Článek
Bylo něco po sedmé večer, před domem se pořád hrálo a nikomu se nechtělo končit. Pak se z některého otevřeného okna ozvalo první jméno. Za chvíli další. Každé dítě přesně vědělo, komu hlas patří, a hlavně co znamená.
Když maminka zavolala jen křestním jménem, většinou ještě existoval prostor pro vyjednávání. Člověk zakřičel zpátky „ještě chvíli“ a doufal, že to projde. Jakmile ale z okna zaznělo jméno celé, situace začínala být vážná. A když se přidalo příjmení, bylo většinou po hře.
Na sídlišti to byl svého druhu večerní rituál. Jeden po druhém jsme mizeli domů. Někdo odcházel dobrovolně, jiný se ještě snažil dohrát poslední akci ve fotbale. Největší optimisté dělali, že první zavolání vůbec neslyšeli.
Mobil jsme v kapse neměli a rodiče netušili naši přesnou polohu. Věděli ale, kde nás přibližně hledat. Hřiště, pískoviště, prolézačky, prostor za domem nebo místo, kde stála všechna kola. Když jsme změnili plán a přesunuli se jinam, žádnou aktualizaci polohy jsme neposílali.
Stačilo přijít domů včas.
Zvonění na kamarády fungovalo podobně jednoduše. Přišlo se před dům, zazvonilo na zvonek a zeptalo se, jestli může Petr nebo Honza ven. Někdy se z okna rovnou ozvalo, že píše úkoly, jí večeři nebo má zaracha. Informaci během chvíle znala půlka party.
A když už se začalo stmívat, z otevřených oken se postupně ozývala další a další jména. Bylo to vlastně znamení, že den venku končí. Hřiště se během půl hodiny vyprázdnilo a kola zmizela ze stojanů.
Samozřejmě to nebyl dokonalejší svět. Rodiče se o nás báli stejně jako dnes a my jsme občas přišli pozdě, než jsme měli. Jen neexistoval telefon, kterým by šlo každých deset minut zjišťovat, kde právě jsme.
Dnes stačí napsat zprávu: „Pojď domů.“ Dítě odpoví, rodič vidí, že si ji přečetlo, a v některých případech může dokonce sledovat jeho polohu.
Je to praktičtější a určitě i klidnější.
Jen už se večer mezi domy tolik nenese něco, co kdysi znalo snad každé sídliště.
„Martine, domů!“
A člověk podle jediného slova okamžitě poznal, jestli může zkusit ještě pět minut smlouvat, nebo je lepší sebrat kolo a vyrazit.
