Článek
Člověk si často nevšimne, že něco zmizelo. Jednoduše to jednoho dne přestane používat a za pár let se z obyčejné věci stane retro. Přitom ještě před několika desetiletími bez některých z nich vypadal běžný den skoro nepředstavitelně.
Když jsem si začal vybavovat věci, které byly ještě před pár desítkami let úplně normální, překvapilo mě, kolik z nich už dnes skoro nepotkáme. Mléko v sáčku se po otevření dávalo do plastového držáku, u telefonní budky člověk doufal, že má po kapsách správné mince, a céčka dokázala zabavit děti na celé přestávky. Mimochodem právě u céček mě překvapilo, že původně vůbec nemusela být hračkou – podle eSbírek Národního muzea sloužila jako díly závěsů. A podobných drobností bylo mnohem víc. V kuchyni nechyběla sifonová láhev s bombičkami, telefonní číslo se hledalo v tlustém papírovém seznamu a kdo nebyl doma, tomu se zkrátka nedalo zavolat. Poslední veřejný telefonní automat u nás přitom zmizel teprve v roce 2021, jak uvádí ČVUT.
Úplně jinak se také fotilo nebo sledovala televize. Film ve fotoaparátu měl omezený počet snímků, takže se nefotilo desetkrát to samé a na výsledek se muselo počkat. Když zase film v televizi začínal v osm, člověk si ho nemohl pustit o hodinu později od začátku. A možná nejvíc se změnilo obyčejné domlouvání. Stačilo říct „v pět před kinem“ a očekávalo se, že tam oba opravdu budou. Žádná zpráva „mám deset minut zpoždění“ ani sdílení polohy. Když jsem tyhle věci dával dohromady, došlo mi, že většina z nich vlastně nezmizela tak dávno. Jen jsme si na jejich náhrady zvykli tak rychle, že dnes působí jako něco z úplně jiného světa.
A co vám z tehdejšího běžného života chybí nejvíc?
