Článek
Můžeme se bavit o tom, zda byla reakce hráčů na nedůvěru, kterou jim fanouškovský „kotel“ dal najevo během pondělního zápasu proti Gibraltaru adekvátní, či vypadala spíše jako výkřik zoufalého týmu vypuštěný navíc pod návalem pozápasových emocí.
Já se přikláním k tomu druhému.
Každopádně to veřejnosti odkrylo fakt, že nejen, že to není v pořádku v reprezentační kabině, ale – a to je horší – naprosto chybí jakákoli koncepce a manažerská práce od vedení celého fotbalového svazu.
Důkazem nad důkazy je už jen komedie ohledně výběru nového reprezentačního trenéra. Ale to zdaleka není všechno.
Od dob odvolání Michala Bílka sledujeme, jak vrcholní manažeři se statisícovými platy nejsou schopni udělat smysluplné, strategické rozhodnutí s ohledem na budoucnost a herní styl seniorské reprezentace.
Hlavním kritériem pro odvolání trenéra tak přestaly být výsledky a hra, ale stala se jím reakce veřejnosti a médií na tzv. styl, kterým se mužstvo prezentuje.
Bílek, Šilhavý i Hašek tak nebyli odvoláni na základě nějakého „propadáku“, ale proto, že vedení FAČR neumí zvládat tlak, který na něj v souvislosti s reprezentačním trenérem začnou téměř po každém zápase vyvíjet „odborníci“, kterých je Česká republika plná.
Sociální sítě se zaplní doporučeními, na kolik obránců bychom měli hrát, jestli je třeba vybírat hráče podle jejich herní praxe, či kvality ligy, ve které nastupují, jak má hrát krajní obránce… atd.
Sportovní novináři pak neváhají ke svým postřehům připojit ty „nejvýživnější“ statusy fanoušků ze sociálních sítí a reakce vedení fotbalového svazu na sebe nenechá dlouho čekat – trenér se pakuje.
Mezi odbornými komentáři ze sociálních sítí, ale i z per „erudovaných“ novinářů pak nechybí ani stálá kritika našeho nejúspěšnějšího současného fotbalisty Tomáše Součka.
Co na tom, že jde o skromného a v tom nejlepším slova smyslu „obyčejného“ kluka, který se vypracoval v podstatě z ničeho svojí bojovností, poctivostí a svým charakterem? Co na tom, že jeho příběh je téměř pohádkový a může sloužit jako motivace pro tisíce malých kluků, kteří pobíhají po našich trávnících? A co na tom, že jako jediný dlouhodobě stabilně hraje nejkvalitnější světovou soutěž a že v ní překonal – dokonce jako defenzivní záložník – i všechny naše střelce této ligy včetně legend jako byli Šmicer, Baroš, či Berger?
Co je ale naprosto nepochopitelné, je jednání FAČR v souvislosti s výše zmíněnou reakcí hráčů na chování fanouškovského kotle a na fakt, že Souček na sebe vzal za celou kabinu odpovědnost a před fanoušky přišel, aby jim stanovisko kabiny sdělil.
Nejen, že svaz zbavil Tomáše Součka kapitánské pásky za to, že na sebe tuhle odpovědnost za tým vzal a jeho jménem se šel postavit před „kotel“ a vysvětlit mu, proč neproběhla tradiční pozápasová děkovačka – opakuji, že si o tom můžeme myslet, co chceme a s postupem hráčů nesouhlasit – a že tím vlastně s nejlepším vědomím a svědomím reprezentoval kabinu jako správný kapitán?
FAČR navíc neměl ani „koule“ na to, aby to Tomášovi sdělil a ten se tuhle zprávu dozvěděl až v rámci svojí autogramiády.
A teď mi řekněte, kdo nedělá svoji práci jak by měl? Kapitán, který reprezentuje kabinu a jde s kůží na trh ať jde o kroky populární, či méně sympatické, nebo papaláši, kteří mu za to vezmou kapitánskou pásku a ani jim nestojí za to, mu to oznámit?
Jestli se takhle chová vedení FAČR k legendě tradičního anglického klubu a ke kapitánovi reprezentace, není divu, že se na post reprezentačního trenéra nikdo nehrne.
Každému se holt nechce čekat, až ho laická veřejnost v zádech se senzacechtivými médii a totálně neschopným vedením fotbalového svazu zase odvolá…
