Článek
Při stupňujících se vedrech spotřeba vody přirozeně roste. Zásoby dešťovky dojdou. Začnete na zalévání čerpat z vodovodu. Proč by vám mělo záležet na tom, že ta voda dojde? Cena je pořád stejná a upřímně je směšně nízká. Nikdo přece neobětuje několik měsíců práce na zahradě, protože obec má problém zajistit dost vody. Doveze v cisternách před dům nebo do vodojemu.
Proč by měl někdo soucítit s náklady obce, když cena je pro spotřebitele pořád stejná? Copak pomůže, když někdo obětuje svá rajčata a voda dojde o den později? Ten údiv nad tím, že se lidé chovají ekonomicky racionálně, mě udivuje.
To neznamená, že sucha nejsou rostoucí problém. K jeho řešení je však třeba ekonomických pobídek a nikoliv víry, že lidé vyslyší prosbu zoufalého starosty nebo vodohospodářů. Ostatně ti lidé si platí instituce od toho, aby vodu zajistily. Prosby o šetření vodou lze do určité míry i oprávněně vnímat jako přiznanou neschopnost a selhání. Tím méně pravděpodobně bude někdo ochoten obětovat svou zahradu.
To, že otočíme kohoutkem a teče z něj voda, je svým způsobem luxus, který čtvrtina světové populace nezná. Za litr pitné vody z kohoutku platíme v průměru 0,134 Kč (vodné i stočné). Napustit tisícilitrovou nádrž pro zalití zahrady vyjde průměrně na 134 Kč. Cena přitom zůstává stejná, ať už je vody dostatek, či nikoliv. Pokud zde není cenová pobídka k šetření, proč by měl spotřebu vody kdokoliv omezovat?
Od roku 2010 vzrostla průměrná cena vody o 108 % a průměrná mzda o 106 %. Voda je dostupná zhruba stejně, ale klima se mění. Náklady na propojování vodárenských soustav a zajištění dodatečných zdrojů porostou. Otázka je, jak je rozložit.
Jako rozumné řešení se jeví progresivní tarif. Za první část spotřeby platíte standardní cenu, ale pokud vaše spotřeba přesáhne určité množství, cena za jednotku skokově naroste. V první části spotřeby, té základní, totiž není prostor spotřebu snižovat. Citlivost poptávky na cenu je zde nepatrná. Ve vyšších hladinách spotřeby, kde je i zalévání zahrádky, mytí auta nebo napouštění bazénu, už cenová pobídka k úspoře funguje velmi efektivně. Dramaticky účinněji než výzva obecního rozhlasu k šetření vodou.
Alternativou může být plošné navyšování cen třeba během sezóny. Výhodou cenových pásem podle objemu spotřeby však je, že netrestáte běžnou spotřebu, ale jen tu nadměrnou. Zkrátka dodatečné investice uhradí zejména ti, kteří potřebují spotřebovávat nejvíce vody. To je fér racionální obchod. Pokud má člověk dost peněz, aby i při zvýšené ceně napouštěl bazén a intenzivně zaléval zahradu, bude se výrazně více podílet na úpravách vodohospodářské infrastruktury, které zajistí to, že z kohoutku poteče voda i při velkém suchu.
Se změnou klimatu nemůžeme počítat s tím, že budeme čerpat z vodohospodářské infrastruktury méně. S vysycháním tradičních zdrojů a delšími obdobími bez deště bude voda z kohoutku čím dál potřebnější. Poptávka po ní poroste.
Naučme se, že je třeba hrát na peníze, a ne na city. Je morálně ospravedlnitelné zalévat pitnou vodou, když 2,2 miliardy lidí jí mají nedostatek? To nás přece nikdy netrápilo. K vodě se jako ke vzácnému zdroji nechováme, protože jí vždy byla hojnost. Vzácnost nezdůrazňuje morální apel, ale cenová pobídka.
Úkolem veřejné správy není fňukat, že lidé vodou nešetří, ale zajistit, že jí bude vždy dostatek. To má svoji cenu a lidé ji zaplatí raději, než aby se ocitli bez vody. Zajištění této základní potřeby se zakousne hlouběji do našich peněženek, což je zkrátka daň za změnu klimatu, před kterou už neutečeme. Musíme si zvyknout, vlny veder nejsou něco extrémního, co by vyžadovalo mimořádný přístup. Takhle už to bude téměř každý rok.
-----------------------
Zdroje:
-----------------------
I dobré články mají dnes problém probojovat se skrz algoritmy k širšímu publiku.
O to víc si vážím vaší podpory — komentářů, sdílení, reakcí, příspěvků přes tlačítko „Podpořte autora“ a předplatitelů. Děkuji.
