Článek
Videohry jsou tady s námi už nějaký ten pátek a za tu dobu se jim podařilo vydobýt si své místo na poli zábavy. Videohry už dávno nejsou povyražením pro úzkou skupinu lidí, ale jejich obliba se masivně rozšířila napříč generacemi, kulturami i společenskými vrstvami. Videohry se zkrátka staly běžnou součástí lidského života.
Herní historie v kostce i důležitá témata
Občas si kladu otázky, na které neznám jednoduchou odpověď: Čím jsou hry tak výjimečné? Proč je hrajeme? A jak hry ovlivňují náš svět? Stejné otázky si klade i komiksový kreslíř Edward Roos. Ten se do videoher zamiloval od chvíle, kdy poprvé spustil bratrovo zaprášené Atari. Aby se nejenom na výše položené otázky pokusil odpovědět, stvořil faktografický komiks Paříme – Komiksová historie videoher, ve které provede čtenáře všech věkových skupin bohatou herní historií. Od prvních průkopnických vynálezů až po nynější blockbustery. Titul se snaží odpovědět i na další zajímavé otázky. Co nás hry jako Dungeons & Dragons nebo Bioshock učí o svobodné vůli a osobní odpovědnosti? Jak herní designéři vytvářejí krajiny, v nichž se chceme ztratit? Proč a jak se ovladače stávají prodloužením našich těl? Jak se proměnilo zobrazení žen či ras ve videohrách? A ve které zemi způsobila obliba arkádových automatů nedostatek drobných?
Kvalitní provedení
Knihu vydalo brněnské nakladatelství Host. To má mimochodem na kontě kromě jiného i titul Život v počítačových hrách, kterou napsal Sid Meier, tvůrce legendární her Civilization a Railroad Tycoon. Moc povedená a informacemi natřískaná kniha, o které si brzy něco napíšeme. Ale zpátky ke komiksové knize Paříme – Komiksová historie videoher. U ní vás na první dobrou zaujme pěkná ilustrace, která je jednoduchá a účelná, ale přitom vás dokáže okouzlit. Styl kresby připomíná edukativní komiksy, což znamená, že jednotlivé obrazy nejsou přeplácané a efektivně doplňují text. Také musím dodat, že se mi líbí barevná paleta, která nevypaluje člověku oči a působí uklidňujícím dojmem.
Co se týče textové složky, ta je informačně vcelku nabitá a psaná tak, aby dokázala zaujmout jak nezkušené čtenáře, kteří nemají žádné, nebo jen minimální povědomí o videohrách, tak zkušené harcovníky, kteří s hraním strávili nespočet hodin. Kromě samotné historie videoher se kniha zabývá i dalšími zajímavými tématy, jako například úloha videoher ve společnosti a jejich přínos, boření stereotypů ve hrách nebo třeba jejich negativní dopady. Publikace je opravdu obsáhlá, byť je jasné, že na pouhých dvou set stranách nedokáže obsáhnout vše. Hlavně ke konci se autor uchýlil malinko ke zkratkovitosti, což do jisté míry chápu, neboť se vývoj od 90. let masivně rozrostl, tudíž zkrátka nešlo do knihy zahrnout vše. I tak ale dojde na ty největší herní tituly. V knize nechybí Super Mario, Doom, ani Minecraft.
Plusový bodík musím dát za rozsáhlou poznámkovou pasáž, která informačně doplňuje jednotlivé obrázky a panely. To znamená, že se v poznámkách dočtete, na co konkrétně odkazuje ten či onen obrázek, nebo v nich autor doplňuje různé historické souvislosti.
Komiks pro všechny
Jelikož se o videohry zajímám celoživotně, přiznám se, že mi kniha Paříme – Komiksová historie videoher nepřinesla mnoho nových informací. Přesto musím říct, že jsem si čtení moc užil. Titulbyl příjemným shrnutím videoherní historie v komiksové podobě. Ocenit musím i některá témata, kterými se titul zaobírá, jako například genderové nebo rasové otázky ve hrách, čímž jasně ukázala, že videoherní průmysl se nebojí vážných témat. Byť rozhodně nejsem odborník na komiksy, musím ocenit vizuální zpracování knihy, které mi přišlo jednoduché, účelné, a hlavně se na to pěkně dívalo.
Na samotný závěr už snad můžu jen dodat, že knihu Paříme – Komiksová historie videoher můžu s klidným srdcem doporučit jak zkušeným hráčům, kteří se o hry zajímají intenzivně, tak i lidem, kteří o videohrách mají téměř nulové povědomí. Dám ruku do ohně za to, že se u čtení budou bavit úplně všichni.
HODNOCENÍ: 8/10
