Článek
Dovolte mi tedy můj osobní pohled na dění kolem celé tragédie, snad na něj mám, vzhledem k tomu, že se jí zabývám už víc než rok, tak trochu právo.
Dovolím si tvrdit, že jsem byl jedním z mála těch, kdo začátkem roku 2024 nepřistoupil na hru Policie ČR a vedení Filozofické fakulty a začal se zajímat o evidentní nesrovnalosti a lži, které nám tyto instituce poskytovaly. Jako jeden z prvních jsem se nebál je i zveřejnit.
Moje motivace, na kterou se mě lidé stále dokola ptají, byla jednoduchá potřeba nenechat ze sebe a z ostatních dělat blbce. S tím totiž jak policie, tak fakulta začaly hned poté, co zjistily, jak strašnou tragédii svým (ne)konáním umožnily.
Pravidla té hry mi byla od začátku jasná:
- Mlčet, mlžit a lhát
- Pod záminkou piety k pozůstalým Mlčet, mlžit a lhát
- Pod záminkou probíhajícího vyšetřování Mlčet, mlžit a lhát
- Než bude po půl roce mobilními operátory smazána veškerá komunikace Mlčet, mlžit a lhát
- Do podzimních krajských voleb Mlčet, mlžit a lhát
- Pod záminkou vytvoření Vyšetřovací komise Mlčet, mlžit a lhát
- Rok po masakru Mlčet, mlžit a lhát
- Do podzimních parlamentních voleb Mlčet, mlžit a lhát
Bylo mi tedy také jasné, že co si nezjistím sám, nebo za pomoci stejně motivovaných přátel, to mi nikdo nikde nedá, neřekne, ani nepošle.
Stejně tak mi bylo jasné, že budu mnoha lidmi a politiky zejména dehonestován, zesměšňován a urážen. Šlo (a stále jde) totiž o jejich chyby, a hlavně o jejich koryta.
Byl naprosto přehlížen můj postřeh, že policejní hlídka, která byla jako první vyslána na místo vraždy otce střelce, urazila cestu, která běžně trvá cca 6 minut za více než 20 minut. Spojitost s prohlášením píseckého policejního ředitele o tom, že z důvodu poddimenzování není Policie ČR schopna být včas na místě činu, je zřejmě čistě náhodná. A ty minuty pak chyběly třeba k tomu, aby byl vrah eliminován už při své cestě do Prahy.
Byl jsem vysmíván, když jsem upozornil na lživé informace ohledně toho, jak se masový vrah K. dostal z místa vraždy svého otce na místo dalších vražd. Padaly zaručené informace o tom, že jel přes Zličín, dokonce bylo konstatováno, že autobus, kterým vrah odjel, ten den vůbec nejel. Nikoho nenapadlo, že se jízdní řády po Novém roce měnily…
Byly zlehčovány moje výtky k postupu policie, který byl v rozporu s platným Katalogem typových činností. Podle veřejně dostupných dokumentů IZS došlo 21.12.2023 ve 12:19, a následně 12:53 k důvodům pro vyhlášení poplachu 1. a následně 2. stupně pro typové činnosti Demonstrační úmysl sebevraždy ve variantě B = násobná sebevražda s ohrožením stovek osob a hmotnou škodou a pro typovou činnost Nástražný výbušný systém ve stádiu dokonání s reálnou hrozbou spojení obou činností v Praze, kdy vyhrožující je důvodně podezřelým z vraždy vlastního otce a je na útěku.
Byla zpochybňována moje zjištění, že policie věděla již od začátku, že K. je nebezpečný ozbrojený vrah a ne, jak se všem snažilo policejní vedení podsouvat „človíček, jedoucí spáchat sebevraždu“. Poté, co policie ihned po vstupu do střelcova domu našla tělo jeho otce s třemi výstřely v hlavě, sekerou a hlavou na špalku, může tvrzení o „človíčkovi jedoucím se sebevraždit“ obhajovat jen idiot – přesto se tak dělo.
Byly přehlíženy moje dotazy na činnost vedení Filozofické fakulty, jehož členové se už hodinu před masakrem prokazatelně dozvěděli o tom, že v budově může být ozbrojený a nebezpečný student. Vedení fakulty nejen že neudělalo vůbec nic směrem k evakuaci budovy, ale dál zcela nepochopitelně nechalo připravovat koncert, kde měly být stovky studentů a hostů.
Zcela ignorován byl můj poznatek, že zatímco byly všechny zápisy z Kolegia děkanky do dne tragédie zveřejňovány, zápis z Kolegia, na kterém se vedení fakulty dozvědělo o hrozícím nebezpečí ze strany nebezpečného a ozbrojeného studenta chybí a dodnes není zveřejněn. Není tak jasné, jak bylo se zmíněnou závažnou informací naloženo a kdo a jak se k ní postavil.
To, že šéfka fakulty pak dostala ještě ocenění Žena roku, by bylo za jiných okolností výsměchem, za těchto to byla ale facka do tváří pozůstalých rodin.
Byly zlehčovány moje poznatky ohledně rodiny vraha K., kdy jsem zjistil, že šlo o lidi orientované na bezpečnostní problematiku a jak jeho otec, tak jeho sestra a také on sám měli přístup k bezpečnostním složkám na Letišti v Ruzyni. Mimochodem doteď nikdo z letiště nevysvětlil, jak bezpečnostní aparát jednoho z nejfrekventovanějších evropských letišť reagoval na fakt, že významný člen této složky nepřišel bez omluvy do práce a také nikdo z letiště nevysvětlil, jak se mohl vrah K. chlubit v práci (na letišti) kolegyni a ukazovat jí tam pušku, což stojí v policejním spise.
A dokonce byl velmi podle a špinavě (kdy jsem byl před soudem nařčen hejtmankou Středočeského kraje, že vyhrožuji rodině střelce) zneužit fakt, že mi vrahova matka a sestra telefonicky a poté i písemně vyhrožovaly, co se stane, pokud se nepřestanu zajímat o jejich osoby. A to na radu Policie ČR (to je mimochodem naprosto skandální).
„Neboť nám bylo i ze strany policie doporučeno, abychom to řešily právní cestou,“ napsaly totiž přímo mně.
Proč to celé píšu? Protože zmíněná strategie Mlčet, mlžit a lhát na český národ parádně zafugovala. Ve spolupráci s médii se podařilo vytvořit atmosféru, kdy každý, kdo se jen trochu zajímal o podrobnosti celé události a chtěl cokoliv vysvětlit, byl označen za nechutného porušovače piety k pozůstalým – a to bez ohledu na to, že právě ti pozůstalí nejvíc chtěli, aby se všechny nejasnosti a chyby komunikovaly a prezentovaly.
Vše zafungovalo i v rámci parlamentní Vyšetřovací komise, která sice svoje vyšetřování ukončila, ale závěry se k veřejnosti nedostanou.
Mimochodem jsem se na tuto komisi obrátil se zhruba 30 dotazy, které spolu se mnou koncipovali někteří pozůstalí po obětech vraha K. a nabídl komisi i svoji spolupráci. Že jsem nebyl vyslechnut a komisi moje zjištění a moje zdroje nezajímaly, to není překvapení, ale že komise na jasně položené otázky ani slovem nereagovala, to překvapilo i mě, člověka, který je prost všech iluzí o tom, že se o největší masové vraždě dozvíme pravdu.
Možná na závěr stojí za pozornost i to, že Mlčet, mlžit a lhát není v českých luzích a hájích ničím novým. Vzpomeňme třeba na Dozimetr. Budou to už tři roky od slavného zátahu a zatím v jedné jeho větvi, která je nejvíc rozpracovaná, ještě neproběhl ani soud a třeba o té středočeské, s vyváděním peněz od krajských silničářů, se už ani nemluví.
A do toho všeho přijde Vít Rakušan s tím, že by chtěl ve volbách 20 % a možná, že je i dostane, protože nám je prostě asi jedno, že měl stejný telefon, jako Krejčířův komplic a spokojíme se s vysvětlením, že si s ním hrály jeho děti, že jeho kamarád ukrýval desítky milionů na Kypru, lhal o nich a nikdy nevysvětlil jejich původ a je nám dokonce i jedno, že lidé spojení s Dozimetrem začali podezřele umírat.
Tak jen tak dál…