Článek
Mnozí z nás znají případ lodi Californian. Lodě, která byla nejblíže potápějícímu se Titanicu, a lodě, ze které její důstojníci pozorovali na horizontu bílé nouzové rakety, ale pro bližší inspekci toho, co se vlastně odehrávalo na horizontu, neudělali téměř nic. Kapitán tohoto menšího trampového parníku, Stanley Lord, byl léta pranýřován za to, že se Titanicu nevydal na pomoc. I obě vyšetřovací komise v tom měly ve svých závěrech v roce 1912 jasno a vztyčený prst ukazoval na Californian. Nikdo však v té době netušil, že několik dekád po události vyplouvá na povrch zcela nový a fascinující příběh nové „záhadné“ lodi.
Bylo to v roce 1962, tedy přesně na padesáté výročí katastrofy Titanicu, kdy v rádiovém vysílání stanice BBC odvysílaly útržky z původního norského TV pořadu, ve kterém představili nového podezřelého v případě záhadné lodi, kterou viděli z Titanicu během jeho potápění. K dispozici byl nyní deník prvního důstojníka Henrika Naesse z norské lodi Samson, která v dané oblasti měla lovit tuleně. Naess údajně chtěl, aby byl příběh zveřejněn až po jeho smrti, ale jak později uvidíme, tento příběh byl znám už mnohem dříve. V deníku prvního důstojníka bylo zapsáno toto dobrodružství včetně přiznání, že Samson byl onou záhadnou lodí:
„…8. února, po Vánocích roku 1912, jsme se se 45 muži na palubě plavili z Tongsbergu pod velením kapitána Ringa, který byl námořníkem v každém ohledu… [v dubnu] udržovali jsme jihozápadní kurz až do poledne následujícího dne. Podle našich výpočtů a poledních pozorování jsme měli být v té době na zeměpisné šířce Cape Hatteras a zjistili jsme, že tomu tak skutečně bylo… po celé poledne jsme pokračovali na jihozápad, dokud se nezetmělo.“
„Služby byly šestihodinové… Ten večer jsem měl službu, ale seděl jsem v podpalubí a pil horký rum s kapitánem… krátce před půlnocí jsem se procházel po palubě a čekal jsem až mě vystřídají. V dálce, dolů na jižním obzoru, jsem si všiml dvou hvězd. ‚Ty hvězdy jsou příliš nízko, říkám námořníkovi‘. ‚Vylezte do vraního hnízda a zjistěte více‘. Pomyslel jsem si, že to mohli být američtí lovci tuleňů nacházející se na okraji ledové bariéry. Námořník vylezl vzhůru a svůj dalekohled namířil k těmto hvězdám.
„'To není hvězda!' zvolal shora. ‚To jsou lucerny a vidím spoustu světel.‘ Přešlo několik momentů a poté se k obloze vzneslo několik raket. Potom všechna světla zhasla a byla naprostá tma. Více jsme již neviděli.“
„Báli jsme se, že nás zadrží za porušení zákazu vstupu do teritoriálních vod a že ta světla znamenala, že v blízkosti jsou Američané. Když světla zhasla, pravděpodobně to znamenalo, že nás pozorovali, a že světla byly možná signály pro jiné lodě. Proto jsme změnili kurz a spěchali jsme na sever. Když svítalo, po lodích nebylo ani stopy.“
V deníku se dále nachází, že byl Samson poškozen ledem a že „odkulhal“ zpět na Island, kde si Naess a kapitán Ring sedli na večeři s konzulem.
„'Už jste slyšeli ty hrozné zprávy?' zeptal se konzul a řekl nám o Titanicu. ‚Kdy se to stalo?‘ zeptal jsem se. Něco v mém nitru mě přimělo zamyslet se… Nyní jsme pochopili význam světel a raket, které jsme viděli. Když se Titanic potopil, byli jsme od něj deset námořních mil. Byli jsme tam i s naší velkou a skvělou lodí a osmi čluny v klidném, výborném počasí. Co jsme mohli udělat, kdybychom o tom věděli? Bohužel neměli jsme na palubě radioaparaturu.“
Je ale tento příběh pravdivý a mohl se stát? Už jen v samotných zápisech deníku se nacházejí zjevné nesrovnalosti a nesmysly:
- V době, kdy se tento záznam do deníku dostal (po Vánocích 1912), byl Titanic již takřka osm měsíců na dně oceánu. Šlo tedy o obyčejnou chybu v datu nebo o nedostatek informací ze strany Naesse v jeho vymyšleném příběhu?
- Titanic se potopil stovky mil od pevniny a daleko od jakýchkoli teritoriálních vod.
- Samson byl údajně svědkem toho všeho jižně od Cape Hatteras - oblasti, která se nachází východně od Severní Karolíny ve Spojených státech (to je více než 1000 námořních mil od polohy vraku Titanicu a v oblasti, kde se žádné tuleně nenacházely). Kromě toho, tím, že se celé odpoledne plavil Samson dále na jihozápad, plavil se nesprávným směrem a ještě více od Titanicu. Titanic se potopil u Grand Banks u Nového Foundlandu několik stovek mil od východního pobřeží Kanady.
- Pokud byl Naess v podpalubí, kde s kapitánem Ringem popíjel rum, kdy měla začít jeho služba? Byl schopným důstojníkem a byl dostatečně střízlivý na to, aby dokázal v noci držet hlídku a včasně reagovat na nebezpečí přítomnosti ledu? Neměl místo toho dalekohledem prohledávat horizont a pátrat po lodní stráži, která podle něj hlídkovala teritoriální vody?
Henrik Bergethon Naess na sklonku svého života (v té době již kapitán). Vložená fotografie zobrazuje Naesse v roce 1912, kdy na Samsonu sloužil jako první důstojník.
Rok po odvysílání rozhlasového programu prohledával historik Leslie Reade islandské a norské archivy s cílem dopátrat se k jakýmkoli záznamům o Samsonu z roku 1912. Bez úspěchu. Nakonec až v roce 1970 a díky korespondenci s islandskými národními archivy zjistil, že Samson byl v skutečnosti v přístavu Isafjordur 6. dubna a znovu 20. dubna, kdy kapitán Ring zaplatil místní daň za kotvení. Záznam o zaplacení se nachází v příloze Readeho knihy „The Stip that Stood Still“, která byla vydána až po jeho smrti v roce 1993. Jedná se o notářsky ověřený fotostat vládních daňových dokumentů včetně podpisu kapitána Ringa v příslušné datumi. Co z těchto dat vyplývá? Stručně řečeno, Samson by musel mezi 6. dubnem a 14. dubnem urazit 1500 mil, aby se dostal na místo potopení Titanicu včas. Nemohl být svědkem jeho potopení ani se nacházet 10 mil od něj, protože pro loď o rychlosti 6 uzlů je nemožné pokrýt tak velkou vzdálenost za tak krátký čas a stihnout se vrátit do Isafjorduru 20. dubna.
Záznam o zaplacení dane za kotvení Samsonu v přístavu Isafjordur.
Záznam o zaplacení daně za kotvení Samsonu v přístavu Isafjordur.
Navzdory nesrovnalostem a nesmyslům v deníku, a dokonce i poté, co vyšly zjištění historika Readeho na známost, pokračovali obránci kapitána Lorda z Californianu až do roku 1997 ve vyprávění příběhu, že se Samson mohl nacházet v dané oblasti potápění, což mělo naznačovat, že záhadnou lodí nebyl Californian. Mezi tyto autory patří:
- Leslie Harrison, 1988, A Titanic Myth
- Charles Haas and Jack Eaton, 1986, Titanic: Triumph and Tragedy
- Robin Gardiner and Dan van der Vat, 1995, The Titanic Conspiracy
Pohádku o Samsonu zneužili obránci kapitána Lorda ve svůj prospěch a udělali z něj propagandu. Samson měl být podle nich údajnou záhadnou lodí, která stála mezi Titanicem a Californianem a jeho přítomnost měla tím pádem ospravedlnit jednání kapitána Lorda a jeho posádky za neposkytnutí pomoci. Jenomže jakým způsobem? I kdyby byl příběh o Samsonu pravdivý a nacházel by se v dané oblasti, jak mohl ospravedlnit Californian, když jeho posádka zřetelně viděla celkově osm bílých raket Titanicu vystřelovaných v pravidelných intervalech?
Zcela na závěr ještě jedna zajímavost. Příběh o Samsonu byl znám již mnohem dříve (z toho několikrát byl dokonce publikován). Poprvé byl publikován v norské ročence z roku 1921 – v ní příběh obsahuje drobné změny jako to, že Samson mohl se svými 12 čluny zachránit mnoho životů a že kolem Titanicu přecházel jen hodinu před jeho osudným nárazem do ledovce. Podruhé byl publikován v roce 1928 v norských novinách. Nakonec se v roce 1939 dostal do soukromé korespondence s Adolfem Hoelem, zakladatelem Polar Institute. Mezi lety 1928 a 1939 zredukoval Naess počet člunů z 12 na 8, a místo přechodu kolem Titanicu jen hodinu před nárazem zvolil tentokrát mnohem vyhovující čas. Úplně první zmínka však pochází z roku 1912 od komodora Sira Ivana Thompsona, který se o Samsonu dozvěděl během nakládání dřeva v texaském přístavu. Krátce nato, roku 1913, označily noviny příběh za „Norskou pohádku“, což se v Severním Atlantiku uchytilo a zažilo.
Zdroje:
„The Ship that Stood Still“ (1993) by Leslie Reade, ISBN: 1852604166
„The Titanic and the Indifferent Stranger: The Complete Story of the Titanic and the Californian“ (2012) by Dr. Paul Lee, ISBN: 9781470061104
