Článek
„Mami, jak to řeší lidi, co sto tisíc na rovnátka nemají, ale doopravdy je potřebují?“
Syn měl deset let a seděl vzadu v autě po poslední návštěvě ortodontistky. Položil mi přesně tu otázku, na kterou jsem sama neuměla odpovědět.
K ortodontistce jsme před lety přišli kvůli jednomu zubu, který se rozhodl vyrůst trochu jinak, než měl. Syn dostal noční rovnátka za šest tisíc korun, celá záležitost měla trvat rok. Trvala skoro tři a skončila touhle otázkou.
Syn rovnátka nesnášel od prvního dne. V ústech ho bolela a usínání s nimi byl každovečerní boj. Navíc každá kontrola začínala přednáškou, že si syn zuby čistí špatně, že ho nedostatečně kontroluji atd. Syn si přitom čistil zuby každý večer i ráno, na dentální hygienu jsme chodili pravidelně a rozhodně nešlo o dítě, které by péči o zuby zanedbávalo. Jen prostě měl sedm let, rovnátka rád neměl a já byla pracující matka s tisícem dalších povinností.
Zub samotný se moc nehýbal. Pokaždé doktorka slibovala, že příští návštěva bude poslední. Nebyla. Pak do toho vstoupil náš labrador. Vyhodnotil, že rovnátka v pouzdře jsou vynikající alternativa k žvýkací hračce, a byl důkladný. Šest tisíc korun podruhé. Zpětně si říkám, že ten pes to možná cítil líp než my.
Při opravdu poslední kontrole doktorka pokývala hlavou a pronesla, že zub se srovnal a zakončila to větou: „Tak jak se domluvíme na celková rovnátka?“
Nenapadlo mě, že by syn na celková rovnátka byl. Doktorka mi trpělivě vysvětlila, že ano, celková rovnátka jsou prý nutná. Hrubý odhad: sto tisíc korun.
Nesouhlasila jsem. Přešli jsme k jinému zubnímu lékaři. Ten synův chrup prohlédl, nic zvláštního nekomentoval a o rovnátkách, celkových ani žádných jiných, nepadlo jediné slovo.
Kdy začala být křivost diagnózou?
Historicky se rovnátka nasazovala dětem s výrazným skeletálním problémem, předkusem nebo extrémním stěsnáním zubů, které způsobovalo potíže s kousáním nebo řečí. Dnes nosí v Česku rovnátka přibližně každé třetí dítě školního věku. Část z nich má skutečnou funkční indikaci. Nezanedbatelná část nikoliv.
„Hranice mezi funkční indikací a estetickým přáním rodičů je v praxi velmi rozmazaná,“ upozorňují nezávislí zubní lékaři, kteří sledují, jak motivace k léčbě přichází stále častěji od rodičů a ne ze zdravotní nutnosti.
Sto tisíc: kdo to zaplatí a kdo ne
Celková fixní rovnátka stojí v Česku standardně 60 000 až 120 000 korun. Průhledná bezdrátová rovnátka vyjdou klidně na 150 000 a více. Pojišťovny hradí ortodontickou léčbu jen u dětí do 15 let, jen při splnění přísných indikačních kritérií a i tehdy jen část nákladů.
Průměrná česká rodina hospodaří zhruba s 50 tisíci korunami čistého měsíčně. Sto tisíc jsou tedy zhruba dva měsíční příjmy. A tady se vrátím k synově otázce z úvodu článku. Odpověď na ni je krutá: lidem, kteří to nemají, se to řeší špatně. Odkládají léčbu nebo rezignují. Dítě pak vyrůstá s problémem, který měl být včas řešen. Zároveň rodiny, které sto tisíc mají, je někdy vydají zbytečně, na léčbu, kterou dítě nepotřebovalo.
Kdo nám prodal tuhle normu?
Americká ortodontická asociace začala v 70. letech aktivně propagovat myšlenku, že rovné zuby jsou zdravotní standard, nikoli estetická výjimka. Průmysl rovnátek dnes generuje globálně přes čtyři miliardy dolarů ročně a roste o osm procent každý rok. Instagram a TikTok udělaly zbytek. Sociální sítě jsou plné influencerů s dokonalým úsměvem a sponzorovaného obsahu ortodontických klinik.
Rizika, o kterých se moc nemluví
Fixní rovnátka mění ústní hygienu v každodenní boj a špatná péče při léčbě může vést k demineralizaci skloviny nebo nevratnému poškození zubů. Ortodontisté na to upozorňují, a mají pravdu. Jenže málokdo rodičům řekne předem, jak reálné toto riziko je u dítěte, které si zuby čistit nechce.
Studie navíc zpochybňují dlouhodobou stabilitu výsledků. Zuby mají tendenci se po sejmutí rovnátek vracet na původní místo, pokud pacient nedostatečně nosí retainer. Část rodin tak zjistí, že po skončení léčby se celý cyklus opakuje. Často se doporučuje nosit retainer po dobu několika let, někdy i doživotně, pro zachování stabilního výsledku.
Pak je tu psychologický dopad na dítě. Rovnátka jsou fyzicky nepříjemná a pro dítě bez vlastní motivace jsou zdrojem každodenního stresu. To ví každý rodič, který dítě ráno přemlouval, aby si rovnátka vůbec nasadilo.
Druhý názor je právo, ne zrada
Přejít k jinému lékaři bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, která jsem v téhle věci udělala. Proč jsme ho neudělali dřív? Protože jsme předpokládali, že doktorka ví lépe. Jenže druhý názor v medicíně je právo pacienta, ne projev nedůvěry. U závažných diagnóz to ví každý. U ortodoncie se to jaksi zapomíná.
Dobrý ortodontista vám řekne: „Počkejme rok a uvidíme.“ Nebo: „Toto je kosmetický problém, ne zdravotní, rozhodnutí je na vás.“ Tyhle věty jsou vzácné, ale lékaři, kteří je říkají, si zaslouží důvěru mnohem více než ti, kteří rovnou otevírají formulář pro zahájení léčby.
Sto tisíc jsme nezaplatili. Zaplatili jsme dvanáct, z toho šest kvůli psovi. Jeden křivý zub se nakonec srovnal, rovnátka svůj účel splnila.
Honba za dokonalým úsměvem se stala součástí toho, čemu říkáme rodičovská odpovědnost. Kdybychom synovi rovnátka nepořídili, cítili bychom se špatně. Kdybychom zaplatili sto tisíc za léčbu, kterou nepotřeboval, cítili bychom se dobře, protože bychom nevěděli, že ji nepotřeboval. Tohle je definice dokonalého marketingu: produkt, za jehož zakoupení se cítíte zodpovědně, a za jehož nezakoupení se cítíte provinile.
Ptejte se na druhý názor. Ptejte se, co se stane, když nebudete dělat nic. A přemýšlejte, kdo vám tu normu dokonalého úsměvu vlastně prodal.
