Článek
Reakce na článek „Plnit si sny je pitomost“ Petra Horkého na Médiu.
Hezký den, Petře,
děkuji za jeden z nejzásadnějších a nejvíce inspirativních článků, které se tento rok (v těchto letech…) objevily na netu. Vybízí k přemýšlení. Proč jsme tady? Co vlastně chceme? Po čem toužíme? A jakými způsoby se toho snažíme dosáhnout?
Napsal jste text, který rozbouřil vody a přinutil lidi přemýšlet. Dokonce jste v něm přiznal i dlouholetou chybu, nasypal si popel na hlavu a popsal myšlenkovou změnu, což je obdivuhodné.
„Plnit si sny je pitomost“ (?) Cha,cha, do puntíku s Vámi souhlasím, že sbírání cestovatelských zážitků pro efekt (pro obdiv okolí…), k ukojení vlastního ega či k (ne)léčení vlastních duševních bolístek je poněkud směšné a politováníhodné. Dovolím si ale také oponovat, že takové sbírání zážitků může člověka i překvapivým způsobem myšlenkově posunout vpřed. Je to paradox: Vy sám jste toho skvělým příkladem. Díky dlouholetému sbírání zážitků z cest jste nakonec (nakonec?) poznal a pochopil víc než ostatní. Třeba už jen vaše povídání o horolezcích – neuroticích, či potápěčích – kliďasech, vycházející z letitých zkušeností, je nejenom novátorské, vtipné, je to ale i skvělá psychologická sonda do duší mnohých tuláků, která, a to je důležité: při přemýšlení otevírá nové obzory.
Konec? Končíte? Už nebudete cestovat pro zážitky „do sbírky“? Jak že to kdysi napsal básník Jiří Wolker? „Zabijí své sny tím, že je uskuteční“? Něco na tom bude, ale… nemusí to být dogma a konečná stanice.
Překvapení: rád si Vás dovolím připodobnit k Buddhovi, Siddhárthovi Gautamovi, který pocházel (samozřejmě údajně, do puntíku to podložené není) z královské rodiny a byl obklopen přepychem. Nemusel řešit materiální starosti, nepotřeboval shromažďovat majetek, byl přímo pohádkově bohatý a právě tento materiální blahobyt ho povznesl výš. Nezávislý na potřebě shromažďovat materiální statky začal přemýšlet o ušlechtilejších věcech. Na rozdíl od drtivé většiny lidí na této planetě, kteří toužili (a stále touží) být jen bohatí a celý život se snažili (a stále snaží) dosáhnout jen tohoto cíle.
Vy a Buddha jste si, dle mého názoru, podobní. Jste teď také královsky bohatý: procestoval jste celý svět, viděl jste to, co mnozí za celý svůj život neuvidí a zažil jste to, co mnozí za celý svůj život nezažijí. I vy, bohatý zážitky a s vnitřním pochopením, tak teď můžete nahlížet dál a výš než ostatní. Je to inspirativní představa a člověk si představuje, jak se teď asi cítíte a kam asi budete chtít směřovat dál.
Když už jsme ho vzpomenuli, Buddha, směřoval do nirvány - vyvanutí, absolutní prázdnoty. Stavu, kdy už člověk nic nechce a nic nepotřebuje. Po přečtení vašeho článku se nabízí dojem, že svět vnímáte podobně. Ano? Ne?
P. S. Ke skalním buddhistům budu drzý: Jaké to je: Chtít přestat chtít? Tato touha je přece už sama o sobě nesplnitelným paradoxem. A je to vůbec smysluplný cíl? Co když je vrcholným cílem ne absolutní prázdnota, ale absolutní plnost? Pochopení všeho, naplnění, uchopení všech nitek kolem… :-)
Plnit si sny je pitomost? Teď se Petře neurazte: osobně s vámi nesouhlasím. Ať už mluvíte o snech cestovatelských nebo o kterýchkoliv jiných (a nevymlouvejte se na titulek, který má vždy vyjadřovat základní myšlenku článku). Osobně si stále myslím, že každý sen je inspirativní a jeho naplňování může vést k poznání.
I pro zasloužilé světoběžníky totiž určitě existují i další doposud neprozkoumané světy, obdivuhodné, inspirativní vybízející k průzkumu a pak třeba i k dalšímu vlastnímu myšlenkovému růstu. A… pak jsou tu především samotné myšlenky, což je doposud jen tak málo prozkoumaný svět, že přímo vybízí k cestovatelské a objevitelské návštěvě. Huráááá! A člověk přece musí znovu cítit to skvělé pozitivní cestovatelské nadšení a objevovat a objevovat.
Petře, co je pozitivní a je fajn, když se objeví někdo a tohle objevné myšlenkové cestování nějakým skvělým impulsem odstartuje. A to jste byl právě teď vy tím, že jste napsal svůj článek. Díky!
Přeji vám další příjemné rozhlížení se po světě a třeba i cestování. Ať už zpět k sobě a domů, anebo stále ještě i někam dál, do doposud neprobádaných, zajímavých a inspirativních dálav.
