Článek
Po několika měsících byla dne 1. února 2024 nakonec jednomyslně schválena pomoc napadené Ukrajině ve výši 50 mld. eur. Pro mě osobně je to nepředstavitelně astronomická částka, která, dle mého přesvědčení, bude na Ukrajině z velké části „odkloněna“, jak je dnes módní říkat krádežím v nejvyšších patrech politiky.
Nechci zde rozebírat to, zdali budou veškeré peníze skutečně použity na účely, na které byly Evropskou unií schváleny. Chtěl bych se zde pozastavit nad osobou maďarského premiéra Viktora Orbána. Neustále jsme přesvědčování, že žijeme v demokracii, ať už v České republice nebo i v rámci EU. Ale existuje mnoho křiklavých příkladů, které tomu prostě odporují.
Maďarsko se zpočátku stavělo na odpor schválit tak velkou částku pro Ukrajinu stylem de facto bianco šeku. Ostatní členové EU však byly pro. No a nastalo to, co dnešní hlavní média umí dokonale. Dehonestace takového postoje a očerňování Viktora Orbána všemi směry. Ale on, jakožto demokraticky zvolený premiér suverénní země, pouze řekl svůj postoj, který byl prostě odlišný. Nakonec s podporou Ukrajiny souhlasil, ale až po tom, že se se špičkami EU na něčem domluvil za zavřenými dveřmi. A že to jistě bylo dost výhodné pro zemi, kterou zastupuje, to si můžeme být jisti. A dost možná, že se nikdy přesné výhody, které pro Maďarsko získal, ani nedozvíme.
Z celého tohoto naléhání na Viktora Orbána čiší pouze velká pachuť toho, že demokracie ano, ale nezkoušejte se nám protivit. Jinak Tě budeme očerňovat, vyhrožovat a když to nepomůže, něco Ti za zavřenými dveřmi nabídneme, ale hlavně se zařaď po našem boku. A tohle, to se na mě nezlobte, prostě není demokracie, ale nátlakový diktát.
Závěrem chci říct, že demokracie má mnoho vrstev. Například svoboda slova je zrovna v naší krásné zemi velmi rozsáhlá. Ale ve vysoké politice demokracie neplatí - buď budeš následovat mainstreamový názor nebo budeš zadupán do země… A to je dost smutné.
