Článek
MedúzyJakuba Stanjury bez debat patří ke knihám, o nichž se v minulém roce hodně mluvilo. I proto se tento titul, který vydalo nakladatelství Host, objevil na mém seznamu knih, jež loni vyšly a rozhodně stojí za přečtení. Je třeba říct, že tento psychologický román, pojednávající primárně o toxickém přátelství a zároveň se opírající o téma života s chronickou bolestí i neschopnosti systému tento problém řešit, budí poměrně rozporuplné emoce. Po dočtení už dokážu pochopit proč. Ale nepředbíhejme.
Bolest jako tichý spolupachatel
Hlavní protagonistkou knihy je žena, která dorazí do bytu své nejbližší přítelkyně, najde na zemi kaluže krve a udělá něco nečekaného. Hrůzný nález nenahlásí a po kamarádce nezačne pátrat. Místo toho si připraví výpověď, kterou přednese ostatním, až se začnou jejím záhadným zmizením zabývat. Zároveň se znovu ozve bolest v břiše, kterou lékaři už dlouho nedokážou vysvětlit. Tentokrát je však silnější. Zvláštně žahá, pulzuje a nutí klást otázky, jež s oběma ženami souvisejí víc, než by si přály.
Velká očekávání
Do knihy jsem se pouštěl s velkým očekáváním a nyní mohu říct, že oprávněně. Medúzy vás chytnou hned od prvních stránek a dokážou pohltit. Zaujme především autorův osobitý styl vyprávění a jazyk, s nímž pracuje. Děj sice lehce přeskakuje v časové ose, ale na to si čtenář rychle zvykne. Po celou dobu příběhu vás provází tísnivý a znepokojivý pocit, kterého se nezbavíte ani po dočtení, protože budete přemýšlet, co se vlastně stalo.
Příběh je na jednu stranu velmi chytlavý, místy napínavý a atmosféricky výrazný, na druhou stranu však může působit lehce zmateně a neúplně. A právě zde spočívá jeho největší rozporuplnost. Co se týče postav, jde o komorní dílo soustředěné v podstatě na dvě až tři postavy. Hlavní roli samozřejmě hrají zmíněné přítelkyně, které jsou vykresleny poměrně přesvědčivě, přesto bych jako čtenář uvítal hlubší vhled do jejich motivací a vnitřních pohnutek.
Problémy, o kterých se nemluví
Kniha potěší i svou délkou, která lehce přesahuje dvě stě stran. V kombinaci se čtivostí a návykovým stylem ji lze bez větších obtíží přečíst během jednoho večera. Lákadlem pro mnohé budou i témata, která román otevírá. Medúzy se věnují přátelství, jež navenek působí harmonicky, uvnitř je však narušené a postupně se rozpadá, až vyústí v cosi, co lze jen stěží nazvat přátelstvím. Vedle toho kniha tematizuje chronickou bolest a nefunkčnost systému, který nejenže nedokáže odhalit její příčiny, ale často ani není ochoten se problémem skutečně zabývat. Obě roviny se přirozeně prolínají a tvoří páteř celého příběhu.
Literární risk, který stojí za to podstoupit
Shrnu-li to, musím přiznat, že až do poslední stránky jsem si nebyl jistý, zda čtu geniální dílo, nebo titul, který ve výsledku nedává úplně smysl. Upřímně řečeno, nejsem si jistý ani teď. Medúzy nabízejí silný, tísnivý a místy napínavý příběh, který však může působit chaoticky – otázkou zůstává, zda je to záměr, či nikoli. Přesto rozhodně nelituji, že jsem se do knihy pustil, a bez váhání doporučuji, abyste si tento psychologický román přečetli a sami si udělali názor na to, zda jde o mimořádný počin, nebo o knihu, která ve vás zanechá spíše rozpaky.
HODNOCENÍ: 8/10
