Článek
Nejde jen o to, že náklady společné měny jsou ryze hypotetické, zatímco náklady vlastní měny reálné a pravidelné. Důležité je i to, kdo ve skutečnosti platí ten díl transakčních nákladů v české ekonomice odhadovaných na 0,2-0,4 % HDP a na koho dopadají další náklady vlastní měny.
Pokud jste velkou nadnárodní korporací, máte zpravidla mnohem snazší přístup k financování, levnější bankovní služby včetně kurzového zajištění a přirozeně i větší prostor pro přirozené zajištění, což dále náklady na kurzové riziko snižuje.
Pro malý či střední český podnik bez zázemí korporátního giganta v zádech je ovšem u finančních institucí dražší a méně dostupné úplně vše, úvěry počínaje a zajištěním konče. Úspěšný český byznys je pevně svázán s exportem, nikdo si asi nemyslí, že lze postavit globální úspěch na českém trhu.
Tím ovšem nevyhnutelně dochází k tomu, že je český byznys znevýhodněný jak vůči velkým nadnárodním gigantům, tak i srovnatelným podnikům ze zemí, které euro mají. To znevýhodnění je dlouhodobé a s kumulativním efektem.
Nemusíme se zabývat přesnými hodnotami neutrální úrovně úrokových sazeb pro eurozónu a Česko, ale je zjevné, že v případě Česka jsou výrazně vyšší než v případě eurozóny. Vrcholnou sazbou pro Česko při vysoké inflaci bylo 7%, růst úrokových sazeb eurozóny končil na 4,5%. Jakkoliv při nízkých úrokových sazbách se rozdíl nemusí zdát tak výrazný, vždy tu a byl a vždy bude. Velikost eurozóny je totiž zdrojem stability, kterou koruna z podstaty nikdy dosáhnout nemůže. Úvěry v korunách tak budou nevyhnutelně vždy dražší než v euru.
Při našem exportním propojení s eurozónou si nikdo soudný nemůže myslet, že by nás měnová politika dokázala ochránit, pokud by měla eurozóna potíže. Naše hospodářství jsou pevně provázána, ať chceme nebo ne.
Setrvávat mimo eurozónu nedávalo smysl nikdy a za nevyužití dřívějších příležitostí platíme nemalou cenu v podobě oněch transakčních nákladů a ušlého HDP v desítkách miliard ročně. Výrazně vyšší část těchto nákladů platí firmy s českým kapitálem, tedy ty, na kterých bychom rádi postavili náš přechod od levné montovny součástek k hotovým výrobkům s vysokou přidanou hodnotou.
Čelíme vyšším nákladům na úvěry, což se týká nejen českých podniků, ale i spotřebitelů. Některé zboží je u nás dražší, což souvisí s rezervou na kurzová rizika při cenotvorbě výrobců a dovozců.
Zavedení eura řeší docela dost bolístek, které v naší exportně orientované a pevně s eurozónou provázané ekonomice máme. V letošním roce poprvé po delší době budeme plnit kritéria pro jeho přijetí a je v našem zájmu tento proces urychlit, jak jen to bude možné.
Ovšem nesmíme zapomenout, že přijetí eura za nás nevyřeší ani důchodovou reformu, reformu trhu práce, kapitálového trhu, stavební zákon a mnoho dalších problémů, jejichž zvládnutí nás může zařadit mezi vyspělé země. Euro je k tomu sice dobrý a potřebný krok, ale pořád jenom jediný střípek mozaiky, který nedokáže vykompenzovat důsledky špatného a neodpovědného vládnutí.
--------------
Zdroje:
