Článek
Vydejme se spolu na jih Ameriky padesátých let, do dob rasové segregace, do dob, kdy barva kůže určovala, jak bude váš život vypadat. V této neveselé době plné zoufalství a nespravedlnosti se odehrává i děj knihy Výchovný ústav americké spisovatelky Tananarive Due. Autorka vypráví příběh dvanáctiletého Robbieho Stephensena, který při obraně své starší sestry Glorie napadl syna největšího statkáře ve městě. Za svůj sice šlechetný, ale neuvážený čin byl Robbie odsouzen k šesti měsícům v obávané polepšovně Gracetown School. Tam začíná jeho životní pouť hrůzami Jihu. Díky svému zvláštnímu daru – schopnosti vidět duchy, jež mu dříve poskytoval útěchu po ztrátě matky – brzy poznává, jak temná tajemství polepšovna skrývá. Naštěstí není na vše sám. Přátelství s Redbonem a Blueem mu dodává sílu i odvahu přežít. Mezitím jeho sestra Gloria mobilizuje celou rodinu i známé na Floridě a snaží se najít cestu, jak bratra dostat z pekla polepšovny dřív, než bude pozdě.
Čtení pro silnější povahy
Výchovný ústav je silné čtení, lehce okořeněné nadpřirozenem. Přestože duchové hrají v příběhu významnou roli, knihu vnímám spíše jako román o zoufalství, nespravedlnosti a krutosti, než jako duchařinu. Autorka čtenáře konfrontuje s bezmocí, strachem i nespravedlností, které dýchají z téměř každé stránky a proplétá to s temnotou a tajemnem. Není to rozhodně kniha pro každého, doporučil bych ji spíše silnějším povahám. Atmosféra je tíživá, lehce mrazivá a místy až nepříjemná, ale k příběhu se skvěle hodí a dodává celkovému prožitku na intenzitě.
Román stojí na dvou dějových liniích. V té první sledujeme Robbieho těžké útrapy v polepšovně, v té druhé pak nezdolné úsilí Glorie, která se snaží bratra vysvobodit. Díky tomu má čtenář možnost nahlédnout na příběh z různých úhlů. Přestože jsou postavy vykresleny poměrně dobře, právě zde jsem měl menší problém. Gloria si svým odhodláním a neústupností okamžitě získá sympatie, zatímco k Robbiemu jsem si cestu hledal obtížněji. Jeho utrpení jsem sice prožíval, ale nepodařilo se mi s ním vnitřně sžít tak, jak bych u hlavního hrdiny očekával.
Méně je více
Co knize ubližuje, je její rozsah. S více než pěti sty stranami a poměrně nahuštěným textem tempo vyprávění často zbytečně zpomaluje. Autorka se navíc nezřídka uchyluje k popisům detailů, které nejsou podstatné, a příběh tím tříští. Kdyby byla kniha sevřenější, působila by svižněji a úderněji. Na druhou stranu Výchovný ústav přináší silné momenty, při nichž tuhne krev v žilách, i nečekané zvraty, které dokážou dodat vyprávění novou energii. Nechybí ani dávka napětí a akce, která čtenáře udrží v pozoru.
Celkově musím říct, že po dočtení mám smíšené pocity. Ještě před vydáním jsem se na knihu velmi těšil – anotace slibovala výjimečný zážitek. Výsledkem je sice drsný a působivý román, ale zároveň s chybami, které snižují jeho celkový účinek. Každopádně tato novinka z nakladatelství Beta – Dobrovský rozhodně stojí za pozornost. Nabízí čtení, které má sílu zasáhnout, které spojuje historickou zkušenost s lehce nadpřirozenou linkou a které dokáže vyvolat silné emoce. Jen je třeba počítat s tím, že tempo vyprávění není vždy ideální. Pro čtenáře, kteří hledají syrový příběh plný bolesti, ale i naděje, jde o knihu, která rozhodně stojí za přečtení.
HODNOCENÍ: 7/10
