Článek
Jedním z nich je i dcera generála Josefa Mašína, legendárního odbojáře a vlastence a sestra Josefa a Ctirada Mašínových, kteří svůj boj s totalitou dotáhli až k útěku za hranice při použití velmi sporných prostředků.
Jedním z hojně diskutovaných zmíněných sporných prostředků byla i vražda strážmistra Honzátka, který byl v době smrti svázaný a ležel na podlaze. Zdeňka Mašínová ji považuje za prostředek v boji s velmi krutým režimem a já ji za to neodsuzuji. Tu vraždu ale ano.
PROLOG
Aby bylo hned od začátku jasno, nechci a ani nejsem schopen jakkoli hodnotit, glorifikovat, či odsuzovat bratry Zdeňky Mašínové. Z mého pohledu lze v jejich jednání vidět vše, na co si vzpomenete – od hrdinství a statečnosti, až po krutost a zákeřnost.
Moje snaha je pochopit jednání a myšlení všech sourozenců na pozadí doby, ve které byli nuceni žít a v závěru ukázat na nelogičnost argumentu, se kterým chce paní Mašínová přijmout vyznamenání od prezidenta, i když jsem přesvědčený, že si ho právem zaslouží.
Pokud ale jejich jednání chceme pochopit, musíme ale začít u jejich rodiny. Především u otce Josefa a matky Zdeny a u poválečných osudů celé Mašínovic rodiny. A v tom mám jasno.
OTEC JOSEF
Otec Josef Mašín. Hrdina. Bojovník proti totalitě. Statečný odbojář. Výtečný voják. Nezlomný vlastenec.
Byl to člověk pevných zásad, tvrdý a náročný k ostatním, ale hlavně k sobě. Na začátku okupace Československa se třeba odmítl podrobit rozkazu neklást odpor okupantům a „v rozporu s rozkazem vrchního velení zamýšlel vyhodit do povětří sklad zbraní v ruzyňských kasárnách, tak aby nepadly do rukou Němců, a neváhal fyzicky inzultovat nadřízené, kteří mu v jeho úmyslu bránili“.
Později se stal členem legendární odbojové skupiny Tři králové, která přiváděla nacisty k zoufalství jak svojí odbojovou činností, tak statečností jednotlivých členů.
Bohužel byl ale při jedné akci postřelen a zatčen. Ani ve vězení neztratil nic ze své kuráže a statečnosti.
„Po zatčení byl Mašín při výsleších krutě mučen – přesto byl jedním z mála zatčených, kdo se v Petschkově paláci s gestapáky pral, při jednom výslechu „složil“ k zemi gestapáka Paula Adama Soppu, který byl vyhlášeným surovcem. Gestapáci k němu pak chodili minimálně po dvou a k výslechu byl přiváděn ve svěrací kazajce,“ píše se ve Wikipedii.
Přes ta nejkrutější mučení nikdy neprozradil ani svoje parťáky, ani kohokoli jiného.
Po atentátu na Heydricha byl vyslýchán, aby udal pachatele. Prohlásil ale jen, že lituje toho, že Heydricha nezabil on sám. Následně byl popraven. Podle svědků čelil popravčí četě se slovy „Ať žije Československá republika“.
MATKA ZDENA
Matka Zdena Mašínová. Statečná žena, která stála po boku Josefa doslova v dobrém i zlém.
Byla vězněna jak Gestapem kvůli činnosti svého manžela, tak komunistickým režimem, kvůli napomáhání svým synům. Dostala 25 let a po třech letech v komunistickém vězení zemřela.
K tomu všemu připočtěme slova z dopisu na rozloučenou, který sourozencům před svojí popravou poslal jejich otec v motáku a kde si mimo jiné píše:
„Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí.“
Podepsáno: „Váš milující otec. Vlasti zdar!“
VÝCHOVA K VLASTENECTVÍ, ODPOR K TOTALITĚ
Není tedy divu, že bratři Mašínové, kteří vyrůstali na jednu stranu ve světě pevných postojů, zásad a vlastenectví a na druhou stranu ve světě té nejhnusnější totalitní zvůle, cítili doslova zničující nenávist ke všemu totalitnímu a protirepublikovému, ať už šlo o fašismus, či komunismus.
Jak jsem předeslal, nechci a neumím jejich chování hodnotit a to jsem tomu opravdu věnoval spoustu času. Z mého pohledu prostě jednoznačné stanovisko k jejich útěku a tomu, co mu předcházelo, nemám.
Na jedné straně v některých případech pravděpodobně zbytečné vraždy, na druhé odhodlání a statečnost při boji s ozbrojenými složkami totalitní moci a jejich přání vrátit se do Československa zpět jako parašutisti/diverzanti a pokračovat v boji.
Na co ale svůj názor mám, je prezidentské vyznamenání jejich sestry Zdeňky Mašínové, resp. důvod, který ji vedl k tomu, že ho nakonec přijme.
ZDEŇKA MAŠÍNOVÁ
Co se týká prostředí, ve kterém vyrůstala, bylo pochopitelně stejné, jako to výše popsané v souvislosti s jejími bratry.
O tom, že i ona byla statečná a že si vytrpěla své, nemůže být pochyb. Na rozdíl od bratrů v Československu zůstala a od tehdejšího režimu si vytrpěla svoje. Přesto nikdy neuhnula, nikdy se nezpronevěřila tomu, k čemu byla vychována.
Je to žena statečná a obdivuhodná a podle mě si státní vyznamenání zaslouží. Rozpaky ve mně ale budí to, proč se ho rozhodla přijmout a hlavně od koho.
STÁTNÍ VYZNAMENÁNÍ
„Došla jsem k závěru, že jednali v duchu toho, v čem jsme byli vychováni,“ říká paní Zdeňka pro server Aktuálně.cz o svých bratrech s tím, že komunistický režim byl proti každému velmi krutý a úměrně tomu režimu byly jejími bratry použity i prostředky.
„Bohužel byly i oběti tohoto typu,“ ospravedlňuje následně činy svých bratrů a dodává, že ji rodina vychovávala s tím, že za pravdu se musí bojovat a zabitý strážmistr byl ve službách režimu.
Můžeme sice polemizovat s tím, zda byl svázaný a bezmocný strážník nějak nebezpečný a proč musel zemřít i když v tu chvíli žádné riziko pro skupinu bratrů Mašínů neznamenal, ale osobně mám pro tuto argumentaci pochopení. Pro čin samotný ne.
Pro co ale pochopení nenacházím, je důvod, proč se paní Mašínová rozhodla vyznamenání přijmout.
Podle svých slov o tom debatovala s bratrem Josefem a shodli se na tom, že na jejích postojích nebylo nic statečného.
„Má stejný názor jako já, že za podobnou činnost se ocenění neberou. Je povinností každého občana zaujímat takové postoje,“ říká podle Aktuálně.cz ke slovům prezidenta, že vždy odvážně stála za hodnotami svobody a pravdy.
To, že vyznamenání nakonec přijme, je podle ní hlavně vyjádřením podpory prezidentovi republiky.
BUM! A tady to máme.
TO MÁ BÝT DŮVOD?
Zdeňka Mašínová přijme svoje vyznamenání jako vyjádření podpory prezidentu Petru Pavlovi, kariérnímu komunistickému rozvědčíkovi.
Člověku, který byl nade vší pochybnost ve službách stejného režimu jako zabitý strážmistr Honzátko, pro jehož vraždu našla paní Mašínová pochopení právě z toho důvodu, že sloužil režimu. A nebyl to jen řadový strážmistr z vesnické služebny, byl to školený kádr, předseda Základní organizace Komunistické strany Československa a člověk schválený KGB.
Paní Zdeňko, pokud máte pro přijetí vyznamenání jen ten důvod, že chcete podpořit bývalého kariérního komunistického rozvědčíka, nedělejte to.
Ale rozhodně to udělejte proto, že si ho zasloužíte za svoji statečnost.
Vy jste totiž, na rozdíl od prezidenta, vždy „odvážně stála za hodnotami svobody a pravdy“. A to není taková samozřejmost, za jakou ji díky své výchově považujete vy i váš bratr Josef.
Za to si státní vyznamenání naší republiky zasloužíte a dovoluji si předpokládat, že za to jsou na vás vaši rodiče tam někde nahoře moc, moc hrdí…
EPILOG
Při psaní tohoto textu jsem si v souvislosti s tím, jací byli naši předci, k čemu byli vychováváni, jak přemýšleli a jak na základě toho všeho jednali, jsem si vzpomněl na svého dědu. To byl Sokol tělem i duší, baráčník, vlastenec a hlavně slušný a pracovitý člověk.
Když jsme mu po roce 1989 říkali, aby si požádal v rámci restitucí o svůj krám, o který ho připravili komunisti, řekl nám: „Ne, ne… Já ho zpátky nechci. Republika bude teď potřebovat každou korunu a já ji o ty peníze nechci připravit.“
Tenkrát jsem to nechápal. Dneska už jo a jsem na něj ještě víc hrdý. A své děti vedu o to víc k lásce ke své vlasti a svému národu. A nepřestanu, ať se kolem nás děje, co chce…
