Článek
Je jasné, že tím označením legenda trochu předbíhám vzhledem k tomu, že Roman Červenka stále hraje, ale v jeho věku už má většina hokejistů po kariéře. Ale on jako by pořád musel někomu dokazovat, že je výjimečný a skvělý hráč. Přitom jen dokazuje, že hokej je jeho život a je v něm zatraceně skvělej.
Jako Eliáš, ale jinak je to jiný příběh
Z minulosti známe více případů českých hokejistů, kteří měli za sebou velkou kariéru, ale českým fanouškům jejich výjimečnost tak nějak unikala, protože s národním týmem nezískali žádnou zlatou medaili a v národním dresu spíše schytávali kritiku.
Vždycky si v této souvislosti vzpomenu na Patrika Eliáše, který v NHL nasbíral přes 1000 kanadských bodů, ale to je jiný příběh. Zatímco Eliáš si svoji slávu užíval v zámoří, Červenka si nakonec zvládl na krk pověsit už dvě zlaté medaile z mistrovství světa.
V reprezentaci to nezabalil a mohl slavit
Přesto se s ním dlouho táhlo, že se na něj prostě nedá tak spolehnout jako na jiné české opory (takovým hodnocením se nevyhnul třeba ani David Pastrňák). Přesto se Červenka nevzdal a kdyby kariéru zabalil dříve, přišel by o loňské fantastické MS v Praze. Letos mu bude už 40 a v době psaní tohoto komentáře byl společně s Davidem Pastrňákem v čele kanadského bodování právě probíhajícího MS v hokeji.
A tak může Robert Záruba vyzývat všechny Červenkovy kritiky, aby se mu omluvili. přičemž Záruba to samozřejmě nedělal. Ale to je také jiný příběh.
Nicméně důležité pro český hokej je, že tento vizáží rošťák, u kterého prostě nemůžete uvěřit, že už mu táhne na čtyřicet, tak v ničem nepolevuje. Hraje skvěle, má obrovský přehled ve hře a jeho přihrávky jsou neuvěřitelně kreativní. Dokáže dávat krásné góly a je odolný proti výpadům soupeře. Umí zlaté triumfy pořádně oslavit a to máme jako Češi rádi.
Růžovo dítě vyrazilo do NHL pozdě
Jenže je prostě jasné, že hráči typu Romana Červenky to mají obecně v týmových sportech složitější. Úspěchy slaví všichni, ale neúspěchy padají hlavně na jejich hlavy. Čeká se od nich nejvíc, jenže musí se vědět, co k tomu potřebují. Kouč Radim Rulík ukazuje, že s tím problém nemá.
Přitom na začátku kariéry působil Červenka jako rozmazlené „Růžovo dítě“. Hokejově ho vychoval v dobách své největší trenérské slávy trenér Vladimír Růžička. Ve Slavii si ho piplal tak, že z něj byla opora pro slávistické extraligové tituly. A pořád se opakovalo, že na NHL je ještě brzy. Nejdříve musí dospět, aby v zámoří uspěl.
Ano, věřilo se, že se v hokejové výchově Červenky udělalo všechno správně a před NHL si vyzkoušel ještě KHL. Do zámoří odcházel maximálně připraven, akorát že vůbec. A hlavně pozdě. Zabalil to podle mínění fanoušků tak brzy, že se pak i v reprezentaci musel vyrovnávat s tím, že neumí zabojovat a být ten správný lídr.
Potřebuje péči skoro jako Jágr, vyplatí se to
Vždycky se řešilo, jakého centra bude mít Jaromír Jágr, koho k němu dát na druhé křídlo. Jenže podobnou péči potřeboval i Červenka, který dokazoval, že když se mu dala důvěra a správný systém a spoluhráči, tak je jeho potenciál obrovský.
Jsem moc rád, že to potvrzuje i nyní na mistrovství světa. S o více než deset let mladším Davidem Pastrňákem si náramně rozumí a je radost jejich akce sledovat. Prostě paráda.
Vždycky jsem Červenkovi fandil, protože se snažil za každé situace hrát hokej, asi jsem ho i kritizoval, přiznávám. Ale víc než za neúspěchy v národním týmu to bylo tím, že jsem mu přál lepší kariéru v NHL (navíc to čekání, než tam vyrazil). Nicméně zpětně vidím, že on si šel svou cestou a vyplatilo se to. V národním týmu toho nakonec dokázal opravdu hodně.
Bez ohledu na konečný výsledek, je i letošní MS jeho turnajem.
Díky, Romane!
Pokud vás zajímá k Červenkovi více:
