Článek
Když se loni objevilo přepracované vydání knihy Propast času, prvního dílu stejnojmenné trilogie, byl jsem nadšený. Kniha byla napínavá, plná nečekaných momentů, a především neuvěřitelně čtivá. Od té doby jsem netrpělivě vyhlížel předělávku druhého dílu s názvem Císařovna a přiznávám, že má očekávání byla vysoká. Nyní jsem se jí konečně dočkal — ideální čas zjistit, zda je dokázala naplnit, nebo ne.
Vládkyně Říma
Než se však pustíme do hodnocení, řekněme si o čem Císařovna vlastně je. Děj samozřejmě navazuje na událostí z předchozího dílu. Toňa, bývalá studentka archeologie, se souhrou náhod a nečekaných událostí, za vydatného přispění Sereny a jejího Titána, válečného robota, se vyšvihla až do čela Římského impéria. Nyní ji čeká nelehký úkol – pozvednout upadající říši a vrátit Věčnému městu slávu. Legionáři přicházejí do kontaktu s dalšími časovými enklávami, mimo jiné se Sicílií budoucnosti, již ovládají islamisté toužící do Itálie rozšířit pravou víru. V Toskánsku mezitím roste vliv církve, která za svého úhlavního nepřítele považuje pohanský Řím. Na scénu také přichází experimentální vojenský tvor Viktor, kyborg s primárním instinktem bojovat. A v neposlední řadě je tu touha po moci staré římské aristokracie v čele se Septimiem Severem, který se – nebýt Propadu času – měl stát císařem. Je tedy důležité se ptát, zda odolá Toňa vnějším i vnitřním nepřátelům? Dostane Serenin bitevní robot rovnocenného soupeře? A dokáže se římské impérium v novém světě prosadit, nebo ho čeká zánik?
Kolísavé tempo
Sami uznejte, že anotace slibuje pořádnou jízdu. I proto jsem byl mírně nervózní, když se ukázalo, že kniha má poměrně pomalý rozjezd. Přiznám se, že první desítky stran jsem spíše přetrpěl než si je užil. Děj se dlouho rozbíhá a chvílemi jsem měl pocit, že se v textu příliš přešlapuje na místě. Po určité době naštěstí přichází zlom — příběh se konečně rozběhne, napětí začne gradovat a čtenář se může těšit na akční scény a řadu nečekaných zvratů, které vás naprosto odzbrojí. Tempo sice ke konci knihy ještě několikrát zakolísá, ale vše zachraňuje poměrně silné a zajímavě vystavěné finále. Osobně si však myslím, že by příběhu prospělo výrazné zkrácení — kniha by mohla klidně přijít o sto stran, aniž by to ublížilo ději. Naopak, výsledný dojem by byl pravděpodobně mnohem intenzivnější a sevřenější.
Trable s postavami
Pár poznatků mám i k postavám. Zatímco v předchozím díle jsem byl z Toni nadšený, tentokrát mě příliš neoslovila. V mnoha situacích mi přišla naivní, místy dokonce až nepřiměřeně nerozhodná nebo hloupá, což mi ztěžovalo se s ní ztotožnit. Podobně rozpačité pocity ve mně vyvolávala i Serena, která mi zůstala po celou dobu nějak vzdálená a nepodařilo se jí získat si mé sympatie. Pár slov si zaslouží i Viktor. Násilí v knihách mi obvykle nevadí, pokud má své opodstatnění, ale v jeho případě mi jeho chování – i s ohledem na to, že jde o kyborga – přišlo až příliš bezohledné, chladné a nepříjemné. Nedokázal jsem v něm najít nic, co by mi ho jakkoliv přiblížilo. Navzdory těmto výtkám ale musím uznat, že postavy jsou celkově napsány velmi dobře — mají své motivace, vývoj i vnitřní konflikty. Stejně pozitivně hodnotím i dialogy, které působí přirozeně, nenuceně a místy velmi trefně dokreslují charaktery jednotlivých postav.
Doporučení s výhradami
Ačkoliv mě remake Císařovny nenadchl tolik jako předchozí díl — především kvůli kolísajícímu tempu a skutečnosti, že mi tentokrát hlavní hrdinky nepřirostly k srdci — musím uznat, že jde opět o velmi povedený počin. Kniha nabízí promyšlený, dobře vystavěný příběh plný akce, napětí a množství nečekaných zvratů, které udrží čtenáře v pozoru.
Přes výhrady, které ke knize mám, ji mohu s klidným svědomím doporučit. Jde o kvalitní pokračování série, které si bezpochyby najde své spokojené čtenáře. Mě osobně sice nezaujala tolik jako Propast času, ale i tak jsem si čtení užil a už teď se těším na finále celé trilogie. Pokud se autorce podaří udržet napětí a zároveň více pracovat s postavami, máme se rozhodně na co těšit.
HODNOCENÍ: 8/10
