Zlatý poklad našeho národa rozkraden

Zlatý poklad České národní banky: Historie, obětavost národa a současnost

Příběh zlatého pokladu České národní banky (ČNB) není jen ekonomickou záležitostí – je to svědectví o národní hrdosti, obětavosti a schopnosti čelit historickým výzvám. Tento poklad symbolizuje obětavost obyvatel mladého Československa, tragické ztráty během druhé světové války, poválečné diplomatické úsilí o jeho návrat a také kontroverzní rozhodnutí spojená s jeho prodejem v moderní době.

Budování zlatého pokladu: Dar od srdce národa

Po vzniku Československa v roce 1918 se nový stát musel vypořádat s ekonomickými i politickými výzvami. Zlatý poklad byl zárukou ekonomické stability, ale také symbolem národní jednoty.

V roce 1928 byla u příležitosti 10. výročí založení republiky vyhlášena zlatá sbírka, která měla posílit státní rezervy. Ve společnosti stále dozníval silný vlastenecký duch, zakořeněný v národním obrození a v těžce vybojované samostatnosti.

1. Solidarita napříč společností

Do sbírky se zapojili občané všech vrstev. Bylo běžné, že chudí darovali své snubní prsteny nebo zlaté šperky. Tento akt obětavosti byl hluboce symbolický – zlaté dary představovaly nejen materiální hodnotu, ale i osobní oběť ve jménu republiky.

2. Výsledek sbírky

Sbírkou se podařilo shromáždit více než 2 tuny zlata, které se připojily k rezervám ČNB. Celkem měl zlatý poklad do roku 1938 hmotnost 96 tun, což bylo na tehdejší poměry úctyhodné množství.

Zlaté mince v pokladu: Nevyčíslitelná hodnota

Zvláštní součástí pokladu byly zlaté mince, jejichž hodnota přesahovala jejich váhu. Patřily sem například historické dukáty a jiné mince z období Rakouska-Uherska. Podle záznamů tvořily zlaté mince přibližně 15 % pokladu, což odpovídalo asi 14 tunám zlata. Tyto mince měly kromě své materiální hodnoty také význam historický a sběratelský, což zvyšovalo jejich cenu až několikanásobně.

Ztráta pokladu během druhé světové války

Po okupaci Československa nacistickým Německem v roce 1939 se Hitlerovi podařilo získat kontrolu nad pokladem. Nacisté si přivlastnili 45 tun zlata, z nichž většina byla použita na financování války.

Československé zlato ve Velké Británii: Oběť pro vojáky

Část československého zlata uloženého ve Velké Británii byla během druhé světové války použita k financování československých vojáků, kteří bojovali po boku britské armády. Tito muži riskovali své životy, aby bojovali proti nacistickému režimu, a zlato bylo využito na jejich výcvik, zbraně a zásobování.

Ačkoliv šlo o legitimní využití, někteří historici upozorňují na fakt, že československá vláda v exilu neměla plnou kontrolu nad těmito prostředky. Zlato bylo často spravováno Brity, což vyvolávalo napětí mezi československou exilovou vládou a Londýnem.

Navrácení zlata po válce: Hrdinové diplomacie

Po válce byla obnova zlatého pokladu klíčovou prioritou. Díky úsilí Tripartitní komise pro navrácení zlata bylo Československu vráceno 23 tun zlata.

Josef Goldschmied: Tento český diplomat sehrál klíčovou roli při jednáních se spojenci.

Karel Král: Významný bankéř a ekonom, který se zasloužil o návrat zlata z Velké Británie.

Václav Kratochvíl: Další z významných československých diplomatů, který působil v poválečných jednáních.

Navzdory jejich úsilí zůstala velká část zlata v zahraničí, především kvůli nepříznivým politickým okolnostem a komplikovaným dohodám.

Prodej zlata v 90. letech: Kontroverzní rozhodnutí

V období transformace československé ekonomiky bylo rozhodnuto o prodeji zlatých rezerv.

1. Hlavní aktéři

Josef Tošovský: Guvernér ČNB, který rozhodnutí o prodeji zlata hájil jako strategický krok.

Pavel Kysilka: Ekonom a jeden z architektů měnové politiky v 90. letech, který podpořil diverzifikaci devizových rezerv.

2. Výsledek prodeje

Mezi lety 1997–1999 bylo prodáno přibližně 55 tun zlata za tehdejší cenu kolem 300 USD za unci. Finanční prostředky byly investovány do státních dluhopisů a cizích měn.

3. Kontroverze

Prodej zlata se stal předmětem kritiky, protože cena zlata později výrazně stoupla. Odpůrci rozhodnutí tvrdí, že zlato mělo být zachováno jako strategická rezerva.

Při rozhodování o prodeji českých zlatých rezerv sehráli kromě guvernéra ČNB Josefa Tošovského a ekonoma Pavla Kysilky důležitou roli také další političtí představitelé a instituce, přestože samotný prodej byl primárně v gesci České národní banky. Zde je přehled dalších klíčových osobností a jejich rolí:

Václav Havel - prezident republiky 1992-2003

Václav Klaus – premiér České republiky (1992–1997)

Role: Václav Klaus jako tehdejší předseda vlády a výrazný zastánce ekonomické transformace hrál nepřímou, ale zásadní roli při formování hospodářské politiky, která ovlivnila i rozhodnutí ČNB. Podporoval reformy, jejichž součástí byla změna složení devizových rezerv, což zahrnovalo také prodej zlata.

Postoj: Klaus byl zastáncem liberálních tržních principů a diverzifikace aktiv, což vedlo k přesvědčení, že zlato není efektivní investiční nástroj pro moderní ekonomiku.

Miloš Zeman – premiér (1998–2002)

Role: Za vlády Miloše Zemana (po nástupu ČSSD k moci) probíhaly hlavní prodeje zlatých rezerv, zejména mezi lety 1998–1999. I když ČNB byla nezávislá instituce, vláda měla nepřímý vliv na formování veřejného diskurzu a strategie hospodářství.

Postoj: Zeman osobně nevystupoval výrazně proti prodeji zlata, protože se předpokládalo, že výnosy z prodeje budou lépe využity investicemi do dluhopisů.

ČNB jako nezávislá instituce

Rozhodování o prodeji zlata bylo výhradně v kompetenci České národní banky, která měla na základě svého statutu nezávislost na vládě. To znamenalo, že guvernér ČNB Josef Tošovský, jeho zástupci a vedení banky měli hlavní slovo při rozhodování o složení devizových rezerv.

Další osobnosti spojené s prodejem zlata

1. Zdeněk Tůma

Funkce: Guvernér ČNB (od roku 2000).

Role: Převzal vedení ČNB po Tošovském, kdy už byly hlavní prodeje zlata realizovány. Nicméně pokračoval v obhajobě strategie diverzifikace rezerv.

2. Jiří Rusnok

Funkce: Ministr financí (2001–2002).

Role: Ačkoliv se přímo nepodílel na prodeji zlata, byl součástí vládních struktur, které schvalovaly celkové směřování ekonomické politiky v době jeho následků.

Politická odpovědnost a názory opozice

Kritika opozice: Rozhodnutí o prodeji zlata vyvolalo v politických kruzích značné diskuse. Část opozice, zejména konzervativní a vlastenecké strany, kritizovala prodej zlata jako strategickou chybu. Argumentovali tím, že zlato má i geopolitickou a bezpečnostní hodnotu, která nebyla dostatečně zohledněna.

Odezva veřejnosti: Prodej zlata byl veřejností vnímán rozporuplně, zejména poté, co cena zlata začala v roce 2000 rychle růst.

Závěr

Prodej zlatých rezerv byl výsledkem kombinace několika faktorů: nezávislého rozhodování České národní banky, vládní politiky zaměřené na ekonomickou transformaci a tehdejšího názoru, že zlato ztrácí své historické opodstatnění. Ačkoliv se na tomto kroku přímo nepodíleli všichni politici, jejich role spočívala v podpoře obecné ekonomické strategie, která kladla důraz na diverzifikaci a modernizaci české ekonomiky.