Článek
Jméno Oldřicha Suchého není jistě zapáleným čtenářům cizí. Jde o člověka s neuvěřitelným literárním přehledem a znalostmi, který dává čest svému pseudonymu, pod nímž ho najdete na sociálních sítích jako Zaníceného knihkupce.
Olda je však také autorem vlastních knih. Jeho první počin, Legendy, je sbírkou příběhů, kterou mám na seznamu stále vedenou jako rozečtenou. Následovala však další sbírka, tentokrát nazvaná Temné variace, která mě naprosto učarovala. A to především autorovým vypravěčským talentem a jeho prací s textem. Nyní se chystá vydání další knihy, která ponese název Případ Y. Tentokrát jde o detektivku, která čtenáře zavede někam do období první republiky. Kniha vychází v polovině září u nakladatelství Golden Dog a já jsem měl možnost si ji přečíst s předstihem.
Staré dobré časy
Příběh se točí kolem Jana Novohradského, usedlého chlapíka, historika umění a milovníka knih, který zrovna nevyhledává žádné velké vzrušení. Jan si žije svůj poklidný a spořádaný život, dokud jednoho ospalého rána nenarazí na mrtvolu. A také na jednoho detektiva.
V tu chvíli se Janovi život převrátí naruby. Do té doby řešil především své knihy a staré obrazy a se zločinem rozhodně nechtěl mít nic společného. Než se však naděje, hledá stopy, řeší vraždy a zapisuje si případy, do kterých se zapletl spíše proti své vůli.
Případ Y je za mě poctou starým detektivním příběhům v čele s Agathou Christie či Arthurem Conanem Doylem, ale zároveň má v sobě něco ze starých českých detektivek. Ať už jde o staromilský způsob vyprávění, květnatý jazyk nebo děj, který rozhodně nikam nechvátá a sází spíše na myšlenku než na drama a napětí.
Nechybí ani osobitý humor, který se projevuje především v dialozích. Na mě osobně pak, více než samotné případy, které staví především na zajímavém nápadu a myšlence než na snaze šokovat, fungovala atmosféra celé knihy. Ta mě jako milovníka děl Karla Čapka, která mi Případ Y v mnoha ohledech připomínal, naprosto učarovala.
Navíc, jak se píše už v anotaci, jde o hravou detektivku, v níž se můžete stát detektivy i vy sami. A v tomto případě to lze brát téměř doslovně. Skutečně se totiž můžete zapojit do vyšetřování jednotlivých případů a sami přemýšlet nad tím, co se vlastně stalo a kdo za tím vším stojí. Jak? To už vám samozřejmě neprozradím. Budete si muset knihu přečíst sami.
Mix Holmese, Poirota i Mejzlíka
Nosným prvkem každé detektivky samozřejmě bývá samotný vyšetřovatel. A tady tomu není jinak. Jan Novohradský i se svým detektivním „parťákem“ táhnou knihu především svými zábavnými dialogy a neobyčejnou chemií, která mezi nimi funguje.
Samotný detektiv je pak zajímavou personou, která si bere něco málo ze svých legendárních kolegů, přesto však působí dostatečně osobitě a jedinečně. Právě vztah mezi jednotlivými postavami je jedním z důvodů, proč kniha funguje i ve chvílích, kdy se zrovna nic dramatického neděje.
Zmínit se musím samozřejmě i o samotném ději, který je poskládán z několika případů. Díky nim budete moci nasát atmosféru prvorepublikových časů a zároveň se podívat na různé podoby zločinu.
Jednotlivé případy staví především na sice jednoduchých, ale přesto propracovaných zápletkách, které se berou s lehkým nadhledem. Namísto napínavých momentů a snahy čtenáře šokovat sázejí spíše na lehce humorné, ale především zajímavé zvraty a chytré myšlenky. A právě to je podle mě jednou z největších předností celé knihy.
Téměř dokonalá kniha
Nemá cenu to dál rozpitvávat a bude lepší, když si do svých kalendářů zapíšete datum 21. září, kdy kniha oficiálně vychází. Případ Y je totiž povedené dílko, které v dnešní době tak trochu chybělo. Nejenže vás přenese do starých časů, ale také vám ukáže, že ani dnes nemusí detektivní příběhy stavět na brutalitě, krvi a snaze šokovat za každou cenu. Mohou stát na chytrých dialozích, dobře vystavěné zápletce, zajímavých postavách, a především na dobrém nápadu.
Pokud máte rádi klasické detektivní příběhy a nevadí vám trochu pomalejší tempo, starosvětská atmosféra a poctivá práce s jazykem, Případ Y by vás rozhodně neměl minout.
HODNOCENÍ: 10/10
