Článek
Když dnes někdo řekne, že pracuje jako programátor nebo správce sociálních sítí, nikoho to nepřekvapí. Před sto lety by ale podobná povolání zněla stejně nepochopitelně jako nám dnes ponocný, lampář nebo ledař. Přitom to nebyly žádné kuriozity. Ponocný například v noci procházel obcí, ohlašoval čas a dával pozor na pořádek i případný požár. Muzeum Říčany uvádí, že k jeho typickým znakům patřil roh a také halapartna. V některých městech navíc tato tradice vydržela překvapivě dlouho – podle dobových údajů působil domažlický ponocný až do 70. let minulého století.
S rozvojem elektřiny a moderních technologií začala podobná práce postupně mizet. Lampáři už nemuseli pravidelně rozsvěcet pouliční osvětlení a s rozšířením domácích chladniček ztrácelo význam také získávání a skladování přírodního ledu. Z některých profesí tak během několika generací zůstaly jen názvy v knihách, muzeích nebo pohádkách. Ponocného dnes můžeme potkat spíš jako připomínku tradice – například Národní muzeum v přírodě ho dodnes zapojuje do svých programů. A právě na starých povoláních je pěkně vidět, jak rychle může práce, bez které se společnost kdysi neobešla, prakticky zmizet.
Znáte ještě nějaké povolání, které bylo za vašich rodičů nebo prarodičů běžné a dnes už téměř neexistuje?
