Článek
Ještě i dnes, po více než 112. letech, se na různých fórech vedou hořlavé diskuze o tom, zda kapitán této lodi, Stanley Lord, byl vinen za neposkytnutí pomoci, nebo zda šlo jen o nešťastnou shodu náhod a nesprávnou interpretaci situace odehrávající se před zrakem jeho důstojníků. Proč však někteří považovali za natolik podstatné a nutné hájit kapitána Lorda, když obě komise během dvou nezávislých vyšetřování došly ke konsensu, že Californian byl onou „záhadnou“ lodí, která byla Titanicu nejblíže a nereagovala na její nouzové světlice?
Podle některých se stal kapitán Lord pouze obětním beránkem. Mužem, který přišel do rány nepřátelským komisařům. Někdo, koho mohli obvinit za neposkytnutí pomoci a odvrátit tak pozornost od skutečnosti, že za ztráty na životech může jedině nedbalost posádky Titanicu. To je samozřejmě pravda, byl to přece ledovec, do kterého Titanic narazil a potopil ho, a ne nečinnost Californianu. Byl však kapitán Lord opravdu nevinný a pouze obětí zinscenovaného spiknutí?
V první řadě je třeba říci, že kapitán Lord neviděl ani jednu nouzovou světlici vystřelenou z Titanicu. Jediné, co viděl před odchodem z můstku, bylo světlo přibližující se lodi, které viděl už kolem jedenácté hodiny večer, kdy se poprvé objevilo na horizontu, a které považoval za menší nákladní loď. S tím však nesouhlasil třetí důstojník Groves, který byl názoru, že se jedná o velkou osobní loď. Krátce po půlnoci kapitán Lord opustil můstek a vydal se do mapovny, kde si plně oblečený lehl na pohovku a odpočíval. Po půlnoci došlo ke střídání hlídek a palubu opustil Groves, kterého nahradil druhý důstojník Stone a kadet Gibson. Právě tato dvojice byla svědkem „představení“, které se odehrávalo na horizontu. Stone viděl celkem osm bílých raket a několikrát o tom informoval kapitána, ať už skrze hovorové potrubí nebo skrze kadeta Gibsona, kterého osobně posílal dolů podat kapitánovi hlášení. Lord však až do konce života prohlašoval, že si na návštěvu kadeta nevzpomíná, že prý mu byla oznámena jenom jedna raketa, že se ptal na její barvu, a zda jde o signalizační raketu (ty se používaly k identifikaci lodí v přístavech a při pobřeží), a že odpověděl v polospánku.
Trampový parník SS Californian
Kromě odlišné verze líčení počtu raket a několika dalších nesrovnalostí ve výpovědích posádky Californianu (včetně výpovědi jejich vlastního kapitána), má kontroverze počátky ne před americkým tribunálem při výslechu svědků, ale již v Bostonu, ve kterém Californian zakotvil 19. dubna 1912, a kdy se vzduchem začínaly šířit řeči o plavidle, které vidělo nouzové světlice Titanicu, ale nereagovalo na ně. Právě zde totiž začala pavoučí změť lží kapitána Lorda, který po příjezdu na otázky místního tisku tvrdil, že nikdo z jeho posádky neviděl žádné nouzové světlice (tehdy to dokonce popřel i samotný druhý důstojník Stone); že radiostanice na lodi nefungovala, protože byly vypnuty motory; odmítal zveřejnit polohu Californianu během potápění Titanicu s odůvodněním, že se jedná o „státní tajemství“; že byl prý od Titaniku 30 námořních mil, přičemž několik dní poté tvrdil před komisí ve Washingtonu, že to bylo už jenom 19 a půl míle; nemluvě o lodním deníku, ve kterém nebyla ani jedna zmínka o pozorovaných raketách; nebo o zatajení hlášení, která na jeho příkaz sepsali druhý důstojník Stone a kadet Gibson v době, kdy byl Californian stále na moři a na cestě do Bostonu (tato hlášení o událostech z noci ze 14. na 15. dubna Lord nikdy nepředložil před komise). Lord měnil stanoviska den za dnem a tento jeho vyvíjející se příběh pečlivě sledoval v novinách i senátor Smith, který po příjezdu Carpathie s přeživšími na její palubě zahájil oficiální vyšetřování katastrofy. Smith zjevně věděl, koho má předvolat a 26. dubna se Lord dostavil do Washingtonu, aby podal výpověď. Samotný proces v Americe byl však pro Lorda relativně shovívavý a Smith ke kapitánovi přistupoval jako k běžnému svědkovi, který mu přišel popsat situaci na jeho lodi během oné osudné noci. Hůře to už měl Lord v Londýně, kde se později vedlo další vyšetřování vedené lordem Merseyem, tentokrát už však ne v tak příznivém duchu, ale v poměrně hostinném prostředí. Bylo to v době, kdy na povrch zatím vyplavaly další skutečnosti, kvůli kterým Lord a muži jeho posádky neuměli dostatečně a spolehlivě obhájit svá tvrzení. Proč však kapitán Lord lhal v tak zásadních věcech, když mohl očekávat, že se posádka rozpovídá a že nakonec budou předvoláni vypovědět? To se bohužel nikdy nedozvíme a kontroverze v případě lodi Californian může tak i nadále pokračovat.
Zdroje: „The Titanic and the Indifferent Stranger: The Complete Story of the Titanic and the Californian“ (2012) by Dr. Paul Lee, ISBN: 9781470061104
„The Ship that Stood Still“ (1993) by Leslie Reade, ISBN: 1852604166
„A Titanic Myth: The Californian Incident“ (1992) by Leslie Harrison, ISBN: 1854211846
