Článek
Obvinění ze sexual harašmentu (a podobných prohřešků) mají také druhou stranu mince. Mohou sloužit jako nástroj k odstranění nepohodlných lidí z akademického prostředí. Důvodem může být závist, odlišný názor, ego zúčastněných. Stačí, aby vedení univerzity či fakult nemělo morální zábrany – a podobné kauzy lze velmi snadno zmanipulovat.
V roce 2020 se děkan LDF Mendelovy univerzity Jankovský rozhodl, že mne odstraní. Bylo to v době covidu, kdy instituce fungovaly napůl a kontrolní mechanismy byly omezené.
Obvinil mne z celé řady případů sexuálního obtěžování. Velká část těchto obvinění byla zkreslená, nepravdivá nebo polopravdivá, některá byla přímo absurdní. Jednání se účastnil i právník, který celkem otevřeně mi vyhrožoval.
Pro ilustraci: byl jsem obviněn z výroku při on-line konzultaci se studentkou že jsem pronesl něco nevhodného. Přitom na videu, kterým jsem se mohl prokázat, bylo jasné, že podobnou větu v úplně jiném kontextu říká kolega. Nikoho to nezajímalo.
Byl jsem naivní. Myslel jsem si, že akademický svět dbá na etiku, morálku a dodržuje vlastní pravidla platné zákony. Realita byla jiná.
Obrátil jsem se na Etickou komisi univerzity vedenou panem Mockem. Děkan tvrdil, že se na ni obrátil také. Výsledek? Komise – v rozporu se svým statutem – vůbec nezasedla.
Akademický senát fakulty vedený panem Grycem zasedl. Na jednání mne však nepozval. Vyslechl obvinění od děkana Jankovského a jednomyslně mne odsoudil. Ano, není to jeho povinnost, ale odsoudit někoho bez jeho účasti?
Zaměstnavatel zároveň porušil zákoník práce, protože jsem byl předsedou odborové organizace. Děkan Jankovský zpochybnil její legitimitu, přestože tato organizace pod mým vedením fungovala více než deset let a účastnila se každoročně kolektivního vyjednávání.
Rektorka Nerudová na můj dopis, v němž jsem upozorňoval na porušení předpisů a zákoníku práce, vůbec nereagovala.
Jinými slovy: systém nekonal, i když došlo k porušování jeho vlastní předpisů i platné zákony.
O rok později dostali od děkana Jankovského výpověď další čtyři lidé z našeho ústavu – tři docenti a jedna odborná asistentka. Oficiálním důvodem byla „restrukturalizace ústavu“, kterou schválil nový vedoucí pan Gaff. Ve skutečnosti se však žádná restrukturalizace nekonala – kromě přejmenování ústavu.
Podobné příběhy nejsou ojedinělé. Za rektorky Nerudové proběhla také kauza profesora Vojtěcha Adama. Byl obviněn z manipulace s obrázky ve vědeckém článku a byl donucen se vzdát funkce rektora, do které byl řádně zvolen. Po čase se ukázalo (na základě šetření Evropských institucí), že obvinění byla nepravdivá. Profesor Adam mezitím zemřel – a po falešném obvinění už nikdo nic neřešil.
Jaký z toho plyne závěr?
Akademický svět netvoří ideální instituce. Tvoří ho lidé. A lidé jsou někdy slušní – a někdy nejsou.
Představa, že univerzity jsou automaticky morálně čisté prostředí, je iluze.
Proto je u každé mediální kauzy o „nevhodném chování“ potřeba velká opatrnost. Je vždy nutné se ptát nejen co se stalo, ale také komu to slouží.
Možná to je i případ p. Folletiho.
