Článek
Dítě, které mělo být pod ochranou systému, zabil jeho drogově závislý otec. Veřejnost proto oprávněně očekávala, že odpovědní představitelé kraje budou hledat odpovědi, příčiny a poučení.
Místo toho jsme však byli svědky rozhovoru, který důvěru veřejnosti spíše oslabil. V této souvislosti musím poděkovat Seznam Zprávám a jeho investigativnímu týmu Ve stínu. Odvedli dobrou práci.
Ředitel Krajského úřadu Středočeského kraje Jan Louška totiž právě v rouhovoru pro zmíněný server opakovaně potvrdil, že případ nezná. Současně však odmítal připustit možnost systémového selhání a tragédii označoval především za individuální selhání jednotlivců.
Největší pozornost ale vzbudila jeho reakce na otázku týkající se otce Viktorky.
Veřejně zaznělo, že je „hrozně nebezpečné říkat, že drogově závislá osoba nemůže vychovávat děti“.
Pokud toto zaznělo v přímé souvislosti s člověkem, u něhož byla veřejně popsána závažná kombinace rizikových faktorů, a který zabil svoji malou dcerku, působí to opravdu neskutečně.
Veřejnost očekávala citlivost, opatrnost a snahu pochopit, kde mohlo dojít k chybě.
Místo toho slyšela obranu systému.
Paní hejtmanka následně označila celou věc za mediální kauzu a kritizovala novináře. Jenže problémem nejsou novináři.
Problémem nejsou ani otázky.
Problémem nejsou ani kritické články.
Problémem je, že po smrti dítěte veřejnost neslyší jasné pojmenování rizik, ale slyší vysvětlování, proč systém za nic nemůže.
Právě vedoucí představitelé veřejné správy mají být prvními, kdo dokážou přiznat pochybnosti, zahájit sebereflexi a otevřít debatu o změnách.
Místo toho jsme slyšeli opakovanou větu: „Já ten spis neznám.“
Pokud pan ředitel případ nezná, pak neměl relativizovat závěry a hodnotit rizika.
Pokud jej zná, měl veřejnosti vysvětlit, jaké systémové kroky budou následovat.
Ani jedno se nestalo.
A pokud někoho překvapuje, proč je veřejnost pobouřena, pak připomenu ještě jeden moment rozhovoru.
Na otázku, zda krajský úřad případ prověřuje, zaznělo od pana ředitele, že kontrola proběhne „až bude čas“.
Ve chvíli, kdy celá země hledá odpověď na otázku, zda systém ochrany dětí fungoval správně, musí být prioritou okamžité a důkladné prověření všech okolností. Ne proto, aby se hledal obětní beránek, ale proto, aby se zjistilo, zda lze podobné tragédii v budoucnu zabránit.
Funkce ředitele krajského úřadu není jen administrativní pozice. Je to funkce založená na odborné autoritě a důvěře veřejnosti. A právě tato důvěra byla výroky pana Loušky vážně narušena.
Důvěra veřejnosti v instituce, které mají chránit děti.
A pokud po smrti dítěte slyšíme od nejvyššího představitele úřadu výroky o individuálním selhání, opakované „já ten spis neznám“ a že prověřování přijde „až bude čas“, pak se musím ptát, zda má pan ředitel i nadále důvěru paní hejtmanky a Rady.
A také na to, zda má pan ředitel nějaké vysvětlení pro ty svoje výroky?
