Článek
„Ahoj, Martino.“
Otočila se za hlasem. Danny, samozřejmě. Taky kdo jiný…
„Hi, Danny,“ zkusila to anglicky. „Jak se vede?“ to už řekla česky.
„Today? It’s a perfect day today. I see you…“
Začervenali se oba. Poprvé se viděli na Kennedyho letišti, kam Martina přiletěla z Čech mírně nervózní z očekávání následujících věcí. Danny ji čekal na příletovém terminálu a – za to mu byla Martina neskutečně vděčná – protáhl ji imigrační kontrolou.
„Danny?“ Vzhlédl a podíval se Martině do očí. Měl plachý, jakoby ustrašený výraz.
„Danny, I am…“ Zásek. Najednou vůbec nevěděla, jak to anglicky říct.
„You can speak Czech, you know that I understand.“ Opět úsměv, tentokrát povzbuzující.
A to mě nutí mluvit anglicky, pomyslela si Martina, ale nahlas řekla tu nejpitomější možnou větu: „A co šéf? Kenworth ještě hotový není, bude akorát nadávat.“
„The boss is an old man. Your truck will be ready tomorrow.“
Poděkovala, usmála se na něj, otočila se a šla si vypít ranní kafe. U horkého kelímku a cigarety přemýšlela o fenoménu jménem Danny.
První kontakt proběhl na internetu, kde Martina tak trochu punkově – což prý sedělo k její povaze, aspoň podle rodiny a přátel – hledala informace o pracovním vízu. Během vyptávání na chatu se do toho přimotal právě Danny.
„Ahoj, jak je v Bílině?“
To ovšem Martinu uzemnilo. Ale tak snadno se nedala.
„Jaké Bílině? Já jsem v Praze.“
Okamžitě se objevil smajlík.
„Nejsi. Jsi v Bílině a mimochodem máte tam moc krásný zámek.“
Martinu to zaujalo a začala pátrat. Po chvilce tahání rozumů se dozvěděla, že Danny ví podle IP adresy, kde zrovna sedí. A ten zámek? Dannyho rodiče utekli z Teplic v roce 1968 do Ameriky, kde se pak narodil. Američan s českou krví.
„A jak to, že mluvíš česky?“ zeptala se ho tenkrát.
„U nás doma se vždy mluvilo pouze česky. Táta chtěl, abych nezapomněl, odkud pocházím.“
Ze vzpomínek Martinu probralo zaklepání na rameno. Vzhlédla a uviděla Tonyho, předáka dílny.
„Did I do something wrong?“
Tony se pousmál a pomalu zavrtěl hlavou na znamení, že je všechno v pořádku. Až na ten jazyk, na což si začínala celá firma pomalu zvykat.
„No, it’s okay, but come help us in the garage. I heard you were a mechanic in the Czech Republic.“
„Ok, Tony, lead the way, please.“
Došli spolu až k otevřeným vratům. Martina ze zvyku nakoukla dovnitř a spatřila svého Kennyho, jak stojí nad kanálem.
„Ok, Martina, the truck isn’t moving, it’s on you.“
Rozhlédla se kolem. Z naprosté většiny tváří poznala, že ji mají za sušinku, která se bojí, aby si nerozmazala make-up.
Ok, boys, řekla si v duchu, hodila kelímek do koše a v bílé halence zalezla rovnou pod Kennyho. Šum na dílně pomalu utichal.
„Heey, Mar— “ víc už Tony nestihl, protože se v tom samém okamžiku ozvala zpod podvozku. Pochopitelně česky:
„Podej mi vercajk, Tony. Převodovka musí ven, je v háji spojka!“
Tony se nechápavě rozhlédl po okolí. Nerozuměl ani slovo z toho, co právě řekla. Martina se pod autem pousmála – najednou chlapci zjistili, že existují i jiné jazyky než angličtina. Tony se pořád nehýbal a Martině začínala docházet trpělivost:
„Clutch is KO! A dělej, tomorrow musím jet to New York!“ zamíchala do toho ve spěchu obě řeči.
„Ok, ok, Martina, take it easy,“ ozval se Danny a vlezl k ní pod auto. „Uděláme to spolu, ok?“
Tohle se ovšem Martině nelíbilo. Chtěla tu opravu udělat sama. Chtěla, aby i ostatní pochopili, že má lokty.
„Danny, já bych radši sama,“ pošeptala mu trochu nelogicky.
„Martino, já to chápu a věř, že normálně bych se do toho nemíchal. Ale kluci ti zalepili šrouby na frémě Loctitem,“ uchechtl se vesele.
„Danny…“ Chtěla říct, že si jeho pomoci váží, ale zarazil ji.
„Nemluv o tom. To je u chlapů normální, že si tě takhle testují. Radši se na to vrhneme, když už musíš jet s Kennym tomorrow to NY, ne?“ Zasmál se tím svým typickým smíchem a podal jí vzduchovou pistoli se dvaadvacítkou oříškem. „Zkusíme to tímhle a uvidíme, jak to půjde.“
„Jasně, spojka na sračku,“ ulevila si Martina v duchu spokojeně, když o chvíli později lamela konečně spadla na zem. „Amíci asi fakt neumí jezdit s manuálem,“ zasmála se nahlas.
„Čemu se směješ?“ otázal se Danny.
Když mu to pověděla, Danny se trochu nakvašeně ohradil: „Pozor, řidiči trucků se spojkou umí.“
„Promiň, Danny, nemyslela jsem to ve zlém,“ omluvila se a v hlavě se jí vybavil průměrný evropský řidič zvyklý na automat. Zastyděla se.
„No nic, máme hotovo, Tony!“ zavolal Danny nahoru.
Předák se nechápavě otočil a zíral do jámy: „What?!“
„The clutch is done.“
„Repaired in just two hours?!“
„Yes.“
Tony posunkem vylákal Dannyho ven z dílny. Nervózně si zapálil camelku, chvilku na něj koukal a potom vypálil od boku:
„I guess I should apologize to Martina… And I’m going to try it in Czech. How should I say it?“
„Really?“ podivil se Danny. „Ok, say this to her: Martino, omlouvám se, jsi fakt dobrá mechanička.“
O chvilku později už stál Tony u Martiny: „Hey, Martina… I’m sorry. But Martina… já jsem… omluvný, ty jsi… opravdu dobrá… mechanik.“
„Tony, to je od tebe moc milé,“ vydechla překvapeně. „A dokonce česky! Je to jednoduchý jazyk, viď?“ usmála se pobaveně.
Než stačil odpovědět, ozval se z kanceláře řev starého pána: „Hey, Tony! Are you stupid? Come on!“
Tony se otráveně odvrátil od zdroje hluku: „Sorry, Martina, the big guy wants to see me,“ odplivl si a zamířil nahoru.
Tam ho čekalo malé překvapení.
„Tell Martina New York is off.“
Tony se s úšklebkem otočil a vypochodoval ven. U skladu narazil na Dannyho.
„Co se děje, Tony?“ zeptal se Danny.
„Starý pán Martině zrušil ten NY,“ zavrčel předák a zamířil ke svému autu pro kafe. Samozřejmě s mlékem. Po pár krocích se ale zastavil a otočil: „Danny? Wait a moment!“ houkl a funíc k němu doběhl. „Tell Martina the whole crew is buying her a welcome drink tonight. Ok?“
Danny se usmál: „Roger!“
Vrátil se do zdánlivě tiché dílny. „Martino? Kde jsi?“
Našel ji sedět na schůdkách Kennyho, obklopenou hloučkem přihlížejících mechaniků. Místo montérek a nářadí měla v rukou vývojovou desku. Právě oživovala Arduino, které hodlala přestavět na plnohodnotný budík.
„Táák, a teď ho donutíme, aby každou sekundu četlo stav na pinu 13,“ mumlala si pro sebe a nevšímala si užaslého davu kolem. Probrala se z transu, až když si Danny sedl vedle ní na schůdek.
„Martí, mám pro tebe dvě zprávy. Klasicky – dobrou a špatnou. Jakou chceš slyšet dřív?“
„To je jedno,“ zamumlala nepřítomně.
„Do NY nejedeš… starý pán ti zrušil cestu. A neptej se proč, sám nevím.“
Martině vhrkly slzy do očí. Přece jela do Ameriky kvůli práci, a ne proto, aby tu seděla na zadku!
„A ta druhá zpráva,“ navázal Danny rychle, „dneska tě zve celá dílna do místního pubu.“
Martina nikdy moc nepila. Nový rok, narozeniny, ale to bylo asi tak všechno. Tuhle nabídku však odmítnout nemohla.
„Ráda půjdu. V kolik hodin?“ zeptala se mechanicky.
„Vyzvednu tě v 08.00 PM u tebe doma,“ odvětil Danny a jaksi letmo se dotkl její ruky. Nebylo jí to nepříjemné, a tudíž neucukla.
V osm večer zastavil před domem, kde měla podnájem, velký Dodge. Za volantem seděl Danny, oblečený k nepoznání. Ztroubil a chvilku čekal. Když Martina otevřela dveře, pochopil, že to čekání stálo za to. Dala si záležet – oblékla si kostkovanou košili v kombinaci s džínovou minisukní. Chtěla se po dnech v montérkách cítit zase normálně.
„Sluší ti to,“ vydechl překvapeně.
„Díky,“ usmála se. „Jak je to vlastně daleko?“
„Kousek,“ zajiskřilo mu šibalsky v očích. „Tři, čtyři míle.“
V hospodě už na ně čekali. Když vešli dovnitř, hovor na vteřinu utichl a všichni překvapeně pohlédli ke dveřím. Jen jeden notně posilněný štamgast u kulečníku neodhadl situaci:
„Hey girl, come with me! I’ve got some serious gear!“
Martina ho chladně odstrčila stranou a zamířila ke stolu své party. O dvě hodiny později, když hrála jukeboxová hudba a pivo teklo proudem, se však místní opilec přikolébal znovu.
„Hey babe, come with me!“ vyhrkl a majetnicky sáhl Martině na bok.
Což neměl dělat.
Následující akce byla tak rychlá, že ani přímí svědci nedokázali přesně popsat jednotlivé fáze. Jisté bylo jen to, že se ozvalo tupé zadunění, po kterém otrava ležel na podlaze, držel se za rozkrok a z rozbitého nosu mu kapala krev na prkna.
V hospodě nastalo hrobové ticho.
Tony pomalu odlepil lokty od barpultu, vzal čerstvě natočený džbánek piva, prošel kolem ležícího těla a s kamennou tváří ho postavil před Martinu.
„Na účet podniku,“ procedil suše s lehkým kývnutím hlavy.
Danny se jen usmál, opřel se o židli a v tom tichu dodal: „Říkal jsem ti přece, Tony, že v Čechách mají holky pořádný lokty.“
Chcete pokračování? Napište do komentářů 😀
