Článek
Kočka je zvláštní spolubydlící. Dokáže celé hodiny prospat, odmítnout drahý pelíšek ve prospěch obyčejné krabice a tvářit se, že v domácnosti vlastně žijeme my u ní. Za jejími rozmary se ale skrývá fascinující svět smyslů a instinktů. A některé věci o kočkách jsou překvapivější, než by se na první pohled zdálo.
1. Kočka má v každém uchu 32 svalů
Zatímco člověk se za podezřelým zvukem musí otočit, kočka má podstatně elegantnější řešení. Každé ucho může natáčet nezávisle na druhém, a to až o 180 stupňů.
Dokáže tak lépe určit, odkud zvuk přichází. A možná právě proto slyší otevření sáčku s pamlsky i přes zavřené dveře, zatímco na obyčejné zavolání svého jména někdy reaguje, jako by se jí to vůbec netýkalo.
2. Sladkosti nejsou její slabostí
Čokoládový dort, zmrzlina nebo karamelový zákusek? Člověk si možná představí kočku, která by si ráda smlsla. Jenže kočky postrádají funkční část receptoru potřebného k vnímání sladké chuti.
Vědci to vysvětlili už v roce 2005 ve studii publikované v časopise PLoS Genetics. Kočičí chuťové preference jsou přizpůsobené především životu masožravce.
To ovšem neznamená, že kočka nikdy neolízne sladkou potravinu. Jen ji nejspíš neláká samotná sladkost tak jako nás. A čokoládu jí rozhodně nenabízejte — pro kočky je toxická.
3. Předení neznamená vždycky štěstí
Předoucí kočka schoulená na klíně je jeden z nejpříjemnějších domácích obrázků. Předení ale není spolehlivým důkazem, že je všechno v pořádku.
Kočky mohou příst také při stresu, strachu nebo bolesti. Proto je důležité vnímat i další signály: držení těla, výraz očí, chuť k jídlu nebo změny v chování.
Jinými slovy, pokud kočka přede u veterináře, nemusí tím nutně vyjadřovat nadšení z návštěvy. Možná se jen snaží zvládnout situaci po svém.
4. Vousky nemá jen kolem čumáčku
Kočičí vousky jsou mnohem důležitější než ozdoba, která dobře vypadá na fotografii. Citlivé hmatové chlupy pomáhají zachytit jemné pohyby vzduchu i informace o bezprostředním okolí.
Nenajdeme je přitom pouze po stranách čenichu. Rostou také nad očima, na tvářích, kolem čelistí a na předních nohách.
Kočka je využívá při orientaci i lovu. Až příště uvidíte, jak se vaše šelma opatrně protahuje úzkou mezerou, vzpomeňte si, že její vousky nejsou jen módní doplněk. Jsou to citlivé navigační pomůcky.
5. Má třetí víčko, které většinou ani nevidíme
Kočka má kromě horního a dolního víčka ještě tenkou blánu zvanou mžurka neboli třetí víčko. Najdeme ji u vnitřního koutku oka.
Pomáhá oko chránit a zvlhčovat. Není to žádná nadpřirozená schopnost, ale velmi praktická anatomická výbava.
Až příště kočka přimhouří oči a bude vypadat, jako by právě vyřešila největší záhadu vesmíru, připomeňme si, že i její pohled má několik technických vylepšení, která člověk nemá.
6. Ve slabém světle vidí lépe než člověk
Kočičí oči jsou uzpůsobené pro pohyb za šera. Pomáhá jim mimo jiné zvláštní vrstva za sítnicí, která odráží světlo a umožňuje jeho další využití zrakovým aparátem.
Díky tomu jsou kočky za slabého osvětlení výrazně citlivější na světlo než lidé. Neznamená to však, že vidí v naprosté tmě. Bez světla není co zachytit.
A tak kočka, která se ve tři ráno tiše pohybuje po bytě, nemusí mít žádné tajemné schopnosti. Stačí jí její přirozená výbava — a možná také přesvědčení, že právě v tuto hodinu je nejlepší čas na kontrolu všech místností.
7. Pomalé mrknutí může být kočičí projev důvěry
Dívá se na vás kočka, pomalu přivírá oči a zase je otevírá? Nemusíte to chápat jako nezájem.
Vědecká studie zveřejněná v časopise Scientific Reports v roce 2020 zjistila, že kočky reagovaly na pomalé mrkání člověka podobným pohybem očí. V dalším pokusu měly také větší tendenci přiblížit se k člověku, který na ně pomalu mrkal.
Výsledky naznačují, že tento výraz může fungovat jako pozitivní forma komunikace mezi kočkou a člověkem.
Můžete to vyzkoušet doma: podívejte se na kočku klidně a pomalu přivřete oči. Když odpoví podobně, může to být příjemný okamžik vzájemného kontaktu. Jen jí dopřejte možnost odejít — i důvěra má své hranice.
8. Když kočka očichává něco s otevřenou tlamou, nedělá si legraci
Možná jste to už viděli: kočka něco očichá, pootevře tlamu a na chvíli zůstane s poněkud zvláštním výrazem.
Toto chování se nazývá Flehmenova reakce. Kočka při něm využívá vomeronazální orgán, který jí pomáhá zpracovávat určité chemické signály, například feromony.
Vypadá to trochu, jako by právě ucítila něco opravdu nepříjemného. Ve skutečnosti se však snaží získat další informace.
Takže až vaše kočka příště udělá tento výraz nad místem, kde před chvílí seděla jiná kočka, možná právě čte zprávu, kterou lidský nos vůbec nezachytil.
9. Kočky nejsou vyloženě noční zvířata
Říká se, že kočky žijí hlavně v noci. Přesnější je, že bývají nejaktivnější za úsvitu a za soumraku. Pro toto chování existuje odborný výraz — soumračná aktivita.
Odpovídá to způsobu života jejich divokých předků, kteří v těchto částech dne často lovili drobnou kořist.
Proto není divu, když se kočka rozhodne pro ranní sprint po bytě právě ve chvíli, kdy by člověk nejraději ještě spal. Její vnitřní hodiny zřejmě neuznávají lidské pracovní rozvrhy.
10. Mňoukání je do značné míry rozhovor s člověkem
Kočky spolu komunikují pomocí pachů, postoje těla, pohybů ocasu, uší i dalších zvuků. Dospělé domácí kočky se však naučily používat mňoukání také při komunikaci s lidmi.
Postupně si mohou vytvořit vlastní repertoár zvuků, kterými si říkají o jídlo, pozornost nebo otevření dveří. A jejich člověk se časem naučí jednotlivé zvuky rozlišovat.
Některé kočky jsou upovídané, jiné téměř mlčí. Ale když se ve správnou chvíli ozve přesně to mňouknutí, které znamená „miska je prázdná“, bývá překlad pro majitele naprosto srozumitelný.
A člověk si pak může namlouvat, že má kočku dobře vycvičenou. Dokud nezjistí, že už několik let vstává na zavolání své kočky, zatímco ona sama se k podobné poslušnosti nikdy nezavázala.
Kdo si tu vlastně koho ochočil?
Kočky jsou fascinující právě tím, že v sobě spojují samostatnost, citlivost a schopnost vytvořit si s člověkem vlastní způsob komunikace. Nejsou to malí lidé v kožichu, ale zvířata s mimořádně zajímavými smysly a chováním.
A možná právě proto s nimi lidé tak rádi žijí. Ne vždycky jim rozumíme, ale málokdy se s nimi nudíme.
