Vztah, který končí nenávistí – nebo chcete raději šťastný vztah?

A dobrá zpráva je ta, že i „předem určený“ krátkodobý vztah můžete svou prací na sobě a na něm změnit na trvalý a obohacující vztah. V tomto článku vám chci říct to nejdůležitější, co pro to můžete udělat. Navazující články jsou pro ty, pro které je mé poznání příliš těžké, a přesto chtějí něco udělat pro to, aby nemuseli skončit nenávistí (= v bolesti), ale raději by ve štěstí a radosti z toho, že jste mohl prožít život právě s tímto partnerem.

Pokud nesouhlasíte s tím, co je uvedeno zde,

najdete zde lehkou verzi, která může pomoci každému.

Představte si, že byste stvořili firmu, ve které by všichni zaměstnanci byli ředitelé. Jak by asi fungovala?
Ale přesně o totéž se snažíme ve svých manželstvích a divíme se, že manželství neustále mají menší výdrž. Když chceme udělat rovnoprávné manželství = chceme, aby oba jeho členové měli stejná práva a povinnosti, tak jim děláme ze života peklo.

Představte si, že máte dva žáky. Jednoho baví kreslení a druhého matematika. A každého zatížíte tak, že musí udělat půlku svých povinnosti z obou předmětů.
A nebo jim dáte možnost, že ten, co ho baví matematika, může vypočítat příklady za oba a ten, koho baví kreslení totéž.
V kterém případě bude dřív hotovo, lépe uděláno a s větší radostí se děti samy pustí do úkolů navíc?

Jestli chcete být šťastní, najděte si to, co vás baví tak, že to klidně budete dělat zadarmo, a tím se živte. A pak si ujasněte: Mohu se tím uživit? Jestli vás baví cokoliv, za co lidé rádi zaplatí, tak jste v pohodě. Jestli ale milujete starat se o druhé, povídat si s nimi, pak musíte počítat s tím, že za tyto věci většina společnosti není ochotna moc platit. Pokud vás baví se starat o děti a nejlépe o vlastní a to vás naplňuje, tak už víte, co chcete dělat a najděte si do manželství partnera, který vydělá peníze. A ještě než půjdete k oltáři, tak si vyzkoušejte, že když to bude nutné, postará se o vás a vaše děti. A když to zvládne, vykašlete se na všechny feministky, které říkají, jaké máte být, a udělejte si život podle sebe.
A pokud jste muž, kterého baví ženské práce, tak víte, že si musíte najít ženu, která umí vydělat peníze a je vám jedno, že bude i v jiných oblastech svého života tvrdá, tedy mužská. Protože přesně to od své ženy potřebujete. Musí vás ochránit, abyste vy se mohl starat o vaše děti a dal jim bezpečí své náruče.

To byste byla zlatokopka a v tom případě rozumného muže odradíte. Protože i když se muž má postarat o peníze, nesmí si připadat jako chodící peněženka. A jestli chcete chodící peněženku, tak se prosím nenechte zblbnout jako Agáta Hanychová. Protože muži dávají ženě, protože mají dost, nebo dávají ženě, i když nemají dost. A ten druhý případ je pro ženu, která potřebuje cítit finanční bezpečí, největším nebezpečím. Protože ona k danému člověku něco cítí a nebude pro ni snadné ho opustit jen proto, že ten muž má teď problémy.
Zatímco ta, co potřebuje chodící peněženku půjde k další chodící peněžence a na jejím životním standardu se nic nezmění.

...užijte si to. Žen pro vás je dost a můžete si vybírat. Ale počítejte s tím, že budete muset dávat aspoň 60%, aby vaše žena měla pocit, že od vás dostává aspoň 50%, a díky tomu mohla být aspoň jakž takž spokojená.

Jste ochotná přijmout, že když budete dávat 60%, tak máte aspoň jakous jistotu, že váš muž přijme jako fakt, že mu dáváte aspoň 50%? A nebo jste tak zblázněné feminismem, že chcete dávat 40%, protože v minulosti muži dostávali víc než půlku a vy to chcete tímto způsobem vyrovnat? Pak si o tom popovídejte s mužem, dokud je zamilovaný. Protože když je zamilovaný, možná to bude chtít vyrovnat i za muže před ním.
A když ne, tak bude s jistotou velmi vděčný, že jste k němu upřímná. Když si vyberete muže, který na Vás nemá, dokonce pravděpodobně rád za to zaplatí tím, že vám bude dávat víc.

To jsou ti, co si chtějí kreslit, když je to baví a matematiku nechají těm, které baví ona. Takže nakreslí 200 % obrázků a budou z toho mít radost. A ještě větší radost budou mít z toho, že ten druhý bude chtít počítat matematiku a když to bude dělat se stejným nadšením, tak spočítá 200 % a nebude ho to vysávat.
Zatímco rovnoprávnost znamená, že nakreslím 50% obrázků s radostí a chutí a pak se musím nutit, abych ve zbytku času spočítal aspoň 50% matematiky. A výsledek bude ten, že pak večer budu unavený a budu se těšit na víkend, kdy si konečně od práce odpočinu.

A ten matematik na tom bude stejně. A snad aspoň udělají dohromady 100% obrázků a 100% matematiky. Ale za cenu veliké únavy.

...udělají 200% obrázků a 200% matematiky, protože dělají co je baví a o víkendu si ještě kreslí a počítají pro radost. Protože našli správného parťáka pro život, který je nenutí dělat napůl i to, co je vysává.
A protože je baví život, tak je méně pravděpodobné, že se jim stane něco, kvůli čemu to ten druhý parťák bude muset dělat sám. A až tehdy se ukáže největší výhoda: Totiž ten, co ho baví matika a nesnáší kreslení, tak i když udělal dvojnásobek normy, ví, že on dal tomu druhému jen 10 % a 90 % dostal. Takže když je potřeba, tak rád vezme vše do svých rukou, protože si váží toho, že nemusel dělat to „blbé kreslení“, dokud nemusel.
Ale paradox je, že i ten kreslíř má stejný pocit: On daleko víc dostal, než dal.

Oba mají pocit, že jim ten druhý dal víc, než dali oni jemu. A takový vztah funguje i ve velmi zlých časech.
Zatímco ve většině dnešních manželství mají oba pocit, že dali víc, než dostali zpět. Protože oba počítají, co museli dát a málokdo je tak osvobozený od svého utrpení, že se může podívat na utrpení druhého a uvidět, kolik toho musel dát můj partner.

Mnoho dnešních žen se neumí radovat z péče o své děti, a když vidí muže, který si chce odpočinout z práce, nechce mu to dopřát, protože on přece v práci nedělá tolik jako ona na mateřské otročině (běžně se říká mateřská dovolená, ale tento typ žen ví, že to přece není dovolená). A takový muž to cítí a přestane se domů těšit. A začne chodit ještě později. Ale protože ten čas nevyužije k tomu, aby si odpočinul a mohl hned jak přijde domů, převzít péči o děti, protože to si unavená žena přeje, tak se roztáčí kolotoč výčitek. A muž ještě víc nerad chodí domů a pak už je jen krůček k tomu si najít milenku. A protože milenka není utahaná, tak od ní muž dostává, zatímco doma musí jen dávat.

A to všechno jen proto, že ženy nejsou vzdělány v tom, co muži potřebují, aby mohli s radostí dávat.
A už vůbec nejsou vzdělány, jak se starat o děti a nebýt z toho vyšťavené. A teď jim ještě nějaký blbý Daniel říká, že když je žena v ženské energii, když se umí odevzdat, když umí být v pokoře, tak ji to neunavuje, ale naopak naplňuje energií.

Moje žena nemá povoleno mít pěstounské děti, protože se na to ještě necítím. A na vlastní děti nemáme věk. Ale vždy, když máme její bývalé pěstounské děti na návštěvě, tak si je chce užít naplno, ať už se mnou nebo beze mě.
A když jsme sami a chci se postarat o naše slepice, tak je mi to dovoleno, jen když moje žena má hodně naspěch. Protože ona „je má ráda“. Zatímco pro mě jsou naše slepice jen „výrobníky vajec“, tak ona je má skutečně ráda. Chce se o ně starat a bylo by jí líto, kdyby nemohla, zatímco já se o ně starám, protože musím.

Je jich málo. V dnešní feministické společnosti obzvlášť málo. Ale jsou i v Praze.
A když chcete ženu v ženské energii, tak se musíte stát mužem v mužské energii. Jestli se to chcete naučit, můžete. A můžete se to naučit od muže, který má 170cm, má bříško a teď je dokonce i po mrtvici. A přestože krátce po mrtvici jsem si myslel, že nemám své ženě co nabídnout a ještě i teď jsem na tom s vnějšími atributy mužské energie špatně, tak už vím, že jsem schopen když nic jiného, tak aspoň radou a konstelacemi pomoct i vám.

Tak se naučte být v ženské energii a muži určitě přijdou. Protože žen, které si váží obrovského daru, kterého se jim dostalo, je velmi málo.
Je hodně žen, které chtějí být silné, ale žen, které rozumí svému daru a chtějí si ho užívat naplno, je veliký nedostatek.