Článek
Před pár měsíci se mi dostalo do ruky biopunkové sci-fi Kovové nebe Reného Vaňka, které mě příjemně překvapilo především temnou atmosférou, svérázným humorem a precizně vystavěným světem. Nyní přichází nakladatelství Fantom Print s pokračováním nazvaným Nadčlověk a přiznám se, že moje očekávání byla vysoká. Zda se je podařilo naplnit, se dozvíte na následujících řádcích.
Pan Zázračný opět na scéně
Kniha plynule navazuje na předchozí díl a znovu se setkáváme s Theem, geneticky i technologicky upraveným agentem SVS, jeho kovovou pomocnicí – stonožkou Včeličkou – i profesorem Rigelem, oplzlým vědcem s nechutnými manýry, a ještě horšími choutkami. Opět se vracíme do Tyfu, města, kde každodenní rutinu a zdánlivý klid dlouhodobě narušuje záhadná postava přezdívaná pan Zázračný. Ten se objevuje zčistajasna, prochází zdmi a dělá vrásky nejen organizaci SVS, která se snaží ve městě udržet pořádek. Ale je tento obskurní přízrak v uniformě skautského vedoucího skutečně tím, za koho ho všichni považují? Co skrývá jeho minulost a proč vypadá úplně stejně jako učitel Kristián Mainer, jenž už deset let leží v hrobě? Thea i jeho společníky čekají bolestné ztráty, šokující odhalení a krutá připomínka toho, že v Tyfu už dávno padla etika za oběť vědeckému pokroku.
Ve vyšlapaných kolejích
Jak už jsem psal, první díl mě opravdu namlsal a na pokračování jsem byl natěšený i zvědavý, zda dokáže udržet laťku. Teď už mohu říct, že se to povedlo. Ve výsledku jsem dostal přesně to, co jsem chtěl. Pravda, humoru trochu ubylo a chyběly mi i krátké vložky mapující dění ve městě, které v Kovovém nebi působily jako skvělý osvěžující prvek. Na druhou stranu akce i napětí je zde dostatek a čtenář si přijde na své. Velmi zajímavým zpestřením je paralelní dějová linie s Adamem Voidem, Theovým kamarádem z prvního dílu. Jeho příběh ukazuje Tyf z úplně opačné perspektivy a odhaluje další vrstvy zdejšího ponurého a nehostinného světa.
Samotný příběh se drží ve vyšlapaných kolejích a pokračuje v tom, co první kniha načala – svižné tempo, akční pasáže, drsné zvraty i sem tam nějaká ironická odlehčení. Atmosféra už sice není tak silná a mrazivá jako u Kovového nebe, ale právě linka s Adamem dokáže tuto ztrátu částečně vyvážit a znovu připomíná, že Tyf není místo, kde by chtěl kdokoliv žít. Přestože mě lehce zklamal závěr, který na mě působil poněkud uspěchaně, celkový dojem z knihy zůstává velmi pozitivní.
Vrátíme se do Tyfu?
Nadčlověk mě rozhodně nezklamal. Dostal jsem drsné, temné a dekadentní sci-fi se sympatickými postavami a živoucím, uvěřitelným světem. Pokud vás bavil první díl, pokračování vás určitě nezradí – jen se připravte na to, že bude o něco vážnější a méně odlehčené. Za sebe ale mohu říct, že jsem spokojený a na další výpravu do Tyfu, pokud nějaká bude, se už teď těším.
HODNOCENÍ: 8/10
