Článek
Kde najdeme tuto hezkou zříceninu?
Zřícenina hradu Žumberk se nachází ve stejnojmenném městysi Žumberk. Pro mě je to už třetí takzvaná vesnická zřícenina, protože podobné hrady většinou najdeme u menších obcí. Dříve jsem navštívil už Borotín a Brníčko, takže Žumberk rozšířil tuto zajímavou skupinku o dalšího člena. Cesta na zříceninu od nejbližšího parkoviště je nenáročná a zvládne ji opravdu každý. Auto jsem nechal u kostela, kde se nachází i malé náměstíčko. Žumberk sice působí trochu ospale, ale zároveň velice klidně a příjemně. Každý kout tu má svoji historii, od kašny až po místní kostel, a je vidět, že se o obec starají.
Vydal jsem se tedy směrem ke zřícenině. Déšť mezitím rozhodně nehodlal skončit ba naopak. Cesta ale ubíhala příjemně a za chvíli se přede mnou objevil hrad Žumberk.

Hrad je spíše menší

O areál zříceniny je dobře postaráno
Na první pohled působí velice malebně. Bohužel mě při pohledu na něj napadla i trochu smutnější myšlenka. Je sice vidět, že se místní o hrad starají, ale zub času je neúprosný. Osobně si myslím, že jde o jednu z těch zřícenin, které nás už možná nebudou těšit po další dlouhá staletí v podobě, v jaké je známe dnes. Některé části zdí jsou zpevněny novodobými cihlami. Na pohled to sice není úplně ideální a historické romantice to trochu ubírá, ale chápu, že bez podobných zásahů by se některé části možná už dávno poroučely k zemi.
Déšť navíc sílil každou minutou, takže jsem mohl s klidem zapomenout na pořízení fotek z ptačí perspektivy. Dron by pravděpodobně odletěl hledat slunečnější destinaci. Příjemně mě překvapilo, že jsou zde stále patrné části původních omítek. Na informačních tabulích jsem se navíc dočetl zajímavost: hrad byl obýván až do roku 1770. To rozhodně není běžné, protože většina středověkých hradů byla opuštěna mnohem dříve. Právě proto je Žumberk tak trochu raritou. Nádvoří je hezky udržované a posekané. Samozřejmě zde platí určitá omezení. Návštěvníci nesmějí lézt na zdi ani rozdělávat oheň, což snad většina lidí chápe i bez cedulí. Přesto je fajn vidět, že se památka chrání.

Zde je asi nejtěžší část cesty na hrad

Překvapivě zachovalá středověká fasáda
Mezi historií, dobrodružstvím a trochou nebezpečí.
Hrad je dnes poměrně dobře přístupný a návštěvu zvládnou i rodiny s dětmi. Přesto je potřeba dávat pozor, protože některá místa nejsou zabezpečena zábradlím. Hlavně na straně směrem k silnici se nachází poměrně prudký sráz, takže malé děti bych tu bez dozoru rozhodně nenechal.
Pojďme si ale říct něco z historie. Hrad vznikl pravděpodobně ve 13. století a původně nesl německý název Sonnenberg. Jeho prvním známým majitelem byl vladyka Pilunk, který si kvůli sporům s okolní šlechtou nadělal řadu nepřátel a nakonec o svůj majetek přišel. Později hrad vlastnili páni z Boskovic, po nich i páni ze Šternberka a další významné rody. Se Žumberkem je spojeno i jméno hejtmana Jana Kavalce, který roku 1415 podepsal stížný list proti upálení mistra Jana Husa. Hrad tak má nepřímou vazbu na jednu z nejvýznamnějších událostí českých dějin. Během staletí se zde vystřídala řada majitelů, ať už dědictvím nebo prodejem. Na rozdíl od mnoha jiných středověkých hradů však Žumberk nezůstal dlouho opuštěný.


Pohled z podhradí
Přírodní rezervace a hrad? Dva odlišné světy. Co mají společného? Vlastně jen sousedství.
Protože je od parkoviště na hrad jen kousek, rozhodl jsem se prozkoumat i okolí. Říkal jsem si, že místní rybníky budou mít s hradem určitě něco společného. No… a tady moje historická detektivka skoro skončila.
Mým cílem byl Hluboký rybník a Pařez, které leží v přírodní rezervaci známé hlavně svou dubovou alejí. Po cestě jsem minul ještě Jezírko, které si zřejmě usmyslelo, že bude přesným opakem vyschlého Loučenského rybníku. Vody v něm bylo tolik, že se místy přelévala přes cestu a moje procházka získala nečekaně dobrodružný rozměr.

Přírodní rezervace Hluboký rybník
Když jsem dorazil k Hlubokému rybníku a Pařezu, čekala mě odměna. Oba rybníky jsou mnohem větší a mezi nimi vede krásná dubová alej. Zdejší stromy pamatují ledacos a podle jejich mohutnosti bych se nedivil, kdyby si pamatovaly i slavnější časy Žumberka. Jenže déšť stále sílil. Nejsem z cukru, ale všeho moc škodí, a tak jsem zamířil zpátky. Přesto výlet nelituji. Podzimní les hrál všemi barvami.

Když nevíte kudy kam

Pokud zabloudíte…nic se neděje…
Pokud sem pojedete kvůli hradu, berte rybníky spíš jako příjemný bonus. Přímou historickou spojitost se Žumberkem jsem nenašel, i když je dost možné, že zdejší ryby kdysi skončily na stole hradních pánů. To je ovšem jen moje teorie, nikoliv historický fakt. Pokud vám přeje počasí a máte chuť protáhnout si vycházku, určitě stojí za návštěvu i tato část okolní krajiny.




