Článek
Když se řekne prostituce v České republice, spoustě lidí se okamžitě vybaví divoká devadesátá léta. Nekonečné lemování silnice E55 v pohraničí, pražská Perlová ulice a pochybné existence za každým rohem. Jenže realita je úplně jiná. „Nejstarší řemeslo“ u nás prošlo nevídanou transformací. Z ulic se stáhlo do naprosté anonymity soukromých bytů a zrodil se vysoce pragmatický, digitalizovaný trh.
Přestože se změnil způsob, jakým tento byznys funguje, jedna věc zůstává stejná: postoj státu. Ten se už dekády nachází v naprosté právní schizofrenii a tváří se, že problém, který se týká tisíců lidí, vlastně neexistuje.
Od středověkého kata k „červeným knížkám“
Historie pohledu na sexbyznys na našem území je fascinující přehlídkou pokrytectví a pragmatismu. Ve středověku byla prostituce vnímána sice jako hřích, ale zároveň jako „nutné zlo“ a společenský ventil, který měl chránit počestné ženy před znásilněním. Oficiální nevěstince tehdy paradoxně spravoval městský kat nebo rychtář a vybrané poplatky tekly přímo do městských pokladen.
Radikální zlom přimyšlen za Rakouska-Uherska. Když represe Marie Terezie selhala a zemí se začal nekontrolovaně šířit syfilis, přešel stát na přísnou regulaci. Ženy musely mít povinné lékařské prohlídky a vlastnit legendární „červené knížky“.
Skutečný legislativní milník, ve kterém žijeme de facto dodnes, však přinesla První republika. V roce 1922 schválil parlament tzv. Aboliční zákon. Ten oficiálně zakázal provozování nevěstinců a zrušil policejní registraci. Nevěstince tehdy pouze vyměnily vývěsní štíty za nápisy „hotel“ nebo „vinárna“ – a jelo se dál. A přesně v tomto nastavení fungujeme i dnes.
Právní schizofrenie: Když stát dělá, že nevidí
Jaká je tedy situace dnes? Pokud dospělá osoba v ČR dobrovolně nabízí sexuální služby za úplatu, neporušuje zákon. Není to trestný čin ani přestupek. Zároveň však tato činnost není uznána jako živnost.
A zde narážíme na obrovský paradox. Podle trestního zákoníku je totiž kuplířství (§ 189) přísně nelegální. Trestné je jakkoliv organizovat, zprostředkovávat nebo profitovat z prostituce někoho jiného. Výsledek? Sexuální pracovníci se nacházejí v právním vakuu. Nemají legální možnost, jak oficiálně přiznat zdroj svých příjmů, platit z něj daně nebo odvádět sociální a zdravotní pojištění. Stát přitom z tohoto byznysu nepřímo peníze inkasuje – skrze zdanění pronájmů, hotelových služeb nebo alkoholu v klubech. Oficiálně ale dává ruce pryč.
Protože stát selhává v celostátní regulaci, černého Petra dostaly obce. Ty situaci řeší vyhláškami, kterými zakazují pouliční nabídku služeb. Městské policie dnes pomocí kamerových systémů čím dál častěji pokutují samotné zákazníky za narušování veřejného pořádku. Jenže to má vedlejší efekt: problém se tím nevyřešil, pouze se schoval za zavřené dveře.
Kompletní triumf indooru a mýtus o luxusních společnicích
Podle kvalifikovaných odhadů neziskového sektoru (především organizace Rozkoš bez rizika) a policejních složek se v ČR pohybuje zhruba 10 000 až 13 000 sexuálních pracovníků a pracovnic. Ženy tvoří 90 až 95 % této scény.
Zapomeňte na kněžky lásky u silnic. Dnes 85 až 90 % celého trhu funguje v režimu „indoor“. Klasické velké sexkluby jsou na ústupu (na celém území jich funguje odhadem 150 až 200, nejvíce v Praze a příhraničí). Absolutní majoritu tvoří privátní byty, jejichž počet se odhaduje na 2 000 až 4 000.
Celé odvětví kompletně ovládla digitalizace. Distribuce klientely probíhá výhradně přes specializované internetové portály a šifrované platformy. Pro ženy to sice znamená větší bezpečí před pouličním násilím, ale pro terénní pracovníky je nesmírně těžké tyto izolované byty kontaktovat a nabízet zdravotní či právní pomoc.
Největším šokem pro laickou veřejnost je však sociální profil těch, kteří v tomto oboru pracují. Data ukazují, že přibližně 80 % scény tvoří Češky. A co je nejpodstatnější: více než 60 % z nich jsou matky samoživitelky.
Sexbyznys v ČR už dávno není o organizovaném zločinu nebo touze po luxusním životě. Pro nadpoloviční většinu žen je to tvrdý nástroj krizového finančního managementu. Způsob, jak v krátkém čase poplatit exekuce, dluhové pasti nebo skokové nárůsty životních nákladů a udržet střechu nad hlavou pro své děti.
Kam dál? Patová situace
Debata o tom, co s tím, u nás léta stojí na mrtvém bodě. Politická scéna se nedokáže snadno shodnout na žádném řešení. Ve hře jsou v podstatě dva proudy:
- Regulační model (např. po vzoru Německa), který by z prostituce udělal klasickou živnost s povinnými odvody a zdravotními prohlídkami. Odpůrci však namítají, že by se tím ze státu stal legální pasák.
- Severský model (Švédsko), který kriminalizuje klienty, kteří si sex kupují, zatímco na ženy nahlíží jako na oběti.
Dokud bude politická reprezentace raději předstírat, že se jí toto téma netýká, budeme v České republice dál udržovat legislativu z roku 1922. Mezitím v šedé zóně panelákových privátů poběží masivní, pragmatický trh, který namísto kriminálek už dávno jasně definují spíše sociologické a ekonomické indexy.
Anketa
Připravujeme: Jak vypadá sexbyznys na Ostravsku?
Celorepublikové trendy jsou jedna věc, ale jak se situace liší region od regionu? V příštím článku se detailně zaměříme na Moravskoslezský kraj. Podíváme se na to, jak ostravská panelová sídliště absorbují stovky privátů, proč je na Karvinsku sexbyznys tvrdě provázaný s užíváním pervitinu, jak reagují tamní radnice a jak specifickou roli hraje v tamním průmyslovém regionu kamionová doprava a blízkost polských hranic. Nenechte si ujít hloubkovou analýzu moravskoslezských okresů už v příštích dnech.
