Článek
Univerzita s renomé, které dostává trhliny
Masarykova univerzita v Brně, třiatřicet tisíc studentů, deset fakult, mezinárodní výzkumná centra. Každoročně se umisťuje ve světových žebříčcích úspěšných univerzit a na jejích chodbách vyrostli ministři, vědci i šéfové nadnárodních firem. Málokdo by před pár lety čekal, že právě tato instituce bude v průběhu pouhých čtyř let čelit sérii kauz, které budou rezonovat v celostátních médiích.
Jenže od roku 2022 se na její půdě odehrává to, co mnozí akademici považují za bolestnou, ale nezbytnou zkoušku.
Večírek, který to odstartoval
Bylo to v únoru 2022. Jedna ze studentek Fakulty sociálních studií přišla za děkanem Stanislavem Balíkem a popsala, co se jí přihodilo na fakultním večírku. Docent politologie Pavel Dufek ji měl po akci sexuálně napadnout. Pedagog intimní kontakt nepopřel, trval ale na tom, že k němu došlo za oboustranného souhlasu. Balík jednal rychle: pedagog byl okamžitě propuštěn.
Rektor Martin Bareš vydal veřejné prohlášení, v němž deklaroval nulovou toleranci vůči jakémukoliv obtěžování na akademické půdě. Slova zazněla jasně. Ale ani tehdy si nikdo neuměl představit, co bude následovat.
Deset let mlčení na Pedagogické fakultě
Na jaře 2022 doputovalo na vedení Pedagogické fakulty svědectví podepsané šesti studentkami. Popisovaly nevhodné chování dvou pedagogů z Katedry tělesné výchovy a výchovy ke zdraví – sexuální narážky, nežádoucí fyzické kontakty při výuce, nátlak na sportovních kurzech. Popsané incidenty sahaly až do roku 2013. Deset let.
Fakulta stížnost tehdy prošetřila a udělila pedagogům podmínečné vyloučení. Tedy ne vyhazov, ale varování. Výuka pokračovala.
Problém byl, že studentky o výsledku nebyly řádně informovány. Cítily se ignorovány. Na podzim 2022 proto kontaktovaly Seznam Zprávy. V lednu 2023 vše vyšlo najevo a mediální smršť začala.
„Učitel se mnou chtěl vyřešit mé absence v předmětu fyzickým kontaktem, který je ve vztahu vyučující–žák naprosto nevhodný a nezákonný,“ líčila jedna z žen. Svědectví se množila. Ke dvěma jménům pedagogů přibylo třetí. Na sociálních sítích se šířily výpovědi dalších absolventek, které dosud mlčely.
Vedení Pedagogické fakulty bylo v tu chvíli uprostřed výměny: končící děkan Jiří Němec se omluvil studentkám, ale trval na tom, že stížnost svého času řešil adekvátně. Nová děkanka Simona Koryčánková situaci převzala a oba pedagogy v únoru 2023 z fakulty odvolala. Nakonec odešli tři.
Policie případ prošetřovala, trestný čin však neshledala. Studentky si přály jiný výsledek. Vedení dostalo vyčítavé otázky: proč stížnost z jara 2022 nevedla k okamžitému propuštění? Proč teprve mediální tlak pohnul s věcmi, o nichž se vědělo?
Mezi výpověďmi, které se tehdy dostaly na veřejnost, bylo i jedno zvláštní svědectví. Jedna z napadených žen mluvila o chatkách na výcvikových kurzech, kde „občas někdo zmizel“. Případ odhalil hlubší strukturální problém: intimní prostředí pobytových kurzů, mocenská asymetrie mezi vyučujícím a studentem a absence jasných mechanismů, kam se obrátit.
Akademické prostředí je totiž specifické. Vedoucí práce rozhoduje o budoucnosti studenta. Profesor může ovlivnit, kdo dostane stipendium a kdo ne. V takovém systému je slovo „ne“ někdy těžší vyslovit, než se zvenku může zdát.
Ombudsmanka jako nový hráč na hřišti
Jedním z přímých důsledků těchto kauz bylo urychlení vzniku nové funkce: univerzitní ombudsmanky. Výběrové řízení bylo v plném proudu ještě v době vypuknutí skandálu na Pedagogické fakultě a mediální tlak jej dočasně přerušil. Vedení chtělo věci vyřešit bez nátlaku a pečlivě. V březnu 2023 nastoupila do funkce Eva Janovičová.
Ombudsmanka dostala mandát přijímat podněty, šetřit je a navrhovat děkanům opatření. Bez zbytečné byrokracie, s důrazem na ochranu všech stran.
Že to nebude formální funkce, se ukázalo velmi záhy.
Fakulta sociálních studií
V lednu 2025 skončil po šetření ombudsmanky na Fakultě sociálních studií profesor Vít Hloušek – expert na evropská studia, donedávna člen vedení fakulty. Děkan Balík případ předal ochránkyni práv a výsledek byl jednoznačný: rozvázání poměru dohodou. Podrobnosti nebyly zveřejněny, fakulta jen stručně potvrdila, že šetření se týkalo závažného porušení etických nároků vyplývajících z akademické pozice.
Bez medií, bez petice, bez veřejného sporu. Mechanismus zkrátka fungoval. MU si pomalu zvykala na to, že interní šetření dávají výsledky a to i tehdy, když o nich novináři nevědí.
Případ Foletti: největší kauza v historii funkce
Ivan Foletti byl typ pedagoga, který budí obdiv i závist zároveň. Uznávaný kunsthistorik, charismatický přednášející, člověk s vizí. Na Filozofické fakultě MU působil od roku 2011, vedl Seminář dějin umění a stál v čele výzkumného centra zaměřeného na středověkou vizuální kulturu.
Exkurze studentů brněnského Semináře dějin umění do Milána a okolí s doc. Ivanem Folettim.
První podněty přišly podle dostupných informací v říjnu 2024. Do října 2025, kdy Foletti skončil mimo výuku, tak Janovičová případ zpracovávala téměř rok. Šetření se netýkalo sexuálního obtěžování ani trestného činu, zdůraznilo vedení fakulty opakovaně. Šlo o něco jiného – o to, co se obtížněji pojmenovává, ale kdo to zažil, popsat to umí.
Bývalí studenti a studentky hovořili o manipulaci. O psychickém nátlaku. O gaslightingu a mobbingu. O situacích, kdy se člověk cítí zpochybňován, oslabován, závislý na přijetí od jednoho člověka. „Když jsem přijela domů, rodina říkala, že odjela silná krásná holka a přijela zlomená troska,“ řekla jedna z žen pro Seznam Zprávy. Popsala čtyřměsíční pochod, který Foletti organizoval, a atmosféru, která na něm panovala.
V říjnu 2025 rozhodla děkanka Filozofické fakulty Irena Radová: Foletti je dočasně suspendován. Nesmí přednášet, nemá být přítomen na katedře. „Nejde o trest, jde o preventivní prostředek,“ řekla Radová Deníku N. „Cílem bylo ochránit všechny strany šetření.“
Část studentů reagovala okamžitě. Vznikla petice, kterou podepsalo více než dvě stě lidí. Někteří obhájci profesora mluvili o mocenském boji uvnitř fakulty, o podezřelém načasování kroků v době děkanských voleb, o předpojatosti. Foletti sám prohlásil, že je „zaskočen a otřesen“ a hodlá se bránit soudně.
Ombudsmanka šetření dokončila do konce roku 2025 a závěry předala děkance. V únoru 2026 přišel konec: Foletti dostal výpověď. Děkanka popsala, že šlo o opakované a mnohonásobné porušení etického kodexu i pracovního řádu. Profesor prý „mohl narušit psychologické bezpečí studentů“. Foletti výpověď považuje za neplatnou, šetření označuje za netransparentní a procesně vadné. Část studentů a kolegů mu dává zapravdu a avizuje vlastní odchod z univerzity.
Ombudsmanka Janovičová nazvala Folettiho případ dosud nejrozsáhlejším, jaký ve funkci řešila. Za více než rok vyzpovídala desítky svědků, procházela e-mailovou komunikaci z dob studia, mapovala vztahy na pracovišti v čase. Výsledek je kontroverzní, debata rozhodně nekončí .
Reakce pomalá, nebo přiměřená?
Kritici tvrdí, že Masarykova univerzita reagovala na kauzy vždy až pod mediálním tlakem. Že stížnost z roku 2022 mohla vést k razantnějšímu opatření dřív, než do věci vstoupily noviny. Že vyčkávání posiluje pocit bezmoci u těch, kdo se odváží promluvit.
Vedení university to vidí jinak. Šetření má svá pravidla. Jména obviněných nelze zveřejňovat libovolně. Právo na ochranu má i ten, na koho je podána stížnost. Rychlý vyhazov bez řádného procesu by byl jiným druhem selhání a to nezávisle na tom, jak jasně věc zvenku vypadá.
Faktem je, že po roce 2022 MU změnila přístup viditelně. Ombudsmanka dostala kompetence a reálnou autoritu. Etický kodex byl revidován. Přibyly kontaktní osoby na každé fakultě, anonymní linky, metodiky. Generační proměna hraje svou roli: studenti, kteří přišli po roce 2018, vědí o #MeToo, vědí, že mlčení není povinností, a vědí, že asymetrie moci je pojmenovatelná věc, nikoli neměnný přírodní zákon. A nebojí se mluvit.
Akademická hierarchie pod tlakem
Případy z MU nejsou výjimkou. Ve stejné době řešila podobné situace Filozofická fakulta UK, Ostravská univerzita nebo řada zahraničních institucí. #MeToo zasáhlo akademický svět se zpožděním oproti jiným odvětvím, ale o to hlouběji.
Akademická hierarchie je specifická. Studenti jsou závislí na hodnocení pedagogů déle než kdekoliv jinde – bakalář, magistr, doktorát: celá dekáda, kdy jeden podpis může rozhodnout o kariéře. V takovém prostředí se nevhodné chování skrývá snadněji než v korporaci. Oběť má strach z odvety. Svědci vědí, co riskují. Instituce, které vždy spoléhaly na mlčení jako na samozřejmost, teď zjišťují, že to tak dál nefunguje.
Masarykova univerzita se z tohoto pohledu nestala výjimkou. Stala se zrcadlem proměny, která se odehrává na všech českých i evropských univerzitách najednou.
Je lákavé říci, že MU prochází krizí. Že série kauz podrývá důvěru. Že pověst prestižní instituce je poškozena.
Ale je tu i jiná interpretace. Kauzy jsou viditelné proto, že se řeší. Ombudsmanka existuje a má vliv. Studentky promluví a jejich výpovědi někdo vyslechne. Vyhazovy přicházejí.
Zdroje:
