Článek
Premiér Netanjahu prohlásil v rozhovoru 12.11. pro pořad NBC „Meet the Press“ mimo jiné, že „….jestli chcete mír, zničte Hamás, jestli chcete bezpečnost, zničte Hamás, jestli chcete budoucnost pro Izrael, Palestince a Střední východ, zničte Hamás“. V další části rozhovoru pak rovněž popisuje zvěrstva, která Hamás při na útoku na Izrael provedl.
Odvrácenou stránkou jeho výroků jsou však skutečnosti, o kterých se (nejen) v českých médiích nemluví a které stavějí jeho skutečnou roli do poněkud jiného světla.
Byl to totiž právě on, kdo minimálně od r. 2006, kdy Hamás zvítězil ve volbách v Gaze a stal se zde vůdčí politickou a správní silou, prosazoval, podporoval a prováděl cílenou strategii podpory Hamásu za účelem postavit proti sobě Hamás v Gaze na straně jedné a Fatáh Mahmuda Abbáse jako vůdčí sílu palestinské správy na Západním břehu na straně druhé a tím zabránit jakýmkoliv snahám o znovuobnovení myšlenky vzniku palestinského státu.
Existence dvou center palestinského hnutí pak byla izraelské veřejnosti navenek prezentována jako důkaz nemožnosti znovuobnovit jednání s poukazem na to, že neexistuje jediná politická reprezentace Palestinců (ačkoliv většinově je akceptován právě Fatáh Mahmuda Abbáse jako faktický reprezentant palestinského lidu), se kterou by bylo možno o ustavení plnohodnotného palestinského státu jednat.
Potvrzují to například slova Juvala Diskina, bývalého šéfa izraelské bezpečnostní služby Šin Bet, který v r. 2013 pro deník Jedioth Ahronoth uvedl, že „……když se na to podíváme v průběhu let, jedním z hlavních lidí přispívajících k posílení Hamásu byl Bibi Netanjahu, a to od jeho prvního funkčního období jako premiéra.“
V srpnu 2019 to rovněž potvrdil Ehud Barak, bývalý izraelský premiér, když v izraelském armádním rozhlase řekl, že „….Netanjahuova strategie je podporovat Hamas v zájmu oslabování palestinské samosprávy v Ramalláhu“.
Byl to Netanjahu kdo v únoru 2020 vyslal šéfa MOSSADU Cohena a vysokého představitele IDF (Izraelské obranné síly) v Gaze Haleviho do Kataru přesvědčit tamní vládu, aby upustila od svého plánu stopnout finanční transfery ve prospěch Hamásu. Katar posílal za tichého přihlížení Izraele od r. 2018 Hamásu miliony USD v hotovosti na úhradu nákladů na výrobu elektřiny pro Gazu, platy zaměstnanců místní administrativy, řízené Hamásem, a podporu nejchudších palestinských rodin výměnou za klid zbraní ze strany Hamásu.
Na Netanjahuovu kontroverzní roli upozornil na svém Facebooku i známý politolog Fareed Zakaria když uvedl, že „Profesor Hebrejské univerzity Dmitrij Šumskij provokativně píše, že premiér Benjamin Netanjahu po léta rozvíjel a prosazoval destruktivní, pokřivenou politickou doktrínu, podle níž by posílení Hamásu na úkor palestinské samosprávy bylo pro Izrael dobré.“
Izraelsko-palestinský konflikt není rozhodně černobílý a pro jeho pochopení je třeba vnímat všechny okolnosti, aspekty a souvislosti, které jej provázejí, což bylo nepochybně i smyslem vyjádření generálního tajemníka OSN Guterrese v reakci na intenzitu izraelské vojenské odvety. Ten prohlásil, že útok palestinských radikálů „nevznikl ve vzduchoprázdnu“, za což si ovšem vysloužil drtivou až zuřivou kritiku jak od Izraele, tak zejména od západních zemí včetně ČR, kdy válkychtivá ministryně obrany Černochová, které zjevně uniká mnohovrstevnatost izraelsko-palestinských vztahů, by nejraději hned vystoupila z OSN! Guterresovi nepomohlo ani následné odsouzení teroristických útoků ze strany Hamásu.
Izrael má nepochybně právo reagovat na bestiální a krutý útok, který si vyžádal na 1200 izraelských obětí a více než dvě stovky unesených rukojmí.
Pokud však Netanjahu na jedné straně burcuje světové společenství k bezvýhradné podpoře Izraele proti barbarskému útoku Hamásu a na straně druhé tentýž Hamás účelově a cíleně podporoval v zájmu rozdělení Palestinců a zamezení znovuobnovení myšlenky vzniku palestinského státu, pak se jedná o cynismus, pokrytectví a krátkou paměť izraelského premiéra.
Krev izraelských obětí, strach a obavy unesených a nezměrný smutek jejích rodinných příslušníků lpí proto zčásti i na Netanjahuových rukou. Dříve či později z toho musí vyvodit politickou odpovědnost.
