Článek
Není to tak dávno, co jsem zde psal o knize Muž na stezce, prvním dílu série Boží mlýn s turbem od Engelberta Prima – žánrově balancující mezi vědeckofantastickým a postapokalyptickým románem. Nyní se mi do rukou dostalo pokračování s názvem V propastech stínů, které na předchozí díl plynule navazuje a dál rozvíjí ponurý svět, jenž si autor pro své čtenáře připravil.
Opět se vracíme do reality zdecimované smrtícím virem, který většinu lidstva vymazal z povrchu zemského. Do doby, kdy soumrak civilizace není jen metaforou, ale každodenní skutečností. Do světa, kde nožů není nikdy dost a kde nejlepším přítelem člověka není pes, nýbrž dobře promazaná bouchačka. Znovu se setkáváme s charismatickým Svatoplukem Dobiášem, jehož nové dobrodružství rozhodně nezačíná v ideální situaci. O to zajímavější je sledovat, jak se s nepřízní osudu vyrovná a kam jej jeho další cesta zavede.
Méně humoru, více brutality
První kniha pro mě byla velmi příjemným překvapením. Sympatický a místy až odzbrojujícím způsobem vtipný hlavní hrdina, svižný a napínavý děj i pořádná dávka drsné akce – to vše dohromady vytvořilo zábavnou oddechovku, kterou bylo možné přečíst během jediného odpoledne. Pokračování tak zákonitě provázela jistá očekávání. A mohu říct, že alespoň z mého pohledu byla z velké části naplněna.
Tentokrát má příběh pomalejší rozjezd. Prvních několik desítek stran působí spíše jako příprava na něco většího, ale jakmile se děj naplno rozběhne, nabere výrazný spád. Autor znatelně přitvrdil – jak v samotné akci, tak v brutalitě některých scén. Některé momenty jsou skutečně silné a méně otrlé čtenáře mohou zaskočit. Oproti prvnímu dílu ubylo humoru, což mě osobně lehce zamrzelo, protože právě nadhled a ironie byly jedním z výrazných koření předchozí knihy. Na druhou stranu temnější tón dobře odpovídá situaci, v níž se náš hrdina nachází
Co však zůstává, je množství akce, která potěší zejména milovníky zbraní a vojenské techniky. Autor si evidentně dává záležet na detailech a svět působí uvěřitelně a propracovaně. Atmosféra je hutná, místy až tísnivá, a právě to dodává příběhu na síle. Velkým plusem jsou i ilustrace Vojty Rejla, které text vhodně doplňují a ještě více podtrhují syrovost a temnotu celého světa.
Děj je opět vystavěn v několika časových liniích. Tento prvek sice občas působí lehce chaoticky a vyžaduje větší soustředění, zároveň však přidává příběhu na dynamice a postupně skládá mozaiku událostí do smysluplného celku. Hlavní devízou knihy zůstává Svatopluk Dobiáš – hrdina s výrazným charismatem, který si dokáže získat čtenářovu pozornost i v těch nejtemnějších chvílích.
Shrnuto a podtrženo: pokračování si dokázalo udržet vysokou laťku nastavenou prvním dílem. Příběh je temnější a drsnější, humor ustoupil do pozadí, ale výsledkem je stále napínavé a čtivé dobrodružství s výrazným hlavním hrdinou a jedinečnou atmosférou postapokalyptického světa. Pokud vás první kniha bavila, druhý díl by vám rozhodně neměl uniknout.
HODNOCENÍ: 8/10
