Článek
Svět se znovu učí starému pravidlu: o slabších se někdy jedná bez nich.
Válka na Ukrajině pokračuje, Blízký východ zůstává nestabilní, velmoci soupeří o vliv a světová ekonomika hledá rovnováhu mezi geopolitikou, technologickým pokrokem a rostoucí nejistotou.
Do toho přichází představa jednání amerického, ruského a čínského prezidenta. Tří mužů, jejichž rozhodnutí mohou ovlivnit osudy milionů lidí. Není to nová Jalta. Je to však připomínka, že dějiny se nikdy nepřestaly psát u jednacích stolů.
A kde je Evropa?
Evropa má bohatství, vzdělanost, průmyslovou tradici i demokratické instituce. Přesto stále působí, jako by hledala vlastní místo v novém světě. Zatímco hovoří o hodnotách, musí znovu budovat svou obranyschopnost. Zatímco usiluje o prosperitu, ztrácí část své hospodářské konkurenceschopnosti. A zatímco slibuje bezpečí, její občané stále častěji pociťují nejistotu.
Největším nebezpečím pro Evropu není pouze tlak zvenčí. Je jím také pohodlnost uvnitř. Zvyk spoléhání na druhé, přesvědčení, že dobré úmysly nahradí skutečnou sílu a že problémy lze vyřešit dalším prohlášením.
Kam tedy směřujeme?
Pravděpodobně k méně předvídatelnému světu, v němž bude rozhodovat nejen ekonomická síla, ale také schopnost chránit vlastní zájmy, technologie, zdroje a společenskou soudržnost. Starý pořádek se nevrátí pouhou nostalgií.
Evropa však stále má na výběr.
Nemusí být nejhlasitější. Nemusí nikomu vyhrožovat. Musí ale být sebevědomá, jednotná a připravená nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí.
Důstojnost totiž nespočívá v tom, kolikrát se dovoláváme svých hodnot. Spočívá v odvaze podle nich jednat, i když to něco stojí.
Evropa nepotřebuje novou minulost. Potřebuje znovu získat vůli utvářet vlastní budoucnost.
