoterapie je nejúčinnější. A když je, tak z nich vyplývá, že na jednu diagnózu je nejlepší jeden druh, zatímco na druhou druhý a na třetí třetí. Z čehož vyplývá, že je psychoterapie na začátku vývoje.

A aby zmatek byl ještě větší: Dva psychoterapeuti, kteří dělají stejný typ psychoterapie a prodělali stejný výcvik, mohou zaujmout úplně jiný přístup k léčbě. Protože psychoterapie je víc o člověku, než o metodě. A z toho vyplývá ten úplně nejdůležitější závěr: Psychoterapeuta si vyberte podle toho, jak Vám sedí.
Zatímco lékaře si můžete vybrat podle jeho výsledků. Možná ten nejlepší bude morous, ale když to zvládnete, budete mít nejlepší péči.
Zatímco kdybyste si takto vybíral psychoterapeuta, tak by Vám mohl i ten nejlepší (pro někoho jiného) až třeba i ublížit (protože pro Vás by jeho přístup byl moc tvrdý nebo moc měkký, moc starostlivý nebo moc necitlivý, atd.). Protože psychoterapeuti nemají na rozdíl od lékařů prášky, ale „léčí“ svou osobností, přístupem a citlivostí.

se snaží tvrdit, že se jedná o tvrdou vědu. A tak až v průběhu studia nebo dokonce až praxe se rozumnější psychologové dozvídají tento rozdíl a musí o něm říkat svým kolegům jako o jejich slepé uličce, zatímco já jako student medicíny jsem před 30 lety toto věděl od svých učitelů, i když jsem měl jediný semestr psychologie.

Čím víc se nad tím zamýšlím, tím víc vidím analogii mezi psychoterapií dnes a mezi medicínou v 18. století. Tehdy byly soudní procesy např. s Vinzenzem Priessnitzem, který si dovolil léčit a nebyl přitom lékař.
„V 16 letech utrpěl těžký úraz, když mu hrudník přejel povoz se splašenými koňmi. Přivolaný ranhojič prohlásil jeho zranění za nevyléčitelná. V nejlepším případě z něj měl být nadosmrti mrzák. Priessnitz se vyléčil sám pomocí studených obkladů a vody, zlomená žebra si rovnal o opěradlo židle.“
„Dostával se do konfliktu s místními ranhojiči a chirurgy (zejm. frývaldovští lékaři Dittrich a Günter), kteří na něj podali stížnost. Vadilo jim, že laik léčí zadarmo a úspěšně každého, kdo přijde, čímž přicházejí o živobytí.“

ačkoliv mám výcvik v hlubinné abreaktivní psychoterapii. Protože po promoci jsem dělal psychiatra a tam jsem získal hlubokou důvěru v psychoterapeuty, jako byl „můj“ primář. A také proto, že jsem chápal psychoterapii jako metodu léčby, která je otevřená jen lidem, kteří absolvovali výcvik v certifikované metodě, což hlubinná abreaktivní psychoterapie není.

Celých 30 let jsem počítal s tím, že mám právo být terapeutem. Ačkoliv toto slovo používám jen ve svých článcích, protože každý ví, co asi tak znamená terapeut a terapie, zatímco jen málokdo ví, co je konstelatér a konstelace.
A tak mě překvapilo, když o mě vyšel článek, ve kterém byly totální nepravdy. Třeba „To, že si někdo vymyslí výcvik a posléze ho prodává jako psychoterapeutický nástroj“ byl překlad mé věty z webu „Další kurzy Martina Daniela“. Takže je logické, že paní napsala: „Lékař, který působí během sezení nejistě, rozklepaným hlasem vysvětluje“, místo aby napsala, že jsem měl před 3 roky mrtvičku a právě pomocí konstelací jsem se z toho úplně vyhrabal. Zůstaly jen problémy s řečí, které se každým dnem zlepšují, zatímco podle tvrzení lékařů „co se nespraví do dvou let, je už navždy ztraceno“.
Až teď jsem zjistil, proč tento článek vyšel.

Dokonce je návrh, že psychoterapii by mohli dělat jen psychologové. A možná lékaři. Zatímco jakýkoliv jiný vysokoškolák by byl jen terapeutem, ačkoliv on podstoupil stejný psychoterapeutický výcvik. Že by opět pokus zavést cech?
Ale k tomu musí psychoterapie převzít pod svou moc terapii. Protože prý jsou pro laika tyto termíny zaměnitelné. Před 70 lety si vzali prst a teď by si vzali celou ruku. Jestli chcete zakonzervovat celou psychoterapii, nic nemusíte dělat. Jestli se Vám zdá v pořádku, že budou psychoterapeuti mít větší odměny, zatímco terapeuti se stejným výcvikem menší a všichni ostatní terapeuti budou čelit soudům, nic nedělejte. Jestli ale chcete, aby se psychoterapie a terapie mohly svobodně rozvíjet, podepište petici.

Teď když někdo objeví něco nového a jeho psychoterapie se nebude líbit asociaci psychoterapeutů, tak to může dělat jako terapii. Totéž platí pro každého, kdo pomáhá lidem s jejich problémy a má jiný, než psychoterapeutický výcvik. A až čas a lidé by měli ukázat, jestli to byl nový Priesnitz nebo Berne nebo jeho terapie zapadne.
Chcete podpořit vývoj psychoterapií i terapií? podepište petici. Není tam nic proti psychoterapeutům. Ale je tam jediný bod proti snaze si přivlastnit terapii, s čímž musí i každý psychoterapeut souhlasit. Kromě těch, co tu práci dělají JEN pro peníze.