Článek
Darcy Coates u nás patří k nejvyhledávanějším autorkám a mnohými je označována za „královnu hororu“. Ať už si o jejích knihách myslíme cokoli, určitou kvalitu jí upřít nelze. Pokud jde však o ono honosné označení, mám pocit, že vzniklo spíše v hlavách marketingového oddělení než mezi samotnými čtenáři. S jejím dílem jsem se dosud setkal jen jednou – v románu Šeptající mrtví, který nebyl vůbec špatný, ale ortodoxní fanoušky hororu by zřejmě příliš nenadchl. Mezi její nejoblíbenější počiny patří série Strašidelné domy. Ta se na mě kompletní směje z knihovny, ale poprvé jsem se do ní pustil až díky vydavatelství Kanopa, u kterého za pár dní vychází audiokniha Duchové rodiny Folcroftů.
Ať žijí duchové
Hlavními protagonisty knihy jsou sourozenci Tara a Kyle. Po vážné nehodě své matky musí odejít bydlet k prarodičům, které předtím nikdy neviděli. May a Peter Folcroftovi se zpočátku zdají být vřelí a okouzlující a jejich velký dům, ukrytý v horách na kraji lesa, působí téměř idylicky. To se však změní ve chvíli, kdy se začnou dít podivné věci. Po bouřce, která přeruší telefonní vedení, se i May začne chovat podezřele. Tara s Kylem se snaží předstírat, že tvoří spokojenou rodinu, ale zdánlivě prázdný deník a jedna ze zamčených místností postupně odhalují stopy vedoucí k neodpustitelným lžím a temným tajemstvím, jež se k rodině Folcroftových vážou. A duchové začínají být neklidní.
Více se odvázat by neuškodilo
Pokud bych měl popsat styl vyprávění Darcy Coates, použil bych slovo „rutinní“. Autorka nesahá po žádných experimentech a drží se lineárního vyprávění, které občas odskočí do minulosti. Nechybějí napínavé pasáže ani několik nečekaných zvratů. Pravověrní fanoušci hororu si zde možná nepřijdou na své, ale jelikož k nim nepatřím, vystačil jsem si i s jednodušší, místy lehce předvídatelnou zápletkou. Šetřilo se však na atmosféře, takže skutečný strach příliš nečekejte. Ačkoli jsem byl vcelku spokojený, musím zmínit i řadu nelogičností a klišé, která se v knize objevují.
Co se týče ústřední dvojice, působili na mě sympaticky a držel jsem jim palce. Oba prarodiče naopak vyznívají jako typičtí podivíni, jaké byste v podobném hororu očekávali. Ocenit musím také rozsah knihy – tištěné vydání má něco málo přes dvě stě stran, audiokniha pak příjemných šest hodin a několik minut navíc. A když říkám příjemných, myslím to vážně. Václav Knop svým charismatickým hlasem a špičkovým přednesem povýšil tento počin o několik tříd výš.
Příjemná oddychovka
Když to shrnu, Duchové rodiny Folcroftů jsou poměrně příjemnou oddechovkou s potenciálem oslovit široké spektrum čtenářů. Skalní fanoušky hororu však pravděpodobně nenadchnou. Já osobně jsem byl spokojený, ale pokud se pustím do dalších knih z této série, bude to nejspíš opět v audiopodobě od Kanopy s přednesem Václava Knopa. Právě jeho interpretace totiž dokázala z průměrného textu vytvořit poutavý zážitek, který vás bez problémů zabaví na jedno odpoledne.
HODNOCENÍ: 7/10
