Článek
Spisovatelka Eva Michorová se čtenářům před dvěma lety připomněla humoristickým románem Zpověď stárnoucí trosky, která má psa. V podobném duchu se nese i její zatím poslední kniha Láska za totáče, která s dávkou humoru a nadsázky ukazuje, že nešťastně se zamilovat může být problém v jakékoli době – bez ohledu na politický režim či společenské poměry.
Láska za minulého režimu
Příběh se točí kolem Jelizabety Hrůzové, šestnáctileté dívky, která to v životě nemá právě jednoduché. Píší se osmdesátá léta 20. století, která se pomalu překlápějí do své druhé poloviny, a v ospalém městečku pod hradem dávají lišky dobrou noc. Klid je však pouze zdánlivý – pod povrchem tiká hned několik časovaných bomb. Láska je zde vykreslena jako mocná čarodějka, která dokáže vykolejit i jinak rozumnou a opatrnou dívku ze zajetých kolejí. Nešťastné lásky totiž existovaly i za socialismu, ruku v ruce s dalšími „radostmi“ tehdejší doby: extrémně přísnými tatínky počítajícími každou korunu, hrozbou maturity nebo zpackaným amatérským divadlem.
Ve stejném duchu
Přiznám se, že jsem měl po předchozí knize Evy Michorové z Lásky za totáče trochu obavy. Minulý román mě sice bavil, ale nenasmál jsem se u něj tak, jak si autorka zřejmě přála. A tento problém do jisté míry přetrvává i zde. Přestože se kniha snaží být vtipná a většinu situací podává s nadsázkou, často jsem se přistihl při tom, že mi dané momenty zkrátka nepřipadaly až tak humorné. Naštěstí zde není tolik situací hnaných do krajní absurdity jako u „Stárnoucí trosky,“ takže jsem se místy přece jen zasmál.
Ve výsledku jde ale o příjemné čtení, které uteče jako voda a dokáže čtenáři připomenout dobu, jež už se – alespoň v této podobě – snad nikdy nevrátí. Postavy mi přišly poměrně dobře napsané, i když je nutné počítat s tím, že je autorka místy posouvá až na samou hranici uvěřitelnosti. To však k žánru i zvolenému stylu vyprávění do jisté míry patří.
Shrnu-li to, mohu říct, že jsem se u čtení románu Láska za totáče vcelku dobře bavil, ale znovu bych se k němu už nejspíš nevracel. Největší problém pro mě představuje autorčin humor, který mi osobně příliš nesedí. Na druhou stranu věřím, že se najde spousta čtenářů, kterým kniha přijde velmi zábavná – a tak to má být. Pokud tedy hledáte nenáročný, humorně laděný příběh, který vás alespoň na chvíli přenese zpátky do minulosti, novinka Evy Michorové rozhodně stojí za zvážení.
HODNOCENÍ: 7/10
