Mrtvé ženy: Syrový thriller, který vás nenechá vydechnout

První vydání krimi thrilleru Mrtvé ženy od Martina Štefka vyšlo v nakladatelství Golden Dog už v roce 2020. Příběh přináší čtyři zapeklité případy, které spojuje víc, než se na první pohled zdá. Oběťmi jsou vždy ženy, které si před smrtí prošly nekonečnými mukami. Dalším pojítkem je Hank Giorgio – podivínský detektiv s postavou Johna Ramba a mozkem, který by mu mohl závidět jak Sherlock Holmes, tak Hercule Poirot. Zároveň jde o člověka téměř neschopného jakýchkoliv emocí či empatie. Nyní vychází nové vydání s výrazně žlutou obálkou, která se podle mě opravdu povedla a knize skvěle sedí.

Sandra, Melissa, Jayne a Michelle – to jsou zatím oběti nebezpečného vraha, kterého musí Hank co nejrychleji dopadnout, protože dobře ví, že další jména budou přibývat. Detektiv si je jistý svými deduktivními schopnostmi, které jsou téměř geniální. Otázkou však zůstává, zda mu samotný chladný rozum bude stačit.

Román přichází s konceptem téměř dokonalého vyšetřovatele. Hank vyniká jak po fyzické stránce, takže nemá problém postavit se nebezpečným pachatelům tváří v tvář, tak po stránce intelektuální, kdy jeho dedukční schopnosti působí až nadlidsky. Jako by Hank nebyl člověk, ale spíše stroj. Se strojem má společné i to, že jeho emoční stránka prakticky neexistuje, což mu umožňuje vyšetřovat bez jakýchkoliv citových zábran.

Přestože Hank působí jako perfektní hlavní hrdina, moje cesta k němu byla poměrně dlouhá a trnitá a chvíli mi trvalo, než jsem si ho oblíbil. Nakonec jsem si k němu ale vztah našel. To se však nedá říct o jeho kolegyni, seržantce Larise, která je prototypem člověka, s nímž byste na oddělení rozhodně pracovat nechtěli. Ostatní postavy už naštěstí působí o něco zajímavěji a některé si dokážou získat pozornost téměř okamžitě.

Určitý problém jsem měl s dialogy, které mi místy přišly krkolomné, nepřirozené a občas i zbytečně vulgární. A to říkám jako člověk, kterému drsnější slovník rozhodně není cizí. Některé výměny mezi postavami zkrátka nepůsobily úplně uvěřitelně a chvílemi narušovaly jinak výborně budovanou atmosféru.

Zatímco postavy na mě neudělaly úplně stoprocentní dojem, po příběhové stránce je to úplně jiná liga. Děj je napínavý, svižný a velmi dobře promyšlený. Nechybí mu množství překvapivých zvratů, z nichž některé vás doslova donutí zůstat zírat s otevřenou pusou. Tempo vyprávění je místy až zběsilé a v kombinaci s čtivostí máte problém se od knihy odtrhnout. Já osobně jsem román přečetl téměř na jeden zátah, přestože má lehce přes tři sta stran.

Abych však jen nechválil, během čtení jsem narazil i na několik hluchých míst, která zbytečně vytrhávala z děje. Nemyslím si, že by šlo o vyloženě umělé natahování příběhu, ale některé pasáže by si určitě zasloužily svižnější tempo a menší zkrácení.

Na co je zároveň potřeba upozornit, zvlášť pokud patříte mezi citlivější čtenáře, je značná brutalita knihy. Některé popisy ohledávání obětí byly opravdu nepříjemné i pro mě. Pokud si ale libujete v syrových a brutálních thrillerech, budete nadšení. Právě mrazivá, temná atmosféra je jednou z nejsilnějších stránek celé knihy a drží čtenáře v neustálém napětí od první do poslední stránky.

I přes několik výhrad, které mám hlavně k postavám a dialogům, musím uznat, že Mrtvé ženy jsou velmi povedeným kriminálním thrillerem. Zaujmou nejen svou brutalitou a syrovostí, ale především promyšleným, chytlavým a zatraceně napínavým příběhem. Pokud jste tenhle počin Martina Štefka ještě nečetli, rozhodně doporučuji to co nejdříve napravit. Za přečtení totiž rozhodně stojí. Já osobně se navíc v nejbližší době stoprocentně pustím i do autorovy další tvorby.

HODNOCENÍ: 8/10