Článek
Markéta Klobásová je jedním z příkladů, že se v rámci tuzemské fantastiky objevují stále nová a zajímavá jména, která mají čtenářům co nabídnout. Autorka se čtenářům poprvé představila několika povídkami, které vyšly v časopise Pevnost, a nyní má konečně venku debutový román Rudý bohatýr, který vydalo nakladatelství Epocha.
Rozpolcené Rusko
V něm zavítáme do poválečného Ruska, kde naplno zuří revoluce a společnost se zmítá v chaosu. Kniha se točí okolo postavy Georgije Žukova, vojáka, který prošel peklem mnoha bitev. Zdá se však, že na bojišti vyčerpal veškeré své štěstí – nakazil se totiž skvrnitým tyfem. Žukov ale není člověk, který by se jen tak vzdal. Když mu nedokáže pomoci věda, rozhodne se hledat jiné, méně tradiční prostředky. Vydává se proto na cestu, která bude plná nečekaných setkání a podivných událostí. Jak do toho všeho zapadá řádění vlkodlaků a čarodějnic, na to musí čtenář přijít sám.
Lehce škrtat by nevadilo
Rudý bohatýr mě zpočátku zcela pohltil. Kniha má neobyčejnou, lehce tajemnou atmosféru, která dokáže čtenáře rychle vtáhnout do děje. Příběh se rozehrává v několika dějových liniích, nechybí politikaření ani intriky a autorka postupně předkládá množství otázek, které ve čtenáři probouzejí touhu přijít celé záhadě na kloub. Zajímavé je také jemné propojení s historickými reáliemi, které příběhu dodává na autentičnosti.
Přibližně do poloviny knihy vše funguje velmi dobře. Poté se však charakter vyprávění změní – z poměrně tajemného a atmosférického příběhu se stávají spíše nekompromisní jatka, kde akce střídá akci. Samo o sobě mi to vlastně nevadilo, ale oproti první polovině knihy jde přece jen o mírný krok dolů. Samozřejmě nechybí ani zmíněný nadpřirozený prvek, který se celým vyprávěním vine od začátku až do konce.
Největším problémem knihy je především její rozvláčnost a s tím spojená jistá chaotičnost. Často jsem měl pocit, že tápu v tom, kde přesně se nacházím a proč se děj ubírá právě tím směrem. Situaci navíc příliš nepomáhá ani práce se jmény postav. Autorka totiž u jedné a té samé postavy v různých kapitolách používá různé části jména. A jak je známo, ruská jména dokážou být sama o sobě poměrně komplikovaná. Možná si říkáte, že nejde o nic zásadního, ale v záplavě mnoha postav se snadno stane, že během několika kapitol čtenář nepozná, že Petr, Petrovič a Subbotin jsou ve skutečnosti jedna a tatáž osoba. Pro někoho drobnost, pro mě ale poměrně otravná věc, která kazí celkový dojem ze čtení.
Co se týče jednotlivých charakterů, jsou většinou napsány poměrně dobře. Oceňuji především to, že u řady z nich není zcela jasné, zda stojí na straně dobra, nebo zla. Postavy tak působí uvěřitelněji a realističtěji. Zároveň ale platí, že jich v knize vystupuje opravdu velké množství a některé z nich bohužel začnou postupně splývat.
Dobrá práce!
Ve výsledku jsem byl s knihou spokojený. Když vezmu v potaz, že Rudý bohatýr je autorčina románová prvotina, jde o poměrně slušný počin, který si určitě najde své čtenáře. Oceňuji především skvělou atmosféru, zajímavé propojení s historií a celkově zábavný příběh. Na druhou stranu knize škodí příliš velké množství postav, které navíc splývají i kvůli komplikovaným jménům, a místy také zbytečně natahovaný děj.
HODNOCENÍ: 7/10
