Článek
O digitalizaci státu a menší byrokracii mluví každá vláda. Když ale dojde na konkrétní kroky, často z toho vyleze pravý opak. Typickým příkladem je jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele.
Hlášení platí od letošního dubna a mělo účetním a firmám ulehčit. Sloučilo 25 dřívějších formulářů do jediného elektronického podání, což ministerstvo prodává jako zjednodušení. Jenže sloučit formuláře ještě neznamená snížit administrativu. Jen nařízení vlády, které hlášení upravuje, má i s přílohami 122 stran.
A realita? U běžného zaměstnance má hlášení 206 položek: 176 za každého zaměstnance a dalších 30 za firmu. Když nastoupí nový člověk, přidá se k tomu přihláška se 115 údaji. Každé firmy se týká jen část položek, ale účetní musí zjistit, které má vyplnit, kde údaje získá a kdy je má odeslat. Bizár. Podnikatelé hlášení letos zvolili Absurditou roku.
A místo aby se hlášení zkracovalo, roste. Vláda v pondělí jednala o změnách, se kterými přibudou další položky, třeba adresa pracoviště zaměstnance nebo počet směn odpracovaných v rizikové kategorii. Nařízení schválila minulá vláda v září 2025, tahle ho teď rozšiřuje.
Ministerstvo k tomu, proč po firmách chce i údaje, které stát už má, říká, že ne všechny může automaticky převzít z registrů. Jiné prý mohou vyžadovat zvláštní právní oprávnění nebo potvrzení zaměstnance. To ale přeci není argument. Stát si má pravidla upravit tak, aby si všechny jeho složky uměly sáhnout na každý údaj, který už jednou dostal. A ne tím otravovat lidi a firmy.
Nejvíc je nedostatečnost tohohle hlášení vidět ve srovnání s Estonskem, které je v digitalizaci státu daleko před námi a princip once-only, tedy „jednou a dost“, drží řadu let. Jeho systém X-tee, postavený na technologii X-Road, umožňuje bezpečnou komunikaci informačních systémů a zákonem oprávněné sdílení dat napříč všemi složkami státu. Estonská Digital Agenda 2035 jde ještě dál: stát má lidem a firmám nabízet služby sám, podle toho, v jaké jsou situaci, a mluví o „nulové byrokracii“. U nás o tom všichni plácají na konferencích, napíšou to do programů a pak připraví formulář, který je úplně mimo.
Tohle je to, o čem v Našem Česku mluvíme, když říkáme, že politika má přinášet konkrétní výsledky. Fráze v programech nestačí. Věci se mají řešit tak, aby fungovaly.
Tak to pojďme předělat, ať to začne dávat smysl. Za Naše Česko jsem tento týden poslal ministru práce a sociálních věcí Aleši Juchelkovi otevřený dopis se třemi konkrétními návrhy.
1. Prověřte každou položku a zkraťte hlášení.
U každého údaje se má určit, k čemu ho stát potřebuje, proč ho má dostávat právě každý měsíc a jestli ho už nevede v některém ze svých systémů. Pro běžnou výplatu navrhujeme zhruba 30 položek: základní identifikaci a údaje pro mzdu, daň a pojistné. Ne 206.
2. Odstraňte duplicity a stanovte termíny.
Při přihlášení nového zaměstnance účetní uvede jeho rodné číslo, a tím je zaměstnanec jednoznačně identifikovaný. Proč potom musí vyplňovat i státní občanství a adresu trvalého pobytu, když obojí stát vede v registru obyvatel? Formulář chce dokonce kód adresního místa, tedy číslo z registru, který vede sám stát, a vedle něj ještě ulici, číslo popisné, obec a PSČ. A každý měsíc pak účetní znovu uvádí jméno, příjmení, datum narození a datum nástupu, které stát dostal už v přihlášce. Proč proboha? Když úřadu chybí zákonné oprávnění nebo technické propojení, ať to vyřeší úřady mezi sebou. Chceme konkrétní plán, kdo a do kdy odstraní právní a technické překážky. Začít se má tam, kde se firmám ušetří nejvíc práce.
3. Umožněte hlásit nástup zaměstnance i po zahájení práce.
Malá firma s externí mzdovou účetní je závislá na tom, kdy má účetní čas přihlášení vyřídit. Při sezónních pracích se potřeba lidí mění ze dne na den. A když přes noc napadne sníh, firma může potřebovat lidi na úklid hned ráno. Dejte zaměstnavatelům přiměřenou lhůtu, aby mohli nástup nahlásit i po zahájení práce.
Ministerstvo by navíc mělo zveřejnit výsledky auditu i harmonogram změn, aby firmy věděly, které povinnosti jim ubydou a kdy. Totéž ostatně chce i Hospodářská komora: aby stát víc využíval údaje, které už má.
Tohle je cesta ke státu, který firmám i lidem slouží a neotravuje je tím, co má vyřešit sám.
