Článek
Jsou knihy, které vás sice pobaví, ale po jejich dočtení život běží dál. A pak jsou tu takové, které ve vás rezonují ještě dlouho poté, co je odložíte. Právě taková je novinka nakladatelství Beta s názvem Ovoce opilého stromu. Zavede čtenáře do míst, kde jsou vraždy a únosy na denním pořádku, do prostředí, kde život rozhodně není jednoduchý. Ocitneme se v Kolumbii, konkrétně v Bogotě.
Ingrid Rojas Contreras zasadila svůj příběh do tohoto města a vypráví o dvou zcela odlišných dívkách. O malé Chule, která si užívá bezstarostné dětství v luxusním domě, v uzavřené čtvrti obehnané zdí, za níž pulzuje nebezpečné město. Chula žije se svou starší sestrou Cassandrou a ochranitelskou matkou, která se snaží dcery uchránit před světem tam venku za každou cenu.
A pak je tu Petrona, dospívající dívka pocházející z chudinské čtvrti. Jednoho dne dostane příležitost pracovat u Chuliny matky — a aniž by to tušila, spustí tím řetězec událostí, které otřesou životy všech zúčastněných.
Nic pro slabé povahy
Kniha Ovoce opilého stromu je vyprávěna střídavě z pohledu malé Chuly a dospívající Petrony a už od prvních stránek je zřejmé, že nepůjde o lehké čtení. Zpočátku se pomalu seznamujeme s životními osudy obou dívek, které se na první pohled zdají být zcela odlišné. Chula vyrůstá v privilegovaném prostředí uzavřené čtvrti v Bogotě, chráněná milující, i když přísnou matkou. Petrona naopak pochází z chudinské čtvrti, kde je násilí každodenní realitou a kde naděje rychle ztrácí dech.
S postupujícím dějem ale vychází najevo, že mezi dívkami existuje hlubší spojení, než by se mohlo na první pohled zdát. Nečekejte však pohádku o přátelství přes sociální bariéry. To, co před vámi stojí, je syrový příběh o bolesti, strachu, zradě, zmaru a smutku. Možná jsem přecitlivělý, ale čtení pro mě bylo emočně velmi náročné – o to víc, že ústředními postavami jsou vlastně děti. Jejich bezbrannost a zranitelnost dodávají celému příběhu drásavou hloubku.
Musel jsem si proto čtení dávkovat. Těžko bych zvládl tu masivní porci emocí, kterou na čtenáře kniha vrhá, najednou. Bylo fascinující sledovat kontrast dvou světů – Chuly, žijící v relativním bezpečí, i když jen zdánlivém, a Petrony, pro kterou je strach běžnou součástí dne.
Přiznám se, že při čtení jsem si opakovaně říkal, že do Kolumbie se asi nikdy nevydám – a to i přesto, že se děj odehrává v divokých devadesátých letech, kdy zemí otřásal teror spojený se jménem Pablo Escobar. Autorka však neusiluje o politický pamflet ani lacinou senzaci. Nabízí silný lidský příběh, který se vám zaryje hluboko pod kůži a nutí přemýšlet o světě, v němž ne každý dostane stejný start.
Inspirováno skutečnými událostmi
Zvláštní zmínku si zaslouží dovětek autorky, který mě naprosto odzbrojil. Ingrid Rojas Contreras v něm přiznává, že přestože je příběh jako celek fikcí, byl silně inspirován jejími vlastními životními zkušenostmi. Tím získává celá kniha další, velmi osobní rozměr. Události, které tvoří pozadí příběhu — například smrt nechvalně proslulého drogového bosse Pabla Escobara — vycházejí z historické reality a rámují vyprávění v kontextu divoké a neklidné doby, jež skutečně otřásala Kolumbií.
Pojďme si to shrnout. Ovoce opilého stromu je silný, hluboce emotivní román, který nenechá nikoho chladným. Ingrid Rojas Contreras v něm předkládá příběh, jenž připomíná, jak křehká může být hranice mezi bezpečím a chaosem. Zdůrazňuje, že žít ve stabilní a bezpečné společnosti není samozřejmost, ale privilegium. Připomíná, že tam, kde vládne bezpráví, nejvíc trpí ti nejzranitelnější — děti, ženy, chudí a bezmocní.
Tato kniha není lehkým čtením, ale právě proto je důležitá. Působí jako zrcadlo, které nám nastavuje tvář světa, na nějž často zapomínáme, protože je příliš vzdálený naší každodenní realitě. A právě tím je tak cenná.
Doporučuji ji všemi deseti — a nejen těm, kdo hledají silné příběhy, ale i těm, kdo chtějí číst knihy, které v člověku skutečně něco zanechají.
HODNOCENÍ: 9/10
