Článek
Někdy kolem roku 2019, kdy svět ještě neznal slovo covid, začaly evropské automobilky rychle ztrácet tržní podíly v Číně a dalších asijských trzích. Důvod byl v kvalitě palubních počítačů, konektivitě a zábavě. Tamní zákazníci začali po svých autech požadovat trochu více než jen přepravu z bodu A do bodu B. Upřímně, když zjišťuji, jak drahá a náročná je aktualizace map v mé navigaci Octavie z roku 2017, nedivím se.
Evropské automobilky v podchycení tohoto trendu fatálně zaspaly. Ty čínské to pochopily rychle a začaly evropské hráče, od kterých dokázaly získat potřebné know-how, postupně vytlačovat ze svého domácího trhu. O dalších 5 let později se odvětví třese ze vstupu čínských hráčů na evropský trh.
Je to snad proto, že se evropské automobilky potýkají s Green Dealem a čínské nikoliv? To sotva. Prodeje čistě elektrických modelů aut v Číně překračuje 30%, což je srovnatelná úroveň s nejpokrokovějšími trhy v EU. V Německu, kde se prodá čtvrtina všech nových vozidel v EU, je tento podíl 18%. Zatímco evropskému modelu to trvá z náčrtu do výroby 3-5 let, ty čínské to zvládnou už za 18 měsíců. Rychlost inovací je i o tom, jak rychle a pružně dokážete reagovat na požadavky zákazníků.
Nepropadejme mýtu, že je to pouze EU, která aplikuje ekologickou politiku. Své závazky z Pařížské klimatické dohody plní všichni, jakkoliv jsou individualizované a Číně například povolují dosáhnout uhlíkové neutrality až 10 let po Evropě, Indii dokonce 20 let. Dekarbonizace energetiky a dopravy má ale i jiné než ekologické rozměry. Čína podobně jako Evropa musí ropu a plyn dovážet, zatímco obnovitelné zdroje mají domácí charakter. Významně tak přispívají ke snížení bezpečnostních i hospodářských rizik.
Nepropadejme ani mýtu, že EU je ekonomikou chorobně závislou na dotacích. Úspěch čínských automobilek i dalších průmyslových odvětví by nebyl možný bez masivní veřejné podpory. Ta proudí od centrální vlády, regionálních i místních vlád nebo prostřednictvím finančních institucí. Její rozsah je neveřejná informace. Stejně tak svůj průmysl podporují i Spojené státy. EU je z těchto tří velkých ekonomik jediná, která o rozsahu veřejné podpory transparentně informuje.
Není třeba naříkat nad tím, co dělají ostatní, zejména pokud máme sami k dispozici nástroje, jak pozvednout vlastní konkurenceschopnost. Stále jsme nedokončili prapůvodní myšlenku evropské integrace, kterou je společný trh. Vnitřní překážky v obchodu odpovídají podle Draghiho zprávy 44% pro zboží a 110% pro služby. Sjednocením regulace a odstraněním překážek tak může EU dostat silný prorůstový impuls, bude-li politická vůle.
V EU zoufale chybí i společný kapitálový trh, ze stejného důvodu jako nebyl dotvořen společný trh se zbožím a službami. V určitý okamžik narazila integrace na odpor členských států, které odmítaly vzdát se národních specifik. Absence společného kapitálového trhu je klíčovou příčinou, proč je na tom EU obecně s inovacemi bídně. Nemáme méně vzdělanou populaci ani horší univerzity. Nezřídka se ale stává, že si jdou ti nejlepší Evropané se svými nápady pro kapitál do Spojených států, protože je tam zkrátka dostupnější.
Draghiho zpráva není objevný dokument. Stejná témata byla na stole i před 15 lety, kdy jsem evropskou integraci do hloubky studoval na VŠE. Nicméně se zdá, že integrace ztratila svoji energii s příchodem finanční a dluhové krize v roce 2009. EU přitom dluhovou krizi zvládla bravurně, přesto zanechala v evropské veřejnosti a implicitně i v evropských vládách nevůli dělat další kroky vpřed. Ostatně proč také, když mezi léty 2014 a 2019 přišla nebývalá globální konjuktura. V Evropě nemáme ve zvyku zabývat se problémy v dobrých časech. Bližší je nám řešit je překotně pod tlakem krize.
Dalším fascinujícím znakem evropské politiky je dokonalá neschopnost volit priority, vybírat to podstatné. Možná si pamatujete Lisabonskou strategii se 120 prioritními cíli ve třech oblastech. 120 prioritních cílů je oxymóron podobně jako odborník z SPD. Kdyby byla tato strategie naplněna, neřešili bychom dnes prakticky nic z obsahu Draghiho zprávy. Jenomže právě proto, že měla přes 120 priorit, stala se běžným lidem nesrozumitelnou. Proto o ni nebyl zájem ani u národních politických reprezentací a nebylo realizováno prakticky nic.
Green Deal na tom není o nic lépe. Strategie pokrývající každý aspekt dokonale ignorující priority podle poměru nákladů na jednotkové snížení emisí. Proč nutíme automobilky k dalšímu snižování emisí u spalovacích motorů, když už mají nejpozději v roce 2035 úplně skončit? Proč se vůbec zabýváme takovou marginálií jako emise z otěru brzdových destiček a pneumatik v okamžiku, kdy spalovací motory stále pracují?
Ve veřejném ani soukromém sektoru neexistuje dostatek zdrojů na veškeré investice, které si stávající podoba Green Dealu žádá. Proto je třeba zvolit priority, kde dostaneme za nejméně peněz co nejvíce muziky, a na ty se soustředit.
Novou dynamiku může přinést kancléř Fridrich Merz, který prohlásil, že EU potřebuje méně regulací a více kapitalismu. Je odhodlán rovněž posunout vpřed společný kapitálový trh. To vůbec neznamená, že je na stejné vlně s našimi euroskeptickými populisty. V Merzově pojetí je liberalizace a deregulace trhů součástí posilující evropské integrace s menším prostorem pro členské státy procesy brzdit. To evropské konkurenceschopnosti pomůže daleko více než v Čechách oblíbený „boj proti Bruselu“.
Revizí tak samozřejmě projde i Green Deal. Na rok 2026 byla ostatně revize dosažitelnosti plánovaných cílů s ohledem na stav technologií schválena již s jeho zrozením. Z vůle členských států tento proces započne již na konci tohoto roku. Bude odložen i konec spalovacích motorů v roce 2035? Z technologických důvodů nejspíše nikoliv, nicméně pro veřejnost je to bohužel ta nejsrozumitelnější část Green Dealu. Symbol, který je středobodem politické pozornosti. Posun zákazu spalovacích motorů ale k evropské konkurenceschopnosti nijak nepřispěje. Naopak pomůže, pokud dekarbonizaci v klíčových oblastech energetiky a dopravy dokončíme co nejrychleji.
---------------------------------
Zdroje:
----------------------------------
Každý příspěvek skrze tlačítko Podpořte autora potěší. 15 % dostane Seznam, 85 % odevzdám manželce na nákupy a díky tomu můžu v klidu tvořit ;).
Ale vážně, má to smysl, protože díky tomu se jako autoři můžeme soustředit i na kvalitní obsah třeba i pro menšinové čtenáře. Díky za Vaše příspěvky, moc si toho vážím!
