Článek
Jeden faktor ovlivňující stabilitu průběžného důchodového systému je předem daný. Demografie. Matematická jistota poklesu počtu přispěvatelů při nárůstu počtu lidí pobírajících důchod. Je pevná a neotřesitelná, v příštích třech desítkách let ji nezmění ani to, kdyby každá žena, která je toho schopna, začala rodit děti. Pokud někdo tvrdí, že lze dárky pro důchodce kompenzovat vyšší porodností, neuvědomuje si, že se začne projevovat nejdříve za tři desítky let. Realitu odchodu silných ročníků do důchodu po roce 2035 to neovlivní nijak.
Časový prostor pro velké reformy průběžného důchodového systému dávno minul a byl promrhán. Dnes máme k dispozici pouze parametrické úpravy věku odchodu do důchodu, rychlosti valorizace a výše placeného pojistného. K udržení křehké rovnováhy může paradoxně stačit relativně jemné ladění, jaké předvedla Fialova vláda. Efekty jsou totiž kumulativní. Relativně bezbolestné snížení tempa valorizace ušetří na horizontu 20 let stovky miliard korun. To samé platí o věku odchodu do důchodu.
Zvyšování pojistného není dobrý nápad, patří k nejvyšším v zemích OECD a celkové daňové zatížení práce rovněž. Doporučení většiny ekonomů jde opačným směrem. Daňové a odvodové zatížení práce snížit, a naopak více danit spotřebu.
Fialova vláda úpravou valorizačního schématu a zvýšením věku pro odchod do důchodu snížila budoucí deficity systému k úrovni, která by byla z hlediska veřejných financí ještě hratelná. Babišova vláda jde přesně opačným směrem. Důchody budou muset být dofinancovány z daní v rozsahu stovek miliard, tedy na úkor zdravotní péče, školství a investic. Alternativou je razantní navýšení daňového břemene – růst složené daňové kvóty kamsi ke 40%. Poslední varianta je bolestný škrt ve vyplácených důchodech, přičemž zásluhovost klesne. Ne, jinak to nejde, protože kde nic není, nelze nic škrtnout.
Pro generace dnešních čtyřicátníků a mladší je tohle cesta do pekla. Politický boj proti populismu živený početnějšími generacemi důchodců, kterým je vštěpováno, že jejich nárok je posvátný bez ohledu na stav ekonomiky, nejspíše nelze vyhrát. Jsme odsouzeni platit nasekané deficity a zároveň pobírat nižší důchody. Hrajeme jen a pouze o to, jak hluboký průšvih to bude. V současné politické realitě a preferencích se rozumná řešení zdají být stále nedostupnější.
Naštěstí naše generace na téma chudého zajištění svého stáří žertuje už od střední školy. I díky tomu je snad mnohem méně závislá na státním průběžném pilíři než generace předchozí. Kouzelný je zejména třetí pilíř ve variantě založení po roce 2013. Ke konci roku 2025 už mělo moderní variantu téměř 55% ze 3,9 milionu účastníků třetího pilíře. Naneštěstí pouze 52% z nich volí tu správnou dynamickou strategii.
Problém vyvážené a konzervativní strategie je tentýž jako v případě garance nezáporného zhodnocení. Ty fondy prostě nevygenerují dostatečný výnos k překonání inflace, a především dostatečné výnosy z výnosů, aby zvětšily váš koláč bohatství ve stáří. Investovat na stáří ve třetím pilíři konzervativně nedává žádný smysl, protože bezpečný konzervativní pilíř už máte.
Ano, řeč je o průběžném pilíři, který sice bude schopen doručovat nižší životní úroveň než dnes, ale není to nula ani nepodstatná částka v celkovém důchodu. S investicemi je třeba honit vysoký výnos a vyšší riziko. Pak je pořád pravděpodobné, že i naše generace překoná životní úrovní ve stáří generace předchozí, jen ten státní první pilíř bude hrát výrazně menší roli.
Na třetím pilíři nás celkem oprávněně mohou zneklidňovat nápady na jeho reformy z úst paní Schillerové nebo pana Havlíčka. Naštěstí je tu DIP, kde můžete využít ke spoření na stáří pestrý výběr privátních fondů dostatečně daleko z dosahu české vlády a jejích investičních nápadů.
Ideální se jeví kombinace klasického penzijního fondu k načerpání státních příspěvků a diverzifikované portfolio DIP do výše daňového zvýhodnění. Celková optimální částka pro spoření v penzijním fondu a DIP je 5 700 měsíčně, přičemž těch 1700 měsíčně do penzijního fondu je naprostý základ, kterého by se měl snažit dosáhnout každý. Jiný způsob, jak peníze zhodnotit takřka okamžitě o 20%, budete hledat ztěží.
Ač se to nezdá, tak žijeme v té nejsvobodnější době, kdy tím rozhodujícím faktorem naší budoucí životní úrovně jsou naše vlastní kroky, a nikoliv kroky českých vlád. Važme si toho a pracujme intenzivně na tom, aby hrál stát v našich životech co nejmenší roli. V této svobodě spočívá jediná naděje naší generace na zajištěné stáří.
--------------------------
Zdroje:
